Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Zdeněk Kub (Arakain): Snažíme se do naší muziky vždycky implantovat ty nejnovější trendy
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Zdeněk Kub (Arakain): Snažíme se do naší muziky vždycky implantovat ty nejnovější trendy

Logo Arakain - staršíRozhovor s tuzemskou legendou ARAKAIN se uskutečnil na jejich oficiální tiskovce k novinkovému albu Restart 10.3.2009 v klubu Kain. Vše probíhalo velmi příjemně a pohodově. Čekal jsem desítky pobíhajících novinářů a reportérů, zmatek a hluk a tudíž jsem byl překvapen, že v Kainu se krom kapely nacházela jen promotérka a jeden novinář, který právě hovořil s Jirkou Urbanem. Vstřícný zpěvák Honza Toužimský mě okamžitě vřele přivítal a nabídl mi něco k pití. Z kapely byl rozhodně nejakčnější. Vzhledem k tomu, že na své historičtější otázky jsem potřeboval ještě někoho ze starých pardálů, vzbudil Honza pospávajícího baskytaristu Zdeňka Kuba a šlo se na věc. Rozhovor probíhal v naprosté pohodě, zejména Honza působil velice příjemně a přátelsky. Výsledek rozhovoru s Honzou Toužimským a Zdeňkem Kubem si přečtěte níže.

Začnu obligátně. Za pár dní vám vychází album „Restart“, které opět rozšíří vaší již tak extrémně bohatou sbírku vydaného materiálu. Nebývá zvykem, že takto staré kapely udržují velmi vysokou frekvenci vydávání jako za raných počátků. Jak to děláte, že i po tolika letech činnosti chrlíte maximálně ob dva roky nová alba, která jsou navíc vesměs na vysoké úrovni a to nepočítám živáky, či jiné speciální materiály?

Zdeněk: No tak my jsme v podstatě teď po Labyrintu...kdy vyšel Labyrint..?

Honza (napovídá): 2006

Zdeněk: Takže teďka jsme měli pauzu delší. Vyšel nám akorát živák a výběr, takže jsme v podstatě vydali novou desku po třech letech. Ale tak my s materiálem nemáme problém. Spíš naopak (smích).

Honza: Tak to je o tom, že v kapele je vlastně skladatelský trio Urban, Kub, Mach a kluci daj dohromady tolik věcí, že v podstatě není problém každý rok vylézt s deskou. Akorát že je to teďka protlý tím Edenem (DVD z koncertu v Edenu k 25. výročí, pozn. aut.), takže tam malinká prodleva vznikla, ale chápu, jak jsi to myslel.

Co se nového alba týče jistě je ještě brzy na nějaké závěry, nicméně chtěl bych se zeptat, zda mohou fanoušci očekávat nějakou změnu, překvapení či exprerimenty, nebo se spíše bude držet v linii nastolené předchozími alby „pobrichtovské“ éry?

Zdeněk: Já myslím, že je to takový „porbrichtovský“ standard.

Honza: Je to tak, akorát jediné, čím se to možná bude lišit, je, že ty písničky jsou  jakoby víc rozdělený od sebe. Je jich tam víc, dohromady 15 věcí, což jsme za poslední dobu neměli, bylo  dvanáct, třináct...? (Zdeněk souhlasně pokyvuje) No takže to bude takový víc rozmanitý, jsou tam věci, který jsou vyloženě ostrý, rychlý, thrashový a i věci modernější, melodičtější a taky jsou tam úplný balady, takže tím to bude asi takový výraznější.

Objeví se na albu nějací hosté?

Zdeněk: Ne. Původně jsme měli v plánu, že tam bude zpívat s Honzou Lucka (Bílá, pozn. aut.). Ale to se zkrátka nějak nepovedlo skloubit s termínama.

Honza: Lucka byla nemocná, takže to nestihla nazpívat.

Zdeněk: Takže to bohužel nakonec nedopadlo.

Honza: Takže žádný duet, žádný host.

ArakainKdyž už jsme u názvu vaší novinky – tedy Restart – název by napovídal, že bude tak trochu pojednávat o dnešní době plné moderní techniky a počítačů ve všem a všude. Jaký máte vy vztah k moderní technice? Také si myslíte, že lidstvo jeho vynálezy tak trochu pohlcují?

Honza: No skoro se zdá, že počítače neslouží nám, ale my jim (smích). V některejch situacích už je to tak, že jsme toho otroci, ale myslím si, že všichni členové kapely jsou tím trošku nasáknutí, protože moderní doba si žádá oběti (smích)...Ne, prostě vzniklo hard diskový nahrávání, který je pohodlný pro nás pro všechny. Takže to používáme tím způsobem, že každý z nás si už může točit demáče doma a už má nějaký přehled, jak budou vypadat, protože ty možnosti dneska už díky počítačům jsou a každej z nás v tom trošičku jede, takže tím maličko nasáknutí jsme.

Já bych teď zabrousil trošku do historie, takže otázky hlavně na Zdeňka (Honza odchází na cigárko). Cca před třemi lety jsem četl knihu o vás „Arakain – 20 let natvrdo“ a musím říci, že to bylo zatím nejlepší hudební počtení mého života. Mimo jiné také proto, že názory a komentáře k určitým událostem byly popsány z pohledu všech muzikantů a bývalých muzikantů. Čí to byl nápad, napsat knihu touto formou a dát prostor i ex-členům kapely?

Zdeněk: Já si myslím, že to vymysleli právě ti dva autoři – Bohouš s Robinem, že už měli nějakou jasnou koncepci, jak to pojmout, aby to bylo co nejvíce objektivní, i když samozřejmě nikdy to nebude objektivní úplně. Ta knížka je i trochu poplatná tý době, kdy vznikla, tedy když vlastně odcházel Aleš, takže tam některý názory můžou být kontroverzní. Ale v podstatě z takových 90 % je to objektivní. Takže myslím, že každý si v tom najde to své.

Z knihy jsem se také hodně dozvěděl o scéně v socialistickém Československu i o dnes již vesměs zapadlých a rozpadlých kapelách z tehdejší světové scény. Mimo jiné jsem se dozvěděl o kapele CORONER, která se stala mojí obrovskou srdcovkou, a tak trochu mi otevřela cestu k méně známému old school thrashi, ve kterém jsem se hodně hudebně našel.  Jak jste na tom vy? Posloucháte dodnes takovéto kapely, které jsou dnes již notně zaváté časem a mezi mladými posluchači nepříliš známé?

Zdeněk: Já si myslím, že my všichni se snažíme poslouchat právě naopak mladý kapely. K těm starším máme spíše nostalgický vztah. Ale když si poslechnem tyhle mladý kapely, který maj daleko víc energie, tak nás to oslovuje víc, než třeba KREATOR, CORONER a další, který bych mohl jmenovat z týhle scény. Ale spíš, jak říkám, posloucháme novější věci, který nás oslovujou za prvý energií a za druhý vůbec přístupem k věci, zvukem atd. Snažíme se do naší muziky vždycky implantovat ty nejnovější trendy. Takže asi takhle.

A jak se díváš na dnešní scénu. Jaké zahraniční a tuzemské kapely Tě v poslední době zaujaly?

Zdeněk: No tak tuzemský, abych řekl pravdu, spíš občas, když zahlídnu nějaký party, který mě bavěj naživo, ale abych řekl konkrétní jméno, tak to si fakt nevybavuju. A ze zahraničních posloucháme každý něco jinýho, ale jak říkám spoustu moderních věcí. Třeba pro mě osobně jsou srdcovka DISCARP, kluci maj zas něco jinýho. Ale je to v podstatě v tomto duchu takových těch novějších kapel.

ArakainJeště k té historii, vy jste již koncem osmdesátých letech hráli několikrát na festivalech v Polsku, pokud se nemýlím, tak v roce 1989 i na katowické Metalmanii, která byla již tehdy mezinárodně vyhlášeným festivalem. Jaký to pro vás byl tenkrát zážitek a jak jste se tenkrát k takovému vystoupení dostali?

Zdeněk: No člověče já už si to moc nepamatuju (smích). Ale tak jako zážitek to byl, protože to byla ohromná hala a byly tam opravdu zajímavý kapely, třeba zrovna ti CORONER jak jsi jmenoval, tak na ty jsme se byli podívat a byli jsme z toho samozřejmě vykulený. A jak jsme se k tomu dostali? Já mám za to, že jsme spolupracovali s nějakým polským promotérem, který nás tam nějak implantoval. Pokud vím, tak z Česka a ze Slovenska tam nikdo jiný nebyl, taky to chtěl asi trochu zpestřit. V Polsku se hrálo vždycky dobře, nám se tam od tý doby taky hraje dobře, protože polský publikum je výborný.

U nás se již v roce 1989 také podařilo zorganizovat pár koncertů zahraničních hvězd mimo jiné KREATOR a PROTECTOR ve Sportovní hale,  či Rock a Sport ekologii, kde mimo jiné vystoupili RUNNING WILD a další zahraniční kapely. Jak se tenkrát ještě v doznívajícím socialismu podařilo zorganizovat takovéto koncerty?

Zdeněk: No k tomu ti asi moc neřeknu, protože o tom v podstatě moc nevím, ale mám za to, že ti RUNNING WILD byla věc těch polských promotérů a Aleše (Brichty, pozn. aut.). Ale o těchto velkých koncertech v podstatě nic nevím, co se týče organizačních věcí, takže bohužel nemohu sloužit.

No já jsem v tý knížce právě taky četl, že v těch RUNNING WILD se Aleš nějak angažoval a že tam někdo nezajistil střechu...

Zdeněk: Tak v podstatě český kapely nevystoupily, protože tam byla nějaká průtrž mračen a pak už se to časově nestíhalo, takže vystoupili myslím zrovna jen ti RUNNING WILD a ještě nějaký asi dvě, nebo tři zahraniční kapely. Ještě jsme tam měli hrát my a mám za to, že VITACIT, ale to už se zkrátka nestíhalo. Ale tak byla to taková první vlaštovka a potom sem ty kapely začaly jezdit víc samozřejmě.

Každých pět let děláte výroční koncerty. Dříve to bylo hodně v Lucerně, v roce 2007 jste zas hráli v Edenu s Plzeňskou filharmonií a z koncertu natočili i DVD záznam. Můžeš nějak ty výroční koncerty srovnat, popřípadě na který dodnes nejraději vzpomínáte?

Zdeněk: Já si myslím, že všechny byly svým způsobem jedinečný.

Honza: Jestli neřekneš, že Filharmonie, tak tě zabiju (smích).

Zdeněk: Tak jestli neřeknu, že Filharmonie, tak mě zabije...ale tak v podstatě asi jo, protože to má člověk ještě tak v živý paměti. Ale vím, že všechny ty Lucerny byly vždycky vyprodaný a bylo to vždycky pěkný. A tohle bylo zvláštní tímhle spojením, který se nám už asi v životě nepodaří uskutečnit a vymyslet. Co taky člověk může s tím big beatem vymýšlet...s cimbálovkou třeba (oba se smějí)...nebo s Karlem Gottem.

Již jsem nakousl spolupráci s Plzeňskou filharmonií, jaké vám to dalo zkušenosti a jak se vám s ní spolupracovalo? Odehráli jste s orchestrem dvě vystoupení, mimo zmíněného Edenu ještě na festivalu Masters Of Rock 2008, které jsem sám viděl a myslím si, že to bylo velmi vydařené vystoupení. Které z vystoupení s filharmonií se podle vás podařilo více?

Zdeněk: No asi ten Eden, protože tam na to bylo samozřejmě víc času. Koncert byl vlastně jenom náš, takže jsme to mohli nazvučit pořádně. Tady na tom Mastru jsme byli furt jen taková popelka, měli jsme na celý nazvučení asi čtyřicet minut, málo místa, protože za náma už stavěla scénu nějaká zahraniční kapela, takže to bylo hektický, ale zas myslím, že to lidi vzali tam i tam. A zkušenost to je, protože člověk do tý doby nevěděl, jak taková filharmonie vlastně hraje, netušil, jak ladí, jak jsou na tom tempově. V podstatě jsme se tohle všechno dozvěděli během tý spolupráce a je to dobrá zkušenost vidět to, jak to vůbec funguje takový těleso.

Honza: Je to tak, jak říkal Zdeněk, je to krásná zkušenost, která se opravdu třeba už opakovat nebude, jedině s tou cymbálovkou, jak jsme řikali... ale to už nebude takový těleso, nebude to tak pěkný. Pro mě to třeba bylo jiný, tyto dva koncerty se lišily tím, že v Edenu jsme byli všichni absolutně ucpaný monitoringem a měli jsme ten orchestr daleko za sebou. Alespoň v porovnání s Vizovicema samozřejmě dál a ani jsme si je tolik neužili. Já jsem třeba po celou dobu neslyšel vůbec nic z nich a vychutnal jsem si to vlastně až ze záběrů z DVDčka, jak to vlastně vypadalo, ale zase ve Vizovicích jsme si udělali poslech tak příjemný, že tam jsem si je alespoň užil. Takže pro mě se tadyty dva koncerty liší tím, že ve Vizovicích jsem je konečně slyšel.

Zdeněk: A hlavně jsi je viděl, viď.

Honza: Hlavně jsem je viděl (smích)...byli metr ode mě, takže to bylo takový příjemný. Taky se to lišilo tím, že tam jsme měli 6 vokalistů – tři holky a tři kluky, takže to konečně zpívalo...

Zdeněk: Konečně.

Honza: ...když jsem přestal zpívat na chvilku já (oba smích).

ArakainJá osobně jsem vás na Masters viděl jako fanoušek a stál jsem hodně vepředu a musím, říct, že to znělo fakt hodně dobře, zvláště jak jste hráli vesměs ty pomalejší skladby, tak tam ta filharmonie dobře vynikla. Ačkoliv jsem se na to předtím díval trochu skepticky, jak to bude vypadat, tak nakonec mě to dost příjemně překvapilo.

Honza: Tak jestli to takhle vyznělo a slyšeli to takhle i ostatní, tak jsme opravdu rádi, protože to byl takový frmol, taková hektika, že jsme byli rádi, že se to vůbec nějakým způsobem nazvučilo. Jestli to tam vepředu znělo dobře, tak to je zase dobrá práce Ondry Martínka, našeho zvukaře, který dokázal takhle rychle tolik lidí, tolik nástrojů ukočírovat. Takže je to vlastně pochvala pro něj.

Tak mu to kdyžtak vyřiďte.

Honza: Vyřídíme Ondrovi Martínkovi....

Zdeněk (skáče do řeči): To ne, on by zpychnul!

Honza: To je pravda, nepatrně.

Zdeněk: Musíme ho furt jebat (oba smích).

Mohou se fanoušci těšit na nějaké překvapení, nebo novinky při nadcházejícím turné k novému albu?

Zdeněk: Překvapení třeba může být, že nebude koncert.

Honza: Tak to může být velký překvapení (smích). Ale jinak žádný velký překvapení v podstatě asi nemáme.

Zdeněk: No tak máme tam v podstatě oproti minulým létům myslím dost novinek. Že jsme vždycky hráli tak tři, čtyři nový písničky. Teďka jich tam máme asi 8 (Honza přitakává), takže v tom to bude jiný. A my jsme si v podstatě už před nějakým časem řekli, že budem ten repertoár obměňovat a dávat spíš ty novější věci. Ne že bysme chtěli zapomenout na minulost, ale chceme si trošku vychovat ty mladý.

Honza: Přesně tak.

Poslední dobou máte hodně napilno. Tento týden jste věnovali tuzemským rádiím, kde jste byli jako hosté. Rovněž také v TV Óčko. A samozřejmě nesmím opomenout dnešní tiskovku. Zájem hudebních médií a spolupráce s nimi je pro vás jistě důležitá.

Zdeněk: Tak samozřejmě. Ti lidi se musí nějak dozvědět, že ta deska vůbec vznikla. My jsme to samozřejmě tentokrát pojali hodně přes náš web, přes nově vznikající fanklub, co se týče promo desky a i prodeje desky, takže spíš jsme zvědaví, jak to celý dopadne. Dřív jsme se výhradně spoléhali na vydavatelskou firmu, která se o všechny tyhle věci starala. Teďka jsme to vzali spíš do svejch rukou, i když oni pořád maj distribuci a nějaký promo dělaj, viď? (Honza přitakává) Ale víceméně to všechno jede přes náš management, takže čekáme co to udělá, jestli se to dostane ke všem lidem, ke kterejm se to dostat má..necháme se překvapit, uvidíme no.

S rozvojem internetu vzniká i nespočet webzinů. Když máte volno, čtete nějaké z nich? Máte nějaké oblíbené?

Zdeněk: Já člověče o tomhle vůbec nevím.

Honza: Teď si myslím, že to za nás hodně sondujou holky z fanklubu, který teďko dávaly dohromady. Takže tam se to všechno promítá a třeba prostřednictvím toho fanklubu, kterej by měl být spíš pro fanoušky, ale je dost i pro nás (smích). Tam se dozvídáme ty novinky, kde co bylo, protože ony tam samozřejmě hned stahujou ty články, který kde o ARAKAINu vyšly, takže spíš takovýmto prostřednictvím. Třeba Doxa (bubeník, pozn. aut.), ten má sjetý všude všechno, co kde o nás napíšou (oba smích). Ten to sleduje, ten nám referuje.

Poslední obligátní otázka. Co byste vzkázali čtenářům Volumemaxu?

Zdeněk: No tak ať je to hodně navštěvovaný a ať se muzika propaguje. Myslím si, že internet je takový fenomén, že možná za pár let se to jinou formou propagovat ani nebude a papír už se možná ani nebude tisknout (smích).

Honza: Na tom je vlastně obrovsky krásný to, že na tom internetu jsou ty informace hned, nečeká se na nějakou uzávěrku. Takže ať lidi čtou, ať je jich čím dál tím víc, protože stejně jako Zdeněk si myslím, že všechny tyhle články, rozhovory, recenze, všechno půjde přes net, takže my jim fandíme a lidi ať čtou a čtou a čtou...

Zdeněk: A navštěvujou.

Honza: ...a ať si tenhle článek každý přečte tak osmdesátkrát (oba smích).

Tak jo chlapi, díky za rozhovor!



www.arakain.eu

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat