Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Krusty (Forgotten Silence): Kritika nás má celkem ráda, ale na Harlej chodí stále víc lidí
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Krusty (Forgotten Silence): Kritika nás má celkem ráda, ale na Harlej chodí stále víc lidí

Forgotten SilencePo dlouhá léta platí FORGOTTEN SILENCE za jistotu domácí scény, která ať vydá cokoliv, vždycky je to skvost. Letošní placka „La Grande Bouffe“ není výjimkou. Album má ambice donutit Vás snad i „vrátit konve na místo“ (smích). To je snad dostatečný důvod na to, abychom vyzpovídali hlavní mozek skupiny, hráče na basovou kytaru a občasného zpěváka, Krustyho. Jeho odpovědi jsou sofistikované, neplácá do větru a nemá potřebu se do nebe vychvalovat, i když na rozdíl od mnoha jiných by si to mohl dovolit. S jeho názory se dokážu s klidem ztotožnit, tedy – až na tu „podivnou alternativu“. Bittová je fajn!

Ahoj, Krusty! Předně bych chtěl upřímně pogratulovat k nové desce, takhle silný materiál se dneska jen tak neslyší. „La Grande Bouffe“ vyšlo šest let po „Kro Ni Ce“, ta vyšla šest let po „Ka Ba Ach“. Chci se zeptat, slyšel jsi někdy přísloví, že železo se má kout, dokud je žhavé? Je zřejmé, že jste si s deskou vyhráli do posledního detailu a že byste na světlo světa nevypustili žádný polotovar, ale i tak, nechcete tu prodlevu mezi alby do příště trochu zkrátit? Jak dlouho vlastně trval samotný proces přípravy nového materiálu?

Ahoj, je fajn, že se Ti nové album líbí…. ale urychlit se to prostě nedalo. Věř, že my sami bychom rádi měli „La Grande Bouffe“ venku mnohem dřív, ale to by rozhodně nebylo v takové podobě, v jaké je můžeš nyní slyšet. Může Ti to všechno připadat jako šnečí tempo, ale věř, že to byl adrenalin a solidní nervy…. Nechci nic slibovat, ale sám doufám, že něco nového od nás bude k mání přece jenom dříve než za těch „tradičních“ šest let (smích). Já moc dobře vím, že železo by se mělo kout, dokud je žhavé….ale v našem případě nebylo kout co a nebo jsme se obávali, aby se nejednalo o nějaký podřadný výkovek…(smích). Opravdu jsme chtěli vypustit na denní světlo co nejkompletnější nahrávku – aranže, zvuk, instrumentace, obal…… A dnes bychom to udělali stejně. Tomu albu asi nepomůže vydání o rok dřív. Hudbou se neživíme, takže když už něco vydáváme, chceme si na tom dát maximálně záležet. Tenhle nosič tady bude ještě hodně dlouho a nikoho nebude za dva roky zajímat, že jsme spěchali a chtěli vše vydat k tomu a tomu datu a že na mastering nebyl čas a zvukař zrovna někam musel jet…

Album je inspirováno eponymním francouzským filmem. Přiznám se, nejsem zrovna největším expertem v oblasti kinematografie, za poslední rok jsem viděl asi jenom dva filmy, na kterých jsme byli se školou v kině, takže tenhle snímek zcela logicky unikl mé pozornosti. Proč padla volba zrovna na „Velkou žranici“? Podle toho, co jsem si našel na internetu, mi to přijde, s odpuštěním, jako děsná blbost. Je filmem nějak ovlivněn koncept nahrávky? Máme brát album jako nějaký alternativní soundtrack, nebo veškerá inspirace zůstala jen v názvu a sedmi „vypůjčených“ intermezzech?

(smích)…no ona to svým způsobem děsná blbost je. Ale to je ono! Naprosto fantasmagorická podívaná, ujetá a bez hranic. A my netočili ZAKLINANI SRNCEžádný soundtrack – to bychom si snad ani nedovolili. Jde o to, že z celého našeho alba, z hudby, z textů a z našeho přístupu jsem během prací začal nabývat dojmu, že se chováme stejně jako Noiret, Tognazzi, Mastroianni a Piccoli. Album je stylově rozhárané, texty nejsou nijak provázány… Playlist mi přijde jako velká opulentní tabule, obrovský švédský stůl, ze kterého si můžeš nabírat, co chceš a nikdy to nebude chutnat stejně jako předchozí sousto. A v momentě, kdy tohle vyšlo na povrch, jsme použili „Velkou žranici“ jako jednotící a zastřešující prvek. A sedne to tam. (http://www.csfd.cz/film/25586-velka-zranice/ )

Od předchozí desky se v sestavě objevily dvě nové postavy. Hyenikova předchozí působiště jsou asi všem dostatečně známa, ale kde jste narazili na Satyra? Osobně jsem se s tímhle jménem nikdy nesetkal, dokonce ani Google mi moc nepomohl, nicméně jeho výkon na albu je impozantní…

Satyr se nám přihlásil na výzvu. Hledali jsme sólového zpěváka, protože jsme chtěli naši hudbu trochu oživit. Nejdříve nás zarazila jeho přítulnost k nu-metalu…ale posléze dostal naštěstí rozum (smích). Ano, jeho vokální vklad je neoddiskutovatelný. Zvládá několik hlasových poloh a my využili snad všechny. A k celkové barevnosti také dodalo použití vokálů mých, Martyho a hostujícího Bruna (HYPNOS). Taková menší opera…(smích) Moravský AYREON nebo AVANTASIA… (smích)

Dali jste si hodně záležet i na obalu, digipack vypadá opravdu výborně, navíc album vyšlo taktéž v nádherné vinylové verzi. Je pro Tebe jako pro posluchače tenhle faktor důležitý, očekáváš od hudebního díla nějakou přidanou hodnotu? Na druhou stranu, vidíš smysl třeba v digitálním prodeji hudby, dokážeš si případně přestavit, že by další deska FORGOTTEN SILENCE vyšla jenom v podobě nul a jedniček?

Fyzický nosič. Vždy a navěky. Osobně si nedovedu představit, že si koupím vysněné album pouze v digitální podobě. Jsem asi omezený a částečně majetnický snob, ale já chci „vlastnit“ kousek svojí oblíbené kapely. Minimálně digipak, lépe vinyl s vloženým CD. Krásně zpracovaný obal, rozkládací, s vkusnou grafikou a je jedno, zda se jedná o minimalistický design nebo přeplácané fantasy. Teprve v momentě kdy „mám“ to svoje album doma a mohu si na něj sáhnout – jsem spokojen. Má to jistě dělat i s tím, že koupí nosiče ukojím svoje svědomí a „pomůžu“ tím kapele samotné.
Digitální prodej by byl fajn, pokud by fungoval. Stejně jako křesťanství nebo komunismus. Ale nesmíme zapomínat na prokletý lidský faktor. Nevěřím, že se bude masově platit za něco, co je na netu zdarma k mání. Kdyby mi bylo třeba 20, možná bych se za digitální prodej bil jako lev, ale jsem asi příliš stará škola…. nevěřím v něj. A FORGOTTEN SILENCE chtějí mít vždy obal, booklet, digipak…prostě něco hmotného. Takže pouhé jedničky a nuly od nás zatím nečekej.

„La Grande Bouffe“ vychází, nepletu-li se, jenom u nás. Neláká Vás zkusit štěstí v zahraničí? Hudebně je tohle už muzika nejvyšší světové úrovně a jak se poslední dobou ukazuje, ani smlouva s velkým vydavatelem nemusí být pro českou kapelu utopií… SEVEN jsou u Nuclear Blast, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY vydávají pod Season Of Mist…


„La Grande Bouffe“ vychází jenom u nás. Něco málo jsme zkoušeli, ale nemá to valnou cenu. Pokud by se mělo jednat o nějaké opravdové „proražení za hranice“, museli bychom vycházet minimálně u Nuclear Blast, Metal Blade, Roadrunner, Peaceville nebo Season Of Mist. A museli bychom se prodávat. To, že bychom se objevili jako položka v jejich katalogu, neskonale šťastní, že nás ONI vydali a my to platili…. a že bychom byli 14 dní jejich celoevropskou prioritou….hm, to je sice naoko super, ale trvalou podporu to neznamená. Přiznávám, nejsem kovaný ve filozofii zahraničních metalových major-labelů, ale jde v první řadě o peníze. A pokud bychom nevydělávali, poroučeli bychom se. A naše hudba moc prodejná není – nebudeme si nalhávat. Kritika nás má celkem ráda, ale na HARLEJ chodí stále víc lidí (smích).
Tebou zmiňovaní SEVEN…opravdu nevidím do detailů jejich smlouvy, nevím kdo je Alfedus Music, nevím jak je zainteresován Victor Smolski a přestože jsou kluci prý naprosto excelentní instrumentalisté – tuto hudbu neposlouchám. Nevidím do toho, ale přeji jim tunu štěstí. A to i přesto, že je u nás mnohem více kapel, které by si smlouvu u Nuclearů zasloužili. Super smlouvu měli kdysi i brněnští NEMESIS, ale já se o to opravdu nezajímám, tahle hudba a tato scéna jde naprosto mimo mě…
Svojí filozofií jsou mi bližší SILENT STREAM…, jejichž smlouva u SEASON OF MIST je historickou událostí a megaúspěchem CZ scény – co si budeme povídat. Opět a zase: neznám detaily smlouvy a netuším, v čem všem spočívá podpora jejich labelu. Doufám, že oni budou tou první vlaštovkou, která otevře tuzemským kapelám ty opravdové dveře do světa – když se to nepodařilo MASTER´s HAMMER (Osmose) a KRABATHOR/HYPNOS (Morbid). Jen čas ukáže…bylo by to každopádně fajn. Tak jako tak si ale myslím, že je lepší být třetí kapelou menšího labelu, než padesátou u metal major labelu…

Když už se o nich zmiňuji, SEVEN podepsali smlouvu na padesát let. Vy jste takovými turisty mezi vydavatelstvími, ale dokážeš si představit, že byste něco podobného podnikli i s FS? Může potom vůbec umělec svobodně tvořit, když je firmě upsán prakticky až do smrti?

KrustyNemůže. Nevěřím tomu a smlouva na padesát let je nějaký vtípek (smích), přestože jsem to zaznamenal. Pokud nebudeš tvořit „tu jejich“ hudbu jako na běžícím pásu, nevydají Tě a zablokují Tě. To už tady bylo x-krát. My vyzkoušeli Obscene (skvělá promotion v zahraničí), Redblack (skvělá promotion v tuzemsku), Epidemii (skvělá podpora na alternativnější scéně)…ale nikdy to nebylo dokonalé. Což asi není nikdy. Vztah kapela – label je vždycky obchodní vztah. Jeden vkládá finance, druhý tvoří….. tvoří to, co se bude líbit lidem…. a labelu. Je to jasné a karty jsou rozdány srozumitelně. Nedej bože pokud kapela začne točit kormidlo jiným směrem – a já se labelu nedivím, že zvedne varovný prst. Pokud bych do někoho vložil spoustu peněz, bude po něm chtít výsledky. Ideální je to, když jsi sám sobě labelem. Kupříkladu MARILLION, ti jsou sami sobě labelem, mají dokonalou kontrolu nad vším počínáním…tohle je pravděpodobně model, nejbližší ideálu… Ovšem v jejich případě se jedná o status legendy a mraky fans ještě z dob, kdy byli pod EMI.

Letos jste se po dlouhé době vrátili ke koncertům, odjeli jste turné s DYING PASSION. Jak vůbec k takovému spojení došlo? Neměli jste obavy z přijetí příznivců „druhé strany“? Přece jenom je hudba obou kapel trochu jinde, byť kvalitativně jsou obě nesmírně vysoko. Jak celé turné nakonec dopadlo, převládá spokojenost po všech stránkách?

Kytarista Standa Jelínek z DYING PASSION nás oslovil. Původně se zamýšlelo, že obě kapely bude vydávat Epidemie. Z čehož sice sešlo, ale společné turné zůstalo na pořadu dne. A bylo to fajn turné. Myslím, že fans dostali solidní porci dobré hudby. Obě kapely se snažily, obě aktuální alba jsou dobrá – byť naprosto odlišná. A s těmi příznivci z „druhé strany“ bych to neviděl až zas tak úplně horké. Obě kapely vycházejí z podobných kořenů, tedy z doom metalu a kdysi jsme nehráli až zas tak odlišnou hudbu. Ale je rozhodně příjemné, že PASSIONům se líbíme my a nám zase oni. To je fajn. Jejich aktuální album „Amplify“ se mi líbí dost, snad díky svojí zádumčivosti a lehkému závanu deprese…  Turné se zdařilo a my nemůžeme než chrochtat blahem. Podívali jsme se do měst, kde jsme předtím nikdy nehráli a ani hrát neplánovali.

Jaký máš pocit, když vidíš návštěvnost na Vašich koncertech? Já osobně bych z toho měl asi deprese, kdybych věděl, že hraju v jedné z nejlepších domácích metalových skupin a občas na mě nepřijde ani dvacet lidí. Nemrzí Tě někdy, že jste vůbec těch pár koncertů ve své historii odehráli? Nebylo by třeba lepší vůbec živě nevystupovat a obalit se takovou temnou aurou jako například BLUT AUS NORD?


(smích)…podívej, těch „ani dvacet lidí“ na Tebe ale přišlo a nemůžeš mít deprese z toho, že tam jsou. Musíš jít do toho a hrát pro ně, Vymitani srnceprotože ONI přišli. Nemůžeš jim mít za zlé, že je jich tak málo (smích). Jasně, není to nijak povzbuzující…ale když slyším, kolik lidí chodí na MNOHEM propíranější interprety (HENYCH 666, XINDL-X…), musím být zákonitě spokojen. Lidi jsou přesyceni hudbou. Vždyť se podívej, kolik světových jmen u nás každoročně koncertuje! Nosiče se neprodávají, takže se musí vydělávat koncertováním…a proto nabídka převyšuje poptávku.
Ať je to jakkoliv, našich koncertů nelituji. Vždyť jsme jich za celých skoro dvacet let odehráli něco přes třicet! Takže nemyslím, že jsme nějak profláklí. Letos jsme jich odehráli asi opravdu nejvíc. A na nějaký čas to byly tradičně koncerty poslední….(smích). Ale i ten model BLUT AUS NORD má něco do sebe…. nepopírám. Takhle jsem to kdysi chtěl, ale byl jsem přemluven (smích).

Jak vlastně vypadá standardní koncert FORGOTTEN SILENCE? Má spíše takovou, řekněme, intelektuálnější atmosféru, kdy si lidé přijdou v tichosti užít a vychutnat muziku, nebo se na ně schází skupinky metaláků, co si jdou jenom vykropit kedlubnu?

Jak kdy. Většina poslouchá, odvážnější a ti, co mají naposloucháno nebo popito mlátí hlavou (smích). V Banské Bystrici se ale při „Aalborgu“ strhnulo takové peklo, že by nám ten moshpit záviděl leckterý deathcore (smích). Takže jak kdy, ale převažuje „intelektuálnější“ publikum. Ona ani naše hudba není moc taneční, je spíše „poslouchací“.

Spousta metalových skupin, zvlášť když hrají inteligentnější muziku, se v dnešní době potýká s nezájmem mladší generace. Jak jsou na tom FS? Já třeba neznám nikoho ve své věkové kategorii (17, 18 let), kdo by alespoň registroval jméno kapely, natož ji poslouchal. Ale možná je to dáno jenom divným krajem, třeba to jinde vypadá jinak…

To není o kraji. Mladí dnes žijí jinak. Možná jsem přílišný pesimista, ale osmnáctiletý kluk bude znát spíše Rytmuse, Landu, v lepším případě Charlie Straight jakožto představitele rocku. Mladí dnes nehledají, chybí jim to zdravé objevitelství, pídění se po něčem….. a důvod? Všechno je jim servírováno na stříbrném podnose. Televize, internet…. Proč by měli hledat NĚCO, když vlastně VŠE se jim nabízí samo? TV Óčko, MTV…. Ale abych nebyl za nerudného dědka, nadávajícího na mladé – ani spousta dospělejších a starších lidí nežije kulturně. Maximálně jednou za rok muzikál a tím to hasne. A mraky lidí vůbec hudbu neposlouchají. Tím myslím žádnou hudbu. Prostě mají doma ticho…což je pro mě nepředstavitelné. A že neznají jméno FORGOTTEN SILENCE? Neblázni a vžij se do běžného občana. První liga je Gott, Bílá…druhý level jsou metloši Kabát a snad Tři Sestry, potom nějaká ta podivná alternativa, co se nedá poslouchat… Bittová….. a čtvrtý level už masy moc nezajímá (smích). Televize žádnou jinou alternativu nenabídne, protože je pohodlné vyžívat z toho osvědčeného. Rádia jakbysmet…a pokud je někde nějaké rockové rádio, donekonečna omílá stále stejné přestárlé fláky. Třeba Rádio Hey. Od YES pouští tradičně „Owner Of A Lonely Heart“ což je rok 1983!! Od MARILLION jen a pouze „Kayleigh“ z roku 1985. Přitom tyhle kapely mají x dalších a výtečných a radio-friendly alb…..  A o nekonečném propírání staré Jasné Páky a Vítkova Kvarteta se nebudu ani vyjadřovat…. je to smutné. Média dnes nevychovávají, nepřináší novinky, ale jenom louhují stokrát louhované čajové sáčky!

Jste kapela, která se nebojí experimentovat a zkoušet nové cesty. Proto mi to nedá se nezeptat, nenapadlo Vás někdy přidat do své tvorby operní zpěv? Mě ta myšlenka zeuhlových vsuvek v tvorbě FORGOTTEN SILENCE strašně fascinuje, vždyť ty klávesové plochy k tomu úplně svádí…

Člověče, operu ne…. To už zavání Tarjou a to mi nemusíme. Vážná hudba je jistě super a její autoři jsou geniální. Ale nebaví nás to. Operní jekot mně osobně až vadí. Vždyť i ADOR  DORATH jsem si užil víc, když na koncertě chyběla zpěvačka (smích). Operní přednes je takový nepřirozený…

Mluvím- li o klávesách, nelze pominout fakt, že po vydání „La Grande Bouffe“ řady FS opustil klávesák Marty. Jak to vypadá s jeho náhradou, máte už tohle nějak vyřešené? Koukal jsem na videa z Brutalu a zdálo se mi, že na pódiu s Vámi stál opět Marty…


Ano, Marty je zpět…bylo to asi jenom chvilkové poblouznění. Asi bez sebe nemůžeme být (smích), a je to tak dobře!

V očích širší veřejnosti zůstávají Vaše alba povětšinou nepochopena, a třeba taková „Kro Ni Ka“, ač je to masterpiece par excellence, se dočkala rozpačitého přijetí i u metalověji založené části Vaší fanouškovské základny. Nelákalo Tě někdy trochu upustit plyn a zjednodušit Vaši tvorbu, aby se s ní mohlo ztotožnit větší publikum? Koneckonců, vždyť i YES nebo PINK FLOYD se jednu chvíli nechali strhnout komercí a nemám pocit, že by toho následně nějak litovali. Nebo zkrátka tvoříte muziku pro vlastní potřebu, bez ohledu na to, jestli ji ostatní pochopí?

Žlutá trávaYES a PINK FLOYD si díky svým přímočařejším albům zachránili zadek. Kde by dnes byli YES, kdyby nesložili „Owner Of A Lonely Heart“?? Dávno pod drnem. Díky jednomu hitu a následnému zájmu mladé generace si prodloužili aktivní hraní o dvacet let… Víš, už několikrát jsem se zabýval otázkou „jak složit jednoduchou a líbivou skladbu“. Jednou jsme to zkusili a to na albu “Ka Ba Ach“. Jednalo se o skladbu „As Suwais“. Začátek je veselý a jednoduchý….ale my to dlouho nevydrželi a zase se to zvrhnulo kamsi jinam. Nemůžeme si pomoct. Vždyť i „Kro Ni Ka“ byla původně zamýšlena jako hudba inspirovaná stylem AOR jako třeba ASIA. Ale ROZHODNĚ se to nepovedlo… Asi nám není souzeno a už to nebudeme lámat přes koleno (smích). Takže ano, skládáme hudbu především pro sebe…je to sobecké, ale upřímné. O to víc jsem překvapen, že se to lidem líbí.

Hádám, že rád cestuješ, je to patrné i z nové desky (Aalborg, Brighton). Snažíš se do kompozic nějak vložit atmosféru toho daného místa? Co třeba letošní léto, poznáváš nové kraje, které by se mohly stát podnětem pro další skladby?


Cestuji rád, ale poslední léta to jde hůř a hůř. Letos jsem byl na dovolené pouze na Obscene, Brutalu a u Dejvyho ze SECTESY (ex-DESPISE) v Kolíně. Cestování tedy odkládám na neurčito a spíše se budu inspirovat ve svém nitru. Tam je to taky velice zajímavé (smích). Určitě mám nějaké vysněné destinace, ale až bude více času…

Příští rok oslavíte úctyhodných dvacet let na scéně. Máte v plánu připravit si pro tohle jubileum něco speciálního?

Ne, nic nechystáme. Budeme makat… Jakákoliv oslava by nás jenom zdržovala. V kapele je nás šest a každý jsme z jiného konce Moravy a Čech. Občas je dost složité se sejít jenom na zkoušce. Jubileum necháme bez povšimnutí a o to dřív se chceme vytasit s něčím novým…

Když se ohlédneš za těmi téměř dvěma dekádami, co považuješ za svůj největší hudební úspěch, na co jsi nejvíce pyšný? Nebo podíváme-li se do budoucna, máš nějakou metu, které bys chtěl v muzice ještě dosáhnout?

Největší úspěch je ten, že tu FORGOTTEN SILENCE stále jsou. To je celkem zázrak. Jednoho dne jsme po zkoušce SAXu seděli s kytaristou Medvědem nad pivem a přemýšleli o bočním projektu. A ono je to už zatracených dvacet let. To je neskutečné… Úspěch bude asi i to, že se nám podařilo pár lidí naučit poslouchat trochu jinou hudbu, než byla běžně k mání. A mým osobním úspěchem bylo a je spolupracovat s fajn lidmi a muzikanty…teď i v minulosti. Zažili jsme zlatou éru tuzemského UG – a to jsou vzpomínky, které se opakovat nebudou.
Nejsem si jistý, že vím, jaká může být v hudbě meta. Být lepší? Co je to lepší? Být populárnější a víc se prodávat? To už ale není o hudbě…. Chtěl bych příštím albem logicky překonat „La Grande Bouffe“. Ale poprvé v životě mi to čtvrt roku po vydání aktuálního alba příjde nemožné…(smích)

Nesmírně Ti děkuji za Tvůj čas, a jelikož mne nenapadá, jak rozhovor smysluplně ukončit, nechávám to na Tobě.

Díky i za Tvůj čas a skvělý rozhovor, kterých nebývá moc. Přeji Volumemax spoustu čtenářů a naší scéně kvanta inteligentních posluchačů s otevřenou hlavou, kteří budou hledat… Kvalitní hudby je na světě hodně, ale někdy dá práci ji mezi tím spotřebním zbožím najít!

www.forgottensilence.cz

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit