Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Ross Thompson (Van Canto): Kdyby nás měli mít všichni rádi, byla by to nuda
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Ross Thompson (Van Canto): Kdyby nás měli mít všichni rádi, byla by to nuda

Představovat VAN CANTO již dávno není potřeba. Německá kapela ukázala, co umí, šokovala, překvapila, ale i pobavila, či znechutila. To všechno jsou VAN CANTO. Od dob jejich coveru „Wishmaster“ už uplynulo hodně vody a zpěváci se dostavili i do České republiky v rámci Out Of The Dark tour. Já měla možnost mluvit s jejich „kytaristou“ Rossem. Ale jelikož nebylo moc času, otázky jsem mu napsala na papír a odpovědi mi přišly e-mailem.

Vzhledem k tomu, že Vaše hudba dobyla Českou republiku relativně nedávno a ne všichni Vás tu znají, chtěla bych to vzít trošku od podlahy, mohu?

Jasně, můžeš.

Hned na začátku je potřeba zmínit Vaši úžasnou originalitu. Dnes je velice těžké přijít s něčím novým a neoposlouchaným. Vy hrajete vokální power metal, jak byste se představili člověku, který o Vás v životě neslyšel?

Dík za kompliment! Zakladatel kapely, Stef, nosil v hlavě myšlenku vokálního projektu už nějakou dobu a když jsme se pak navzájem poznali na různých koncertech, dali jsme se tak trochu dohromady a nahráli některé z jeho skladeb. Ty se skládaly hlavně z vokálů „rakka takka ron ton“. Přestože používáme hlasy pro napodobení zvuku nástrojů, máme skutečného bubeníka s bicí soupravou, který tomu dodává ten správný náboj. Zkoušeli jsme pracovat s beatboxery, ale ti buď neudrželi krok, nebo jejich výkon nebyl dost autentický.
Jinak Stef zpívá nižší „rakka-takka“ vokály, to znamená, že zpívá to, co by běžně hrála kytara. Ike zpívá „doom-a-bass“ vokály – jeho úkolem je zpívat basovou linku. Já zpívám vyšší „rakka-takka“ vokály – harmonizuji se Stefovou kytarou a Sly a Inga zpívají sólové vokály. Basti nás podporuje svým bubnováním a někdy se k nám na písničku nebo dvě přidá se zpěvem, jako například v „The Bard's Song“.

Muselo být asi těžké prorazit s tímto revolučním stylem hraní. Bylo těžké dokázat lidem, že to myslíte vážně? A myslíte to vážně, nebo už jste měli dost zajetých kapel, které hrají pořád to samé dokola?

Popravdě jsme nikdy neplánovali nic jiného, než si hrát jen tak pro sebe. Ale tak nějak se stalo, že nás slyšeli správní lidé ve správný čas a tak jsme to začali brát vážněji.
VAN CANTO si žije tak trochu svým vlastním životem. Fanoušci nám umožnili navštívit místa, o kterých by se nám s našimi předchozími kapelami ani nesnilo. A to byl vlastně jeden z důvodů, proč chtěl Stef zkusit něco nového – protože naše vlastní skupiny nás nenaplňovaly. A když nám GUN Records nabídl smlouvu, nevěřili jsme svým očím. Ale vzali jsme to. A když GUN skončil, vzal nás pod sebe Napalm Records. Toho jsme nikdy nelitovali. Je spousta lidí, kteří nás nemají rádi a myslí si, že si jen děláme prdel nebo jsme jednoduše trapní, ale to nám nevadí. Kdyby nás měli mít všichni rádi, byla by to nuda.
Vážně to bereme v tom smyslu, že je to naše práce, ale jako lidé víme, že nesmíme brát příliš vážně nic. Jinak ztratíme to, o co jde v hudbě především, a to je bavit se, jak jen to je možné!

Při každém poslechu VAN CANTO žasnu nad vytrvalostí, se kterou jste schopni zpívat „didli didli didli“, „ratatata“, „bumbambim“ nebo něco podobného. Jak dlouho se to člověk učí? Používáte třeba nějaké efekty?

Vlastně jsme se ani nic zvláštního neučili. Stef mě pozval do svého studia ve vinicích v údolí Rýna – velmi inspirující místo. A po vyslechnutí několika nápadů jsme začali nahrávat různé zvuky jako „rakka takka“, „mom mom mom“, „don don“ a podobně. Pak jsme vybrali to, co znělo nejlíp. Co se týče efektů, používáme stejné efekty jako všichni normální zpěváci. Comressors, hall, delay a u sól, které zpíváme hodně vysoko, přidáváme trochu zkreslení přes mikrofon.
Ike má velmi hluboký bas, i když normálně mluví, takže zpívat v hloubkách, které normálně slyší jen velryby, mu nedělá problém.
Naživo je to to samé jako jakýkoliv koncert s tolika hlasy. A zase, efekty jsou stejné jako u normální kapely.

Mimochodem, podle čeho vybíráte hlásky, které zpíváte?

Jak jsem říkal, nahráváme několik různých zvuků a pak se rozhodneme, který z nich na skladbu nejvíc pasuje. Od alba k albu jsme se postupně naučili najít ten správný zvuk. Pokud jde o balady nebo jemnější skladby, vybíráme chorálnější zvuky a tóny. Pro agresivnější skladby jsme si osvojili tvrdší postup.

A vůbec, většina kapel po koncertech hází do publika trsátka, nemrzí vás, že jste o tento zážitek ochuzeni? :)

Sbírám trsátka, která najdu na pódiu a v backstage předtím, než hrajeme, a pak je hážu do publika. Počítá se to? Jinak rád rozdávám vodu a ručníky. A Basti háže paličky, pokud jsou dostatečně omlácené. Ale těším se na den, kdy to bude naopak – fanynky po nás budou házet prádlo!

Pokud jde o Vaše písně, moc si neumím představit proces skládání...

Písničky jsou zkomponované úplně stejně, jako jakákoliv „normální“ skladba. Na klavíru, kytaře nebo prostě jen tak spontánně vybereme tóny a zvuky, které bychom rádi použili. A stejné je to s komponováním rytmů. Když se nad tím zamyslíš, dost písniček stejně začíná nápadem jako „dummadu dumma du dumm, dom dom dom“ a ty jsou pak přesunuty na určitý „nástroj“.

Nedávno vyšlo Vaše nové CD „Break The Silence“. Musím konstatovat, že je zatím nejlepší, které jste kdy nahráli! Je na něm spoustu nových ochucovadel, více poloh hlasů, ale připadá mi, že jste se báli použít některé prvky naplno...

Myslím, že nové CD je pocitově živější než ty předchozí. Asi je to tím, že už jsme si zvykli sami na sebe a na to co hrajeme. Zatímco předchozí tři CD vznikala ve studiu nebo ve zkušebně, to nové bylo napsáno víceméně na cestě. Takže má syrovější a originálnější zvuk.

Jednou z novot na aktuální desce je použití kytary a piana ve dvou písních. Jak se to tak stalo?

To je lehké. Ve skladbě „Spelled In Waters“ hraje na kytaru Marcus Siepen z BLIND GUARDIAN a ve druhé, „Master Of The Wind“ od MANOWAR, hraje náš Basti na klavír a doprovází Ingu. Pro nástroje jsme se rozhodli proto, že takhle v nich docílíme lepšího feelingu a melodie – a taky je to super výmluva dostat k nám na pódium skvělé hudebníky, když s nimi hrajeme stejné koncerty ;-).

Jste kapela, která mimo jiné proslula svou schopností vytvořit dokonalé covery. Ty se nevyhnuly ani „Break The Silence“. Například „Master Of The Wind“ mě naprosto uchvátil. Zapojení ženského vokálu bylo nečekané a velmi povedené. Podle čeho vybíráte písně, které předěláte?

Upřímně, za tím výběrem není nijaká hlubší myšlenka. S prvním albem jsme vydali klasické hity, a jak můžeš slyšet v atmosféře nového CD, celé album je trochu umírněnější než předchozí tři. A skladby, které jsme vybrali tentokrát, jsou méně známé, ale pořád dost populární na to, aby se možná jednou staly klasickými samy za sebe.

Zhruba před rokem jste hostovali na CD finské divy Tarji Turunen, konkrétně jsme Vás mohli slyšet v písni „Anteroom Of Death“. Dle mého je to rozhodně jeden s nejsilnějších momentů jejího druhého alba, „What Lies Beneath“. Jak ke spolupráci došlo? Mimochodem bylo by úžasné vás vidět na společném turné...

Potkali jsme se na festivalu Metal Female Voices v Belgii, kde jsme na konci koncertu dostali cenu „nováčka roku“, což pro nás bylo velké překvapení! Pak Tarja pozvala Stefa a Ingu do svého autobusu a tam mluvili o možné spolupráci.
S Tarjou bychom samozřejmě na turné jeli velmi rádi – takže Tarjo, jestli to čteš, víš, kde nás hledat \m/

Chtěli byste něco vzkázat Vašim českým fanouškům (video)?

Čeští fanoušci fanoušci VAN CANTO jsou blázniví RAKKATAKKA lidé! Bláznivější než Brazilci! Jednoho dne se vrátíme! Slibuju.
Díky za přečtení a RAKKATAKKA MOTHERFUCKERS!

www.vancanto.de

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat