Ruud Jolie (Within Temptation): Necítíme se jako rockové hvězdy

WITHIN TEMPTATION je jedna z prvních kapel, které jsem kdy poslouchala. A jejich nové CD „The Unforgiving“ zase řadím mezi překvapení roku. Takže nechat si ujít rozhovor s nimi by byl hřích. Původně jsem měla zpovídat přímo Sharon, ale na místě jsem se dozvěděla, že není připravená a nahradí ji kytarista Ruud Jolie. Bylo to nečekané, musela jsem poškrtat polovinu otázek, ale nakonec to dopadlo dobře.
Vzhledem k množství informací o novém albu, které obletěly svět, jsem zvolila jinou taktiku a zjišťovala Ruudovi názory na věci kolem něj. A co jsem zjistila? To se dozvíte níže!

Ahoj! Na začátek: Nechci  moc mluvit o nové desce, protože mám pocit, že už bylo řečeno a zodpovězeno vše. Mám k ní tudíž jen dvě otázky a zbytek by byl takovou odlehčenou formou – je to v pořádku?

Jasně. Ptej se mě, na co chceš a já Ti odpovím, na co budu chtít já (smích)!

Je to již relativně dávno, kdy jste byli naposledy v České republice. Tuším, že to bylo v roce 2008. Vítejte zpět! Co všechno se v rodině WITHIN TEMPTATION změnilo?

Díky! Naše „rodina“ se rozrostla, narodilo se několik dětí. Pak jsme si dali rok pauzu, abychom si nabili baterky a nahráli novou desku. Jinak jsme měli jen pár koncertů v Holandsku a to je tak asi všechno. Takže jsme všichni měli nějaký čas na zklidnění, vlastní projekty a na odpočinek. A teď jsme zpátky v plné síle!
A je skvělé vidět, že od chvíle, kdy jsme tu byli naposledy, se naše publikum fakt zvětšilo. Třeba  dneska – měli jsme hrát někde jinde, ale lístky se vyprodaly tak rychle, že jsme „povýšili“ sem!

Co je potřeba zmínit je Vaše relativně nová deska „The Unforgiving“, která vyvolala vlnu různých názorů. Někteří ji milují a někteří odsuzují její popový nádech. Dle mého názoru je „The Unforgiving“ jedinečná právě tím propojením tvrdé hudby a mainstreamu, který je bližší většímu okruhu posluchačů. Bylo záměrem získat větší publikum, nebo jde o přirozený vývoj kapely?

No jo… Neradi se opakujeme, takže každé album zní jinak. Takže už tak nějak víme, co čekat – lidi ho budou buďto milovat, protože se jim líbí nový zvuk, nebo ho nenávidět, protože se tolik liší od toho, na co byli zvyklí. Hádám, že někdo má prostě rád, když se jeho oblíbená skupina nemění a vydává pořád to samé dokola, ale to prostě není náš případ. V podstatě jsme tyhle reakce tak trochu čekali, ale jak už jsem řekl, máme víc a víc posluchačů, tak doufejme, že bude víc lidí, kterým se bude líbit. No a hlavně je důležité, že se líbí nám. Ta deska je výsledkem přirozeného vývoje, všichni se vyvíjíme, jak lidsky, tak jako muzikanti a všechno se to odráží v naší hudbě.

Já osobně považuji za nejlepší moment alba rockovu „Iron“. Kdybych poprosila Tebe, abys vybral svého favorita, jaká skladba by to byla?


„Iron“! Jo, vážně. Mám ji moc rád. Pak mám rád taky písničku „Murder“. Líbí se mi všechny, ale tyhle dvě jsou nejlepší.

S novým CD se rozjela nová možnost, jak být WITHIN TEMPTATION ještě blíž, možnost přímo nahlédnout do její kuchyně skrze stránky, čí to byl nápad? A jaká je odezva fanoušků?


Stránky… No jo, v dnešní době, s tím, jak je všude internet a sociální média, je o tolik snazší být v kontaktu s fanoušky, dát jim vědět, co chystáme. Taky natáčíme nějaké věci na blogy – viděla jsi je? Krátké filmy na našich stránkách. Je prima, že můžeme ukázat našim fanouškům, jaké to je na turné, co děláme… prostě přiblížit se lidem. Opravdu nás to baví a vypadá to, že se to lidem doopravdy  líbí. Cool.

Jak vůbec vypadá místo, kam se po turné vracíš?

Můj domov? Je to úplně obyčejný dům, ale opravdu se v něm cítím doma. Právě v tuhle chvíli tedy bydlím v autobuse, se kterým jezdíme na turné a tam je nás šestnáct. Doma žiji jen s jednou další osobou, mojí přítelkyní, a s našimi dvěmi kočkami. Mám tam mnohem víc prostoru a opravdu, opravdu to tam mám rád. Teď se celá naše autobusová parta hodně těší domů. Naštěstí v dnešní době je díky internetu opravdu jednoduché aspoň do jisté míry zůstat v kontaktu s blízkými.

Máš dvě kočky? Jak se jmenují?

První je Aps, což je ve skutečnosti staré holandské mužské jméno, dnes už se tak jmenují jen starší muži. Takže nám přišlo zábavné, aby se tak jmenovala malá kočička. No a druhá je Balú, toho máme z útulku, našli ho jako kotě a pojmenovali ho Balú po tom medvědovi (Disney).  Mé přítelkyni přišlo, že to sedí, tak jsme mu to jméno nechali.

Je nesporné, že jste hned po NIGHTWISH nejznámější gothic metalovou kapelou světa. Připadáte si jako rockové hvězdy? Máte nějaké manýry, rituály, jako je házení televize z oken hotelu?

Necítíme se jako rockové star. Myslím, že se držíme docela u země na to, abychom se tak cítili. I když… když jsme před pár dny hráli v Miláně, bylo tam po koncertě tak moc lidí, že jsme prostě museli přistavit autobus hned vedle, nasednout a zmizet. Už jen dostat se do toho autobusu bylo docela peklo!
Když o tom tak přemýšlím, tak myslím, že čím víc se blížíš severu Evropy, tím méně se cítíš jako rocková hvězda. A čím jižněji jedeš, lidi jsou vášnivější. Dokonce teď uvažujeme, že bychom jeli do Jižní Ameriky (ale nic z toho není ještě potvrzeno), a tam si člověk fakt připadá jako Paul McCartney, tam lidi fakt šílí! Ale je to prima.
No, každopádně po všech těch letech si připadám trochu zvláštně, když se lidi ke mně chovají jako k rockové hvězdě, rozhodně se tak ale necítím.

Jaký je třeba Tvůj postoj k drogám?

Drogy? Nemám je rád. Neužívám je. Nikdo z nás je nebere… vlastně jeden spoluhráč kouří trávu. A podle mého názoru tráva ani droga není. Tedy… samozřejmě to droga je, stejně jako třeba alkohol . . .

Nebo kofein (pijeme kávu, pozn. autorky).

Jo, a vlastně pak už všechno. Já si dávám jen tak dva tři hrnky kafe za týden. Každopádně silně nesouhlasím s tvrdými drogami. Je to každého rozhodnutí, ale stejně se mi to nelíbí. Ne.

Celý svět mluví o konci světa v roce 2012. Věříš takovým věštbám?


Nee, to je kravina. A i kdyby… co bys proti tomu mohla udělat? Někteří lidi říkají, že kdyby to byla pravda, začali by žít jinak a tak… ale já bych nic neměnil. Všechno, co chci dělat, dělám.  Není věc, po které bych opravdu toužil, ale nesnažil se jí dosáhnout.  Kdybych zatoužil jednou za život vyloupit banku, vyloupím ji. Takže mně by bylo jedno, kdyby se konec světa blížil, protože pro mě by se nic nezměnilo. No… uvidíme!

{flv}within_temptation{/flv}

www.within-temptation.com

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit