Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Benátská noc 2009 – 25.7.-27.7.2009 – Malá Skála
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Benátská noc 2009 – 25.7.-27.7.2009 – Malá Skála

Hodnocení uživatelů:  / 5
NejhoršíNejlepší 

Sotva jsem se vzpamatovala z letošního ročníku Masters Of Rock, který se dle mého názoru docela vyvedl, a už tu byl další třídenní maratón. Festival Benátská noc, který se letos konal již po sedmnácté, sice moc metalových kapel nenabízel, ale na druhou stranu ty, které byly v programu, slibovaly úžasný zážitek. A já si pečlivě vybírala skupiny, které jsem poctila svou návštěvou. Asi nejvíc jsem se těšila na Tarju Turunen a EPICU. Ty patří mezi mé oblíbené a já jsem byla ráda, že se sešly na jenom festivalu.

Celý festival se nesl v duchu: Bahno, déšť, vichřice... Ale i přes to všechno (plus ještě výpadek proudu v celém areálu den před začátkem festivalu) se celá akce povedla. Jen lituji těch, kteří areál uklízeli...

Pátek:

První kapela, o které budu psát, je tuzemská VYPSANÁ FIXA. S touto smečkou jsem se poprvé blíže seznámila na letošním Masters Of Rock, kde mě naprosto odradili a znechutili. Nicméně i když jsem na jejich vystoupení nešla přímo, tak jsem je slyšela. Musím říct, že oproti MoRu hráli o něco lépe. Zpěv nebyl tak příšerně falešný a místy se to i dalo poslouchat.

Tarja TurunenHlavním tahounem pátečního večera a vlastně celého festivalu byla půvabná Finka Tarja Turunen, bývalá vokalistka NIGHTWISH. Už jen nekončící řada fandů, čekajících na autogramiádě, vypovídala o tom, komu že to dnešní večer bude zasvěcen. Někteří fanoušci byli schopni stát v první řadě i osm hodin, jen aby ji viděli z blízka. A rozhodně měli na co koukat. I když zvukově nebyl koncert dokonalý, o čemž svědčí občasné výpadky některých nástrojů a celkově špatný poměr hlasitostí nástrojů, fanoušci doslova šíleli a samotná Tarja si vystoupení opravdu vychutnávala. Přivítala nás se slovy „dobrý den, Mala Skala“ a pak už se rozjel koncert, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Já osobně jsem byla na všech vystoupeních, které Tarja za svou sólovou kariéru v České republice měla, ale takovou show, jaká proběhla na Malé Skále, jsem ještě nezažila. Kromě nových písní, jako je „Enough“, či „The Seer“ hrála Tarja i „staré“ songy z dob NIGHTWISH – které si její kapela trochu upravila – jako „The Kinslayer“, „Nemo“, „She Is My Sin“ a podobně. Celá skupina, kterou si Tarja vybrala opravdu špičkovou (důkazem toho je například Mike Terrana (ex-RAGE) nebo bývalý baskytarista Madonny, Dough Wimbish), si koncert opravdu užívala. Svědčí o tom i množství paliček, které letěly do publika a to i z Tarjiných rukou! Všichni, kteří byli na Benátské noci a viděli Tarju, která byla šťastná a pořád dokola divákům děkovala, musí říct, že NIGHTWISH jsou oproti ní a hlavně bez ní nic.

Hned po Tarje, jež měla největší „návštěvnost“ ze všech kapel festivalu (ano, větší než headlineři GUANO APES!), nastoupili Angličané PARADISE LOST.  Bylo to poprvé, co jsem je viděla a musím říct, že jsem nevěřila tomu, že hrají ti PARADISE LOST, o kterých jsem tolik slyšela. Nevím, jestli je to tím, že po Tarjině vystoupení byli už všichni unavení, ale PARADISE LOST měli v publiku jen hlouček lidí, který navíc skoro netleskal (pominu-li pár skalních fanoušků). Atmosféra byla téměř nulová, což je docela škoda, protože kapela nehrála špatně. Nicméně stejně musím jejich výkon popsat slovy: přišli, zahráli a odešli. Nic víc, nic míň.

Sobota:

Sobota slibovala další úžasný zážitek v podobě holandské EPICY a velkého combacku velké legendy GUANO APES, ale ještě daleko před nimi se v seznamu kapel hrajících na Benátské noci objevili ostravští HYPERION. Skupina, která se už asi nikdy nezbaví přezdívky „česká APOCALYPTICA“. Jedná se o seskupení tří cellistů a bicích. Kluci hráli svoje songy a hráli je opravdu dobře. Jsem ráda, že v České republice hraje takováto kapela a jsem si jistá, že pokud se objeví v okolí Brna, určitě je poctím svou návštěvou. A jejich výkon i velký potlesk mě v tomto „přesvědčení“ ještě utvrdil.

Pár hodin po HYPERIONECH jsem se šla podívat na brněnskou bandu EAGLEHEART, které jsem předtím znala jen podle názvu. Už s prvními tóny mě fascinovala. Můžu prohlásit, že jsem se po celý koncert kapely, kterou jsem slyšela poprvé v životě, upřímně bavila. Hoši to pořádně rozbalili už s první skladbou. Vojta, zpěvák, diváky rozesmíval hláškami typu: „je tu plno krásnejch cérek, tak tenhle song je pro ně a hlavně pro tu nejhezčí tam v té žluté pláštěnce.“ Načež se všichni otočili směrem k jediné žluté pláštěnce, která byla v publiku, a pod ní byl muž. Fanoušci, jak soudím podle jejich křiku a potlesku, byli spokojení také. Co dodat, prostě krásně a kvalitně odehraný koncert.

Po EAGLEHEART jsem až do vystoupení EPICY v podstatě neměla nic na práci, a tak jsem se jen tak potloukala festivalem a bojovala s bahnem, které bylo po celou dobu přítomno. Chápu, že se bahnu asi líbí pop, rock a metal, ale mohlo si to poslechnout z dálky a neobtěžovat fanoušky, snažící se přes něho dostat blíž k pódiu.

EpicaAle s bahnem nebojovali jen fanoušci. Když přijela symphonic metalová EPICA, první, čím mě zaujali, byly pytle na jejich nohou, které měly zabránit bahnu, aby se dostalo do jejich bot. Jejich vokalistka a frontmanka Simone Simons bohužel pytle neměla a když se zabořila do bahna ve svých „ťapkách“, komentovala to se slovy „oh shit!“. Nakonec se však přece jen dostala na pódium a koncert mohl začít. EPICA je kapela, na kterou jsem se hned po Tarje těšila nejvíc, ale jejich koncert mě neuchvátil tak, jak jsem si představovala. Začátek byl jakýsi divný. Ozvučení špatné a Simone se na pódiu ani neukázala. Se třetím songem se už ale vše změnilo k lepšímu a já jsem si užívala zóny svých oblíbených písní jakými jsou „Cry For The Moon“, „Solitary Ground“ či „Quietus“. Stejně jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že to hraje jiná kapela. Oceňuji snahu EPICY, aby jejich koncerty nebyly stejné jako nahrávky na CD, ale v jejich případě bych strukturu songů neměnila.

Po vystoupení EPICY jsem chvátala k Black Stage, protože se blížil koncert němců GUANO APES, na který jsem byla zvědavá. Když jsem před festivalem viděla jejich fotku, říkala jsem si, že to bude asi nějaký jemný heavy pop metal. Zpěvačka Sandra vypadala docela normálně a klidně. Ale ta žena, která přiběhla na pódium a začala řádit jako dračice, mě naprosto dostala. Plazila se po pódiu, líbala kameru a běhala sem a tam. Vystoupení bylo naprosto úchvatné a myslím si, že nejsem jediná, kdo byl kapelou nadšen. Comeback GUANO APES se rozhodně vydařil a nezbývá doufat, že neplánují další „pauzu“. Přesto však mým favoritem festivalu stále zůstala Tarja Turunen, jejíž vystoupení bylo nepřekonatelné.

Po GUANO APES jsem měla naplánovaný ještě koncert českoněmecké formace SYMPHONITY, ale jelikož byla zima a pozdě a já byla ze všech těch zážitků unavená, tak doufám, že mi odpustíte, že jsem na ně nešla.

FotogalerieV neděli jsem odjela brzy ráno, protože bych se jinak nedostala domů podle svých potřeb.

Celý festival se, až na to občasné špatné počasí, vydařil a já se už těším, co nám připraví příští, osmnáctý ročník Benátské noci.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat