Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Winter Masters Of Rock – 28.11.2009 – Hala Euronics, Zlín
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Winter Masters Of Rock – 28.11.2009 – Hala Euronics, Zlín

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Volume samozřejmě nesmělo chybět na již tradiční zimní inkarnaci patrně nejznámnějšího tuzemského festivalu Masters Of Rock. Ten se tentokrát nesl především ve znamení gothic metalu, a proto se jej zúčastnila kolegyně Blackwish v doprovodu kolegy Asatora. Tato autorská dvojice Vám nyní přináší pohled na zimní Masters.

Blackwish:

V sobotu 28.11 se ve Zlínské hale Euronics (dříve Novesta) konal již čtvrtý ročník zimního Masters Of Rock festivalu. Letošní výběr kapel se skládal především ze stále populárnějšího gothic metalu, který zastupovaly kapely LEAVES´ EYES, SIRENIA, ATROCITY, ELIS a STREAM OF PASSION. Pro milovníky heavy metalu byli jistě lákadlem tuzemští VITACIT v čele s nepřekonatelným Láďou Křížkem, či norští JORN. K hard rocku se hlásili také HOUSE OF LORDS. A hlavními tahouny celého dne pak byly legendy NAZARETH a KREATOR.

Celý festival zahajovala gothic metalová kapela STREAM OF PASSION. Měla jsem tu čest, poslechnout si jejich relativně nový počin „The Flame Within“, který patří spíš mezi průměrné desky, a tak jsem od jejich vystoupení mnoho nečekala. Nicméně skupina mě svým živým vystoupením, které bylo rozhodně záživnější než CD, mile překvapila. Bylo vidět, že hudbu umí celkem dobře podat a že si ji umí užít. Fascinoval mě například basák, který celou dobu lítal na pódiu a skákal až ke stropu. Prostě na první kapelu zahráli slušně a myslím, že to nebyl špatný začátek festivalu.

Naproti tomu, jak mě potěšili STREAM OF PASSION, tak mě zklamali lichtenštejnští ELIS, kteří sem přijeli představit svůj čerstvě vydaný počin „Catharsis“. Obyčejně oblečení nehodnotím, nejsem módní kritik, ale to, co měla na sobě frontmanka Sandra, mě doslova šokovalo. Její leopardí oděv vypadal jak z cirkusu a její pohyby mi zase připomínaly slečny, které se kroutí někde u tyče. Tento jev na mě zanechal takový dojem, že to přebylo i celkem slušně zahrané a zazpívané vystoupení.

AtrocityTřetí byli němečtí ATROCITY v čele s vlasatým producentem Alexem Krullem. Společně s ním a jeho kapelou (ve které stojí za zmínku hostující basák Oliver, který je členem kapely Tarji Turunen) dorazily na pódium dvě slečny, které jejich vystoupení zpestřovaly svými svůdnými tanečky v ještě svůdnějším oblečení. ATROCITY hráli dobře, byli sladění a myslím, že jsem nebyla jediná, komu se jejich vystoupení líbilo. Ke konci se k nim přidala i Sandra z ELIS, která se mezitím stihla převléknout a světe div se, bylo to lepší! Když pak spolu s Alexem zpívali poslední song „Shout“, zněl mi jejich libozvučný duet v uších ještě dlouho poté, co skončili.

Až doposud byl festival dobrý a celkem zábavný. Pořádně vřít to však začalo až po té, co se na pódium dostavili tuzemští VITACIT. VITACIT, a zejména pak Láďa Křížek, je kapela, kterou snad ani nemusím představovat. Na zimním MoRu si zahráli po několikaleté pauze a bylo vidět, že si tento comeback užívají jak oni, tak i publikum, které tleskalo, vřískalo a skandovalo. Zněl jeden hit za druhým. Na konci, nejen hudebně, velice podařeného setu vypadala spokojeně jak kapela, tak i celá hala. Po české heavy metalové legendě dostal slovo opět gothický metal v podobě norského seskupení SIRENIA.

SIRENIA je celkem uznávaná kapela, která patří mezi mé oblíbené, a tak jsem se na jejich výkon těšila. Zvědavá jsem byla především na stále ještě relativně novou vokalistku Aylin, která nahradila předešlou Monicu Pederson. Na jemný Aylinin hlas jsem si stále ještě nezvykla, a tak jsem byla zvědavá, jestli mě naživo dokáže přesvědčit o tom, že když už ne na desce, tak v živém vystoupení dokáže Monicu alespoň trochu nahradit. Po několika prvních skladbách jsem nevěděla, co si mám myslet. Aylin to občas docela ujelo, zpívala tak jaksi přejemněle, ale i tak se mi její výkon líbil. Připadalo mi to, jako kdyby si zpívala maličká víla někde na paloučku v lese. Jinak mě vystoupení SIRENIE příliš nezaujalo, připadalo mi místy až nudné. Nicméně publikum vypadalo celkem spokojeně, kapela také, a tak mohla SIRENIA přenechat pódium americkým HOUSE OF LORDS.

HOUSE OF LORDS patří mezi kapely, které jsou úplně mimo můj hudební rámec, tak jsem si poslechla jen pár skladeb a pak jsem v hale zanechala Asatora, se kterým jsem na festival jela, samotného, aby je posoudil on, a šla jsem se ven občerstvit. 

Nevím jak pro ostatní, ale pro mě vrchol večera představovali, jak jinak gothic metaloví, LEAVES´ EYES v čele se sympatickou zpěvačkou Liv Kristine, manželkou producenta a zpěváka ATROCITY, Alexe Krulla. Jejich nová deska „Njord“ se po jejím několikátém poslechnutí zařadila mezi mé oblíbené, a tak jsem se těšila, až si její tóny vychutnám naživo.

Leaves´ EyesPrvní dojem ve mně zanechal pohled na Liv Kristine. Když jsem ji viděla na fotkách, nebo četla rozhovory s ní, přidala mi jako velice sebevědomá mladá žena, která ví, co chce. Ale na pódiu mi připomínala postarší, milou dámu, která by vynikla v nějakém starém zapadlém kabaretu, ale v metalu nemá co dělat. Její projev byl opravdu až příliš jemný a nevinný a já nevěděla, jestli je to dobře nebo ne. Nicméně i když zpívala velice jemně, zpívala úchvatně, možná i líp než na desce. Její zdařilé pěvecké výkony doprovázeli v podstatě všichni členové LEAVES´ EYES (zároveň členové ATROCITY), včetně jejího manžela Alexe, který ji občas hlasově doprovázel svým hlubokým drsným growlingem. Někdy mi připadalo, že je tam trochu zbytečný, protože hlasových partů měl docela málo, a tak tam akorát bavil publikum házením svých snad dva metry dlouhých vlasů.

Jejich vystoupení ve mně zanechalo dojem. Ale na druhou stranu chápu, že mohlo některé lidi i nudit, protože ne všichni novou desku, která rozhodně není na jeden poslech, slyšeli a znali tak, aby si mohli koncert pořádně užít.

Po LEAVES´ EYES nastoupili na pódium power metaloví JORN. JORN není přímo kapela, kterou bych nějak více poslouchala nebo znala, ale z doslechu jsem věděla, že hrají dobrou hudbu a že ji hrají dobře. A jejich vystoupení mne o tom dokonale přesvědčilo. Pánové byli úžasně sehraní. Bylo vidět, že nejsou žádní zelenáči a že umí hudbu dobře podat a po celou dobu měli publikum v hrsti.  Uchvátil mě hlas frontmana Jorna, jehož výšky nabývaly nečekaných rozměrů. Z jejich vystoupení jsem si rozhodně odnesla hezký zážitek.

JORN byli v podstatě poslední kapelou, kterou jsem navštívila, protože i když KREATOR a NAZARETH patřili mezi největší hvězdy dne, tak zrovna nepatří do mého „oboru“, a tak jsem si je poslechla jen okrajově. Proto tento úkol přenechávám mému drahému kolegovi Asatorovi.

Asator:

Tento rok měly na zimní, zkrácené obdobě největšího metalového festivalu v ČR znatelnou převahu gothic metalové kapely, které navštívily Zlín v rámci tour Beauty And The Beast. První z nich byla kapela STREAM OF PASSION z Nizozemska a nutno podotknout, že, byť mě nedonutila nudou si okusovat ruku a na mexickou zpěvačku se dívalo parádně, musím tuto bandu zařadit mezi obrovskou hromadu moderních gothic metalových kapel podle jednoho vzoru. Hraje poměrně tuctové melodie a ohrané riffy, „obohacené“ o houslové vložky, jež se snaží tvářit inovativně a nezvykle, což ale působí spíše úsměvně, když vememe v potaz, že dnes se o takovéto inovace snaží snad každá druhá goth metalová kapela.

Velmi podobného ražení byla i následující kapela ze stáje Beauty And The Beast – lichnštejnští ELIS. Jediným významným rozdílem byla nepoměrně vyšší četnost blast beatů a death growl levorukého basáka. Čerstvý vítr přinesla až německá smečka ATROCITY a to v podobě hrubých vokálů zpěváka Alexandra Krulla a pódiových tanečnic, které si ovšem kapela klidně mohla odpustit, protože škaredější tanečnice by jeden pohledal. Navíc mi přišlo, že poslední dobou tihle jaksi vyměkli a od svého osobitého stylu se odklonili na jakousi podivnou dráhu do neznáma, což nejspíše způsobilo především Alexovo neodbytné nutkání nacpat svoji manželku Liv Kristine kam jen to šlo (na koncertě ji nahradil rakouskou zpěvačkou ELIS – Sandrou Schleret).

Něco úplně jiného byl příchod žijící české legendy VITACIT, což potvrdil i řádně houstnoucí dav. Pamětníci jistě zatlačili nejednu slzu a zavzpomínali na písně svého mládí, mnohé už dvě desítky let staré, mě ale, jakožto zástupce té mladší generace, tenhle klasický heavík moc nezaujal. Celé to navíc okořenil Laďa Křížek, který na pódiu plácal takových blbostí, že jsem se chvílemi musel plácat do čela. Odebral jsem se tedy na chvíli obhlédnout stánky okolo a vrátil se až na další kapelu, opět spadající do sestavy tour Beauty And The Beast.

Norská SIRENIA byla z těchto gothic metalových kapel asi jediná, o které můžu říct, že mě zaujala. Byť se stále jednalo o hudbu podle klasické goth metalové šablony, SIRENIA měla něco do sebe, svůj vlastní ksicht a především solidní náboj, a tak ji osobně hodnotím ze všech kapel Beauty And The Beast jako tu nejsilnější.

Mé nadšení ale rychle opadlo s další kapelou, americkými HOUSE OF LORDS. Rovnou z kraje můžu říct, že nechápu, proč se tato kapela, kdysi spravovaná členem KISS, Genem Simmonsem, snaží i po tolika letech zkušeností hrát pořád ten stejný, neuvěřitelně ohraný, byť jinak umně zahraný hard rock. Jejich zpěvák James Christian mi navíc není zrovna sympatický a když už se dnes poněkolikáté z pódia ozvalo „Hey, hey!“, následované ozvěnou z publika, začalo se mi trochu navalovat, protože takovouto snůšku ohraných nápadů a klišé jsem už dlouho neslyšel.

Doufal jsem tedy v nějaké osvěžení od posledních goth metalistů festivalu, norských LEAVES‘ EYES. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že krom samotné zpěvačky Liv Kristine je sestava kapely na chlup stejná jako sestava ATROCITY. Inu, zpočátku se mi jejich hudba vskutku zamlouvala, po pár skladbách mi ale přišlo, že tito Norové již všechnu munici vystříleli a sami se tak zahodili do hromády goth metalových tuctovek s lehce monumentálním nádechem.

JornLehce mi zase spravil náladu jeden z nejlepších hard rockových vokalistů - excelentní Jorn Lande se svým projektem JORN. Jornova hudba, někde na pomezí hard rocku a speed metalu, mi je docela sympatická, nicméně ani zde se nejedná o přílišnou inovaci toho našeho metalového žánru, skoro se až divím, že takto zkušení hudebníci mají takový problém složit něco, co tu nebylo stokrát předtím. Nakonec ale samotný Landeho hlas je zárukou kvality, a tak nad onou profláklostí pro tentokrát mávnu rukou.

Jako předposlední kapela na pódium přichází jedna z hlavních hvězd večera a já tvrdím, že čekání se dokonale vyplatilo. Německá thrashová legenda KREATOR zahrála naprosto perfektní set, který nedal fanouškům vydechnout a pod pódiem se konečně vytvořil mosh pit, byť menší než by si tato kapela za svůj výkon zasloužila. Nakonec to je ale pochopitelné, protože velká část fanoušků už byla buď dosti opilá anebo unavená. K vrcholu vystoupení pak nejspíš patřila skladba „Violent Revolution“, kterou navíc umocnilo promítání jejího klipu na stěnu za kapelou. Každopádně se jednalo o prvotřídní výkon a mě nezbývá než jejich koncert doporučit, až se tady zase KREATOŘI někdy objeví.



Publikum už znatelně prořídlo a na Zimní Masters Of Rock se pomalu snesla jakási přátelštější a klidnější atmosféra. Přicházel zlatý hřeb večera a podle mě nejlepší vystoupení za celý den, skotská žijící legenda NAZARETH. NAZARETH už jsou samozřejmě starší pánové, takže na pódiu nepředvedli žádné náročné taneční kreace, za to mi to více než vynahradili naprosto dokonalým setem, ve kterém zazněly všechny možné skladby z celé jejich dlouhé kariéry, jak ty nejnovější z alba „The Newz“, tak i ty dvacet let staré. Vvšechny bravurně zahrané s tím, že jsem se nenudil ani jedinou vteřinu. Skutečně mě to dojalo, bravo.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat