Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
U.D.O., Manimal, Salamandra, Seven – 20.1.2010 – Abaton, Praha
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

U.D.O., Manimal, Salamandra, Seven – 20.1.2010 – Abaton, Praha

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Jsou tomu dva měsíce, co bylo zrušeno a následně přeloženo několik koncertů německé kapely U.D.O. Hlavní příčinou byly tenkrát rodinné důvody jednoho z členů kapely. Vše ale nakonec dobře dopadlo (jak pro kapelu, tak pro metalové nadšence) a vystoupení se v českých končinách přece jen odehrálo a to dokonce hned dvakrát. Ostatně jako podle původních plánů. Nejsem si jist, jaký měl být program celého večera během původního data koncertu, nicméně ten druhý sliboval perfektní podívanou. Dvě tuzemské kapely SEVEN a SALAMANDRA, doplněné o letos recenzované Švédy MANIMAL. To vše jako zahřátí a příprava na samotného velikána Uda Dirkschneidera se svojí úderkou.

ManimalCelý večer měl dle programu začínat v 19:20 a zahajovat ho měla česká kapela SEVEN. Potom ale nechápu, proč ještě v 19:05 mrznu venku před klubem Abaton a ztuhle hledím na zamčené dveře. Tohle bezohledné chování mi začíná docela vadit. Samozřejmě chápu, že organizátoři mají práce až nad hlavu, ale pokud nestíhají, proč nezačnou s přípravami dříve? Nehledě na to, kolik piv se mohlo místo onoho nelidského mrznutí vypít. Nicméně první kapela večera, českobudějovičtí progresivní rockeři SEVEN, jakožto otvírák, zahráli s obrovským nasazením velice chytlavou a překvapivě kvalitní muziku a navíc podanou bez zbytečných arogantních póz, což se nedá říct o následné SALAMANDŘE, jejíž vystoupení bylo plné nadřazenosti. Mám takový pocit, že této kapely už bylo možná skutečně dost. Je pravda, že zahrála možná nejlépe, ze všech vystoupení, na kterých jsem měl možnost se s ní setkat, nicméně opět ty samé skladby jako vždy (takže „Orion“, „War Of Evils“, „Legacy Of The Heroes“, „Blackest Wings“…), snad i ve stejném pořadí, jsou už na pováženou a možná by nebylo na škodu pozměnit repertoár. Vystoupení působilo chladně a odbytě. Ona i reakce ze strany přihlížejících nebyla zrovna nejbouřlivější. To, co se ovšem nepovedlo SALAMANDŘE, dokonale napravili Švédové MANIMAL. Přiznám se, že po relativně nedávné recenzi na debutové CD „The Darkest Room“, jsem byl neskutečně natěšený, zda-li i naživo bude kapela tak ohromující jako na studiové nahrávce. A byla.. Nadělila sice jen pět skladeb z oné zatím jediné desky, ale zato způsobem naprosto zdrcujícím. Jak jsem tak sledoval a poslouchal reakce, myslím, že v Abatonu nebylo zklamaného. Samův neskutečný hlas se linul klubem a posazoval na zadky všechny zúčastněné. Chvílemi mi naskakovala husí kůže, dlouho jsem neslyšel takové výšky, jako ty které předváděl tento sympatický zpěvák. Ještě více se ve mně však prohloubil pocit, že by kapele slušela rychlejší muzika. Vše je v takovém utahaném tempu a nebýt Sama, mám pocit, že by její existence moc dlouho v dnešní konkurenci netrvala. Slyšeli jsme skladby „Shadow“, „The Darkest Room“, „Human Nature“, „I Am“ a „Spinegrinder“. Vše naprosto dokonale a profesionálně prezentované, přesně tak jako na CD. Kapela sklidila nevídaný úspěch a nasadila laťku neskutečně vysoko. MANIMAL se ve světě metalu rozhodně neztratí a věřme, že mají vše před sebou. A pokud ne celá kapela MANIMAL, tak mi(a)nimálně Sam ano.

U.D.O.Následovala další a pro onen večer již poslední úprava pódia (třeba pochválit všechny, co se zapojili do této mravenčí práce, neboť časové intervaly mezi jednotlivými účinkujícími byly skutečně minimální). Krátce po desáté večerní začíná krátké intro a je to tady. „The Bogeyman“ a kapela U.D.O. osobně, v čele s ikonou heavy metalu Udem Dirkschneiderem. Ten se předvedl v typickém modelu ala vášnivý rybář/houbař, bohužel jeho vokální projev nebyl zvukově zrovna nejčitelnější. Což je celkem smutné, vezmeme-li v úvahu, že právě Udo je společně s duem Stefan Kaufmann/Igor Gianola dominantou celé kapely. A ani v průběhu večera se situace nějak dramaticky neměnila. Je pravda, že jsem sice seděl na balkóně z boku pódia (kde byl díky odposlechům překvapivě čistý zvuk), ale ze zvědavosti jsem se několikrát přemístil, abych se ujistil, zda-li je to vše zapříčiněné mou pozicí a nebo je tomu tak všude. A bylo. Prim hrály převážně bicí a Udo byl opravdu hodně potlačen. Jak jsme u něho již zvyklí, příliš toho nenachodil a jeho pohyby byly vždy poměrně statické a nenáročné. Zato pánové třímající v rukou kytary představovali jinou exhibicionickou ligu a neustále se navzájem předháněli. To když například Igor Gianola během svého kytarového sóla seskočil z pódia a celkem odvážně procházel davem skrz celý klub, na konci se otočil a stejnou cestou se opět vrátil na pódium. Stefan Kaufmann nechtěl zůstat nic dlužen své pověsti bývalého bubeníka a před „Man And Machine“ do toho „praštil“ společně s bubeníkem Francescem Javinem na příruční bubínky nainstalované z boku Francescovy soupravy. Ten si mimochodem během večera též užil chvilku slávy, když vystřihl své bubenické sólo.

Udovci přijeli na podporu nové desky „Dominator“ ze které zahráli „The Bogeyman“, „Dominator“ a „Infected“. Ze starší tvorby zazněly například „Thunderball“, „Mission No. X“, „In The Darkness“, „Man And Machine“, „Holy“ nebo „Mastercutor“. Opomenuty samozřejmě nezůstaly ani staré známé accepťácké pecky jako „Princess Of The Dawn“, „Metal Heart“, „Balls To The Wall“, „I am A Rebel“, „Burning“ či závěrečná „Fast As A Shark“. Nutno podotknout, že právě staré pecky z období osmdesátých let sklidily největší úspěch. Kapela celkově hrála kolem dvou hodin a naservírovala kolem dvaceti skladeb. Celé představení působilo až možná únavně, zejména ke konci. Jedinou záchranou byl perfektně prošpikovaný závěr setu. I přes značně pokročilý věk, však kapela zvládla i tak dlouhé vystoupení v maximálním nasazení a odvedla  naprosto přesvědčivou práci. Bohužel musím závěrem konstatovat jedno. Jakožto pravidelný návštěvník koncertů kapely U.D.O., se nemůžu ubránit pocitu, že tentokrát byli „Dirkschneiderovci“ rozsekáni předkapelou MANIMAL. Jde o to, že němečtí veteráni zahráli sice perfektně jako vždy, ale právě že jako vždy. Nepředvedli o nic více a o nic méně, než na co jsme zvyklí. Prostě ničím nepřekvapili a nenabídli nic nového. V tomto směru pro mě osobně tentokrát vyhrála kapela MANIMAL, která sic má vše ještě před sebou, dokázala zastínit i výkon takové legendy, jakou bezesporu U.D.O. jsou.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat