Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Metalfest Open Air 2010 - 21.–23.5. 2010 - Amfiteátr Lochotín, Plzeň
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Metalfest Open Air 2010 - 21.–23.5. 2010 - Amfiteátr Lochotín, Plzeň

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

O tom, že Plzeň je ve světě známá především pro svoje pivo, asi není pochyb. A s tím, že co se metalu týče na tom Plzeň není zrovna nejlépe, bude souhlasit nejeden metalista. Myslím tím, co se frekvence pořádání akcí týče. Proto mohla být pro mnohé zpráva o pořádání prvního ročníku Metalfestu velkým překvapením. Jako 50 % Plzeňák (mám ji za rohem) jsem proto snad ani nemohl tento nadějně vyhlížející třídenní festival přehlédnout. Celá akce byla naplánována na pátek plus víkend 21.5. – 23.5. v amfiteátru Lochotín, který je častým dějištěm větších letních akcí.

Pohled na kapely, které přislíbily účast, byl skutku líbezný. Co na tom, že se vše odehrává jen na jednom pódiu. Pokud je na co koukat, tak člověku alespoň odpadá dilema v případě časového krytí dvou či více žádaných kapel.

Nejprve bych věnoval pár řádků celkové organizaci festivalu. Jak jsem již naznačil, šlo o první ročník, a tak se daly čekat nějaké ty nedostatky. Díkybohu si vzala pořádání do parády velezkušená agentura Pragokoncert a to bylo určitě poznat. Samozřejmě bezchybné však není nikdy nic. V prvé řadě celkem zamrzelo poměrně malé podium, které vypadalo na tom betonovém celkem legračně o odflákle. A jelikož je amfiteátr poměrně velký, ani obrazovka ze strany pódia by nebyla na škodu. Další věc, která působila spíše otravně, bylo rozmístění stánků s občerstvením. Ono totiž plahočit se do schodů až na samotný vrchol amfiteátru pro klobásu za 50 Kč bylo někdy až odporné. Prostě a jednoduše, kdo měl hlad, musel vyšlápnout poměrně velké množství schodů. A poslední věc, kterou bych připsal k mínusům festivalu, a to k tomu největšímu, byla atmosféra. Ta prostě a jednoduše nebyla!! Amfiteátr vyniká tím, že ať si sednete kam chcete, máte luxusní výhled na pódium. Jenže celý prostor je vytvořen a určen převážně k sezení a to už možná tak 20 metrů od bariér, což absolutně bránilo vytvoření pořádného kotle pod podiem. Ano, nějaký ten prostor určitě zbyl, ale těch 20 řad lidí rozhodně tu správnou atmosféru nevytvoří. Ve finále vše vypadalo tak, že několik stovek lidí bylo pod scénou, někteří leží na lavičkách nebo pojídají mastné špatnosti a zbytek se pohybuje ve vrchní části a nakupuje. Tahle skutečnost byla asi největším nešvarem celého festivalu. Pohodlnost je jedna věc, perfektní výhled také, ale na úkor atmosféry? Pravda, na hlavní hvězdy večera se situace vždy zlepšila, ale rozhodně se o nějaké bouřlivé atmosféře hovořit nedá. Ta nejlepší byla v závěru festivalu, když pořadatelé umístili vedle pódia obrazovku, na které bylo možno sledovat finálové utkání mistrovství světa v ledním hokeji. Oči většiny však směřovali právě na tuto obrazovku a HAMMERFALL tak fungovali jako slušný doprovod. Nechci působit jako „udržkovanej“ redaktor, ale tyhle nedostatky jsem prostě zmínit musel. K velkým plusům naopak řadím perfektní výběr kapel. Tady se pořadatelé vytáhli a dokázali pozvat skutečnou elitu metalu. Výběr byl opravdu pečlivý a sestava naprosto variabilní. Pokryta byla většina žánrů, což se na některých akcích nestává pravidlem. Od black metalu, death metalu, přes power metal až po thrash. Čeho jsme se příliš nedočkali, byl doom metal, ale i přes to byl výběr opravdu rozmanitý. Další díky musím směřovat směrem ke zvukařům, protože ti odvedli neskutečně kvalitní a profesionální práci i  při tak velkém počtu kapel a rozmanitosti stylů dokázali předvést přesně to, co se od nich čeká. Je pravda, že ve vrchní části amfiteátru byl zvuk poněkud hůře čitelný, ale to nelze vyčítat výkonu zvukařů.

Death AngelBohužel jsem z osobních důvodů do areálu dorazil s malým zpožděním a přišel tak o vystoupení prvních dvou kapel VIRRASZTOK a CAULDRON. Avšak podle informací jsem až o tolik nepřišel. Podle programu se dále všichni těšili na třetí kapelu, ruské pagan metalisty ARKONA, jenže…Dopravní kolaps měl za následek reorganizaci programu, jelikož ARKONA společně v tourbusu s KORPIKAANI uvízla v zácpě a nestihla tak dorazit na smluvený termín. Zaručeno ovšem bylo, že kapela skutečně vystoupí, tudíž se nebylo čeho bát. Česká legenda VITACIT v čele s Láďou Křížkem tedy zahrála o něco dříve a navodila v areálu nostalgickou vzpomínkovou náladu. Sám jsem byl mile překvapen z jejich výkonu a na špatné přivítání s festivalem jsem si rozhodně stejně jako poloprázdný amfiteátr stěžovat nemohl. A jelikož ARKONA následně stále nebyla na místě, posunul se i celkem nezajímavý set DECAPITATED, což bylo jistým zklamáním. Po jeho skončení už ale bylo vše připraveno pro pagan metal s charismatickou Mashou "Scream" Arhipovou. Zde už byla atmosféra o dost lepší a jen kopírovala celkový hudební projev. Hlavní hvězdy večera však teprve měly přijít. Vyzdvihnout musím především vystoupení běsnících DEATH ANGEL, kteří stejně jako loni ve Vizovicích drtili vše na prach. Přesně takhle se má hrát speed/thrash metal. Následní Finové KORPIKLAANI zafungovali jako jeden z hlavních tahounů festivalu. Konečně jsem si je mohl v klidu užít bez deště, ne jako na loňském MORu. Kapela zahrála naprosto energicky, přesně tak jak je u nich zvykem. Vsadilo se na největší pecky jako „Vodka“, „Beer, Beer“ či „Journeyman“. Tou největší hvězdou večera však byli švédští death metalisté AMON AMARTH. Na ty už byl amfiteátr opravdu zaplněn a prostorem omezený kotel pod pódiem vřel. I pódiová scéna vypadala poněkud připraveněji a „vymazleněji“. Jak to tak bývá, kapely hrající ve večerních hodinách po setmění mají jistou výhodu v podobě světelné show a tak je koncert vždy prožíván i opticky. Švédové předvedli úžasnou formu a společně s běsnícím amfiteátrem připravili pravou severskou bouři. Jednoznačně zlatý hřeb večera a pravděpodobně i celého festivalu. Což se nedá říct o posledních TWILIGHT OF THE GODS. Vše bylo zřejmé i podle návštěvnosti, neboť ihned po skončení AA se začal prostor hromadně vyprazdňovat. Nakonec jsme se dočkali během úvodního intra ohnivé minishow a poněkud těžkopádného vystoupení se vzpomínkami na doby BATHORY. No osobně jsem čekal trochu více.

PowerwolfDruhý den festivalu zahajovala vynikající česká kapala FATA MORGANA, střídaná německými, dosti náboženskými POWERWOLF.  Jejich studiové produkty mě nikdy nějak více neoslovily, ale naživo bylo vše naprosto naopak. Charismatický zpěvák Attila Dorn (absolvent hudební konzervatoře se zaměřením na operní zpěv) svými výkony vyvolával pocity husí kůže po celém těle. Skupina zahrála v křesťansky vyzdobeném podiu. Frontman po celou dobu pil z číše, procházel se v dlouhém plášti a na začátku vystoupení přišel na scénu s kadidlem. To vše podpořilo celkový výkon celé kapely, která naprosto zbourala veškeré mé předsudky. Druhou dosti výraznou figurkou byl celkem překvapivě klávesák, jenž využil každou volnou chvilku k tomu, aby běžel na okraj pódia vyhecovat kotel. Po křesťansky dobrých POWERWOLF následovala ukázková porce toho nejtvrdšího pagan metalu v podání VARG. Nic, co by člověk musel vidět! Valící se mračna na obloze byla předzvěstí prudkého lijáku, jež doprovázel vystoupení LEAVES´ EYES. Kapela, na kterou jsem se opravdu těšil a podle zahuštění kotle jsem rozhodně nebyl sám. Bohužel musím konstatovat, že jsem byl opravdu zklamán. Nevím proč, ale něco mi prostě absolutně nesedlo a vystoupení mi přišlo nekonečně dlouhé. Po téměř hodinovém bičování prudkého lijáku se v areálu vytvořilo dost nepříjemné prostředí a bylo po srandě. Majitelé tenisek (já) a podobných druhů nevhodné obuvi se stávali značně nervózními. Ještě že nám k postupnému schnutí zahráli němečtí FREEDOM CALL. Ti poněkud obměnili setlist oproti vystoupení před GAMMA RAY na jaře, kde se mi ale líbili o něco více. Možná to bylo výběrem skladeb, možná uvolněnou atmosférou, ale je to prostě tak. Podobnou a tedy i skvělou podívanou jako na loňském MORu nám připravila i folk metalová ELUVEITIE, která prostě baví, ať se hraje kde se hraje a ať se hraje co se hraje. Hudba v jejich podání je skvělou kombinací melodiky, agrese i kulturního dědictví, navíc za doprovodu ne zrovna tradičních metalových nástrojů. Pro mě osobně však znamenalo vyvrcholení sobotního dne vystoupení celkem nenápadných NEVERMORE. Myslím tím z hlediska časového zařazení, ale hlavně co se zájmu týče. Ti dle mého naprosto nakopali zadek všem těm super hlavním hvězdám a řadím jejich vystoupení k jednomu z nejlepších z celého festivalu. Bez zbytečných keců a předvádění předvedli úžasnou metalovou smršť s prvky progrese. Hrálo se zejména z nové desky „The Obsidian Conspiracy“, ale samozřejmě nezůstaly opomenuty ani staré pecky.

Při pohledu na výběr kapel určitě nejednoho napadlo, že jde z velké části o takový pomyslný výběr osvědčených kapel hrajících pod křídly svého většího brášky Masters Of Rock. A i vystoupení Švédů DEATHSTARS nebylo tedy premiérou. Tahle kapela mě nezaujala před rokem a v žádném případě ani letos. Upřímně nechápu tak masový zájem, ale jelikož byl amfiteátr slušně zaplněn, asi bude problém spíše na mé straně. Závěr sobotního večera patřil jedné z hlavních star festivalu, symfonickým powermetalistům SONATA ARCTICA. Tu jsem slyšel a viděl naživo poprvé a dá se říct, že předvedli to, co jsem od nich čekal. Kvalitní melodický metal se skvělým vokálem a množstvím chytlavých procítěných skladeb. Odezva byla také v rámci možností naprosto skvělá. Pro kapelu bylo vymezeno celkem 80 minut, které bezezbytku a hlavně vkusně naplnila k radostí své a hlavně k radosti posluchačů. Nebýt však takové atmosféry a možnosti využití perfektní světelné show, myslím že by až o takovou slávu zase nešlo.

Závěrečný den festivalu se po sobotě už opět nesl ve znamení slunečného počasí a načat byl italskými ELVENKING a heavy metalisty STEELWING. Jelikož nedělní program začínal již před jedenáctou hodinou, neměl jsem šanci vystoupení těchto kapel sledovat, což mě zejména u první ze zmíněných velmi mrzí. Nicméně na Francouze NIGHTMARE jsem již přešlapoval v první řadě. Opět další milé překvapení festivalu. Návštěvnost samozřejmě kolem poledne nebyla valná, ale předvedená show nebyla v žádném případě nikterak omezená. Naživo zní NIGHTMARE vskutku výsostně a zpěvák Joe Amore se skutečně vytáhl. Jako jeden z mnoha z celého víkendu sice zahrál skladbu pro Ronnieho Jamese Dia, ale jako jediný si troufl na cover verzi jeho skladby. Již při prvním poslechu mě napadlo, že má vlastně podobně zabarvený hlas, když nečekaně zpíval skladbu „Holy Diver“, byl jsem utvrzen. Jednou z dalších (nemnoha) českých kapel, které se představily, byla doom/folková SSOGE. Pro neznalé SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Ti díky delším přípravám zahráli poněkud krátce a to samozřejmě z důvodu zachování časového plánu. Kdo neviděl a neslyšel, o nic nepřišel. To následná řežba VADER a MARDUK byla o něčem jiném. Nejprve jsme byli informováni o tom, jak se vlastně má VADER číst. [VEJDR] je úplně v pořádku, ale správná výslovnost je [VÁDR]. No ať tak či tak, hudba je to perfektní. Agrese, tempo a síla! Ne nadarmo jsou jednou z nejslavnějších polských kapel. Oceňuji zejména výkon Piotra "Petera" Wiwczareka, který předvádí naprosto úchvatnou harmonii ďábelského hoblování se záhrobním growlingem. Ve stejně ostré jízdě pokračovali i black metalisté MARDUK. Během posledního večera zahráli ještě melodici BRAINSTORM (jejich show se nikterak nelišila od té loňské, takže spokojenost), vynikající LEGION OF THE DAMNED, kterým musím dát palec nahoru za strhující hodinku hraní. Co se kapely DEICIDE týče, osobně jsem nikterak ohromen nebyl, ale dle reakce jde spíše o můj osobní problém. Mnohem lépe zabodovala předposlední FINNTROLL. Naprosto omračující a drtivé vystoupení rozpoutalo v kotli konečně silnější atmosféru. Během jejich vystoupení začala souběžně vedle podia projekce hokejového utkání Česko-Rusko a vzniklo nepříjemné dilema. To vyvrcholilo během poslední a asi největší hvězdy celého víkendu. Samozřejmě mluvím o HAMMERFALL. Kdo na festivalu byl, určitě mi dá zapravdu, že většina hlav směřovala právě na obří obrazovku. Švédové se asi museli celkem divit, když se během jedné ze skladeb postavil celý amfiteátr na nohy a začal slavit gól. Nicméně to, že se zájem musel rozptýlit mezi hokej a HAMMERFALL nikterak neubíralo na atmosféře, ba naopak. Panovala úžasná a semknutá atmosféra za doprovodu toho nejlepšího heavy metalu. Užili jsme si jak skladby z poslední desky „No Sacrifice, No Victory“, tak staré známé „Heeding The Call“, „Let The Hammer Fall“ či „Crimson Thunder“.  Co se jejich prezentace týče, nemám absolutně námitky, šlo o jeden z nejlepších momentů celého festivalu.

A to bylo v krátkosti vše, co festival Metalfest 2010 v Plzni nabídnul. Mezi nejlepší hudební výkony řadím AMON AMARTH, NEVERMORE, HAMMERFALL, SONATA ARCTICA, VADER a DEATH ANGEL. Mezi největší zklamání zase LEAVES´ EYES či DEATHSTARS (ti mi nesednou prostě nikdy). Co se organizace týče, musím pochválit pohotovost a servis pro hokejové fanoušky, perfektní zvuk a celkovou organizaci. Domnívám se, že je určitě co zlepšovat, ale první ročník Metalfestu celkem úspěšně. Škoda jen absence té správné metalové atmosféry.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat