Helloween, Stratovarius, Citron – 19.12.2010 – Incheba, Praha

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Poslední předvánoční neděli si lze zkrátit různými způsoby. Někdo peče cukroví, někdo se jen tak poflakuje a někdo vyráží na metalový koncert. Lenost tedy stranou, ta se někdy nevyplácí. Je sice fakt, že zlatá neděle není zrovna nejvhodnější čas na výlet do hlavního města, obzvláště za prosněženého dne, nicméně metalové legendy si nevybírají a na druhou stranu proč si nenadělit první dárek trochu předčasně. A tak jsem společně s mým tradičním metalovým kumpánem vyrazil do malé sportovní haly Incheba, abychom společně posoudili současnou formu Andiho Derise a zapařili na nesmrtelné songy STRATOVARIUS, HELLOWEEN a v neposlední řadě i tuzemských CITRON; tady bych ale byl s výrazem zapařit možná poněkud opatrnější.

Jak říkám, respektive píši, nejhorší na celé akci bylo vykopat se z domova a transportovat se do hlavního města, kde se vše konalo. Jenže ejhle…  Čas od času se totiž dějí věci, které dokáží překvapit nejednoho z nás, samozřejmě včetně mě. Právě takové „překvapení“  bylo na možná pět tisíc lidí připraveno pořádající agenturou, která absolutně zklamala, co se pořadatelské činnosti týče. Musím podotknout, že jsem za svůj život sjezdil desítky a desítky koncertů uskutečněných na různých místech od největších hal po nejmenší klubíky a klubíčky, ale to co jsem zažil tady, navždy zůstane v mnohých z nás negativně zakořeněno. Jako by Pragokoncert zajistil co nejlevněji prostory, pozval super kapely, obstaral propagaci a ostatní věci, prodal co nejvíce lístků a konec, ende a šup na Vánoce. To, co se dělo uvnitř, totiž nemá obdoby. Za 590 Kč, které lístek stál, bych si i jako metalista (zvyklý tedy na někdy tvrdé podmínky) představoval trošku lidskosti a pocitu bezpečí, namísto nahnání davu jedním jediným koridorem na plochu. Několika šťastnějším se podařilo obsadit balkon ihned u vchodu a byli tak ušetřeni monstrózní mačkanice, bohužel za cenu naprosto odporného a neposlouchatelného zvuku. Ostatních 95 %, kteří z koncertu chtěli něco mít, bylo odsouzeno na strastiplnou šnečí pouť po schodech, úzkou cestou postupovat krůček po krůčku dopředu na plochu a tlačit se zároveň s davem vycházejícím. Každý v tu chvíli pochopil, že je něco špatně a že malá sportovní hala není na podobné vyprodané akce stavěná. A tak tedy pokládám otázku, proč se podobné koncerty nepořádají jinde?? Odpověď je snadná…. Proč platit pronájem ve velké hale a nevyprodat ji, když je možno zaplatit méně a nechat se lidi mačkat. Vždyť ono to nějak dopadne. Tentokrát to vyšlo a nic se nestalo, ale co příště? Nehledě na to, že byla spousta lidí, kteří na něco podobného skutečně neměli náladu a celý večer trávili na schodech z boku, což je tedy opravdu smutné.

Nu což, doufejme, že šlo o přešlap a příště se něco podobného nebude opakovat. Přitom večer se jinak opravdu povedl. Z celé situace vytěžili snad nejvíce CITRON, kteří, jelikož v hale není jiného místa než balkónu a plochy na stání, hráli rovnou před zaplněnou Inchebou. Tvorba skupiny šla vždy mimo mě, takže se v žádném případě nepovažuji za někoho, komu by příslušelo hodnotit jejich výkon, nicméně ze tří show, na nichž jsem se s kapelou setkal, mi přišlo to nedělní nejchytlavější. Z jejich playlistu jsem pochytil například (doufám že správně) „Rock´n´roll démon“ , „Ocelové město“, „Hon na Bluda“, „Už víme svý“ nebo „Zahradní slavnost“. Atmosféra byla celkem bouřlivá a sám jsem byl výkonem kapely potěšen, ač bylo jasné, že v následujících hodinách to teprve přijde. A přišlo!!

Krátce před devátou nastupují STRATOVARIUS se skladbou „Phoenix“. Naprostá pecka. Skupina mě čím dále utvrzuje v dojmu, že naživo jsou stokrát lepší a živější. Jak už to ale při mých návštěvách koncertů bývá, banda nebyla kompletní.  Nedávno jsme vás totiž informovali o zákeřné rakovině, která byla diagnostikována u bubeníka J. Michaela. Ten má samozřejmě a pochopitelně  jiné starosti, a proto byl během tour nahrazen. Na hudebním projevu kapely to však nebylo v žádném případě poznat. Timo Kotipelto je vynikající zpěvák a přesvědčil o tom všechny zúčastněné. Tedy všechny na ploše, ti na balkóně a na schodech museli slyšet jen nesrozumitelné hulákání. Celkem hodinové vystoupení čítalo jedenáct skladeb, mimo jiné bych vypíchl především vynikající a nesmrtelnou „Hunting High And Low“. Dále jsme slyšeli např. „Tne Kiss Of Judas“, „ Against The Wind“, „Eagleheart“, nebo závěrečnou „Black Diamond“. Skupina se za ohromného aplausu odebrala do pozadí a vše se začalo připravovat na dýňové krále. Nebál bych se dokonce tvrdit, že mnozí zúčastnění přijeli především na „Stratíky“. Ať tak či tak, rozhodně o zklamání nemohla být řeč, ale nepředbíhejme.

HelloweenHeadliner večera (papírový tedy) naklusal po intru od AC blesk DC krátce po desáté večerní a otevřel celou show skladbou „Are You Metal?“ z nové desky „7 Sinnners“, ke které bylo uspořádáno tour. A uznávám, že nová deska zní naživo stejně tak děsivě a potemněle jako ve studiové verzi. Všemu bylo pochopitelně přizpůsobeno i pódium, jemuž dominovalo točící se nabroušené kolo plné nejroztomilejších věciček.  Vše probíhalo celkem tradičně, jak jsme u HELLOWEEN již zvyklí. Michael Weikath pálil jednu za druhou a dělal pro něho typické opičárny, z Grosskopfa zářila dobrá nálada, Daniel Löble vystřihl zdrcující bubenické sólo, Sasha Gerstner pro změnu to kytarové. A co Andi? Podal nejlepší výkon jaký jsem od něho kdy viděl. Poslední dva mnou viděné koncerty k předešlým deskám, jsem nebyl zrovna ohromen jeho živou prezentací, nicméně tentokrát mě Andi dostal a předvedl se v té nejlepší formě (alespoň mě osobně). Konečně se též dostalo na jiné skladby a mohlo se tedy porovnávat s předchůdci. Oproti předchozím ročníkům jsme mohli slyšet ze staré školy nově „I´m Alive“ či „Ride The Sky“ a to jsou skladby, kde už se sakra pozná. Co se „I´m Alive“ týče, nemám žádný problém, jde o naprostou pecku a slyšet ji po tolika letech je balzám na duši. „Ride The Sky“ je pro změnu neskutečně agresivní a rychlá píseň, spíše sedící siréně jako Kai Hansen, nicméně přestože to nebylo tak dokonalé, ani Deris se neztrácel. Kapela kladla důraz především na nový výtvor „7 Sinners“, takže jsme slyšeli „Are You Metal?“, „Where The Sinners Go“ a „You Stupid Mankind“, ale nutno podotknout, že odezva nebyla úplně nejhlasitější a lidé chtějí jako tradičně slyšet staré pecky. Nevynechaly se tedy speed klasiky z „klíčníků 1/2“ jako „I Want Out“, „Dr. Stein“, „Future World“, a „Eagle Fly Free“, které můžeme považovat za tradici a možná i nepsanou povinnost. Dále potom ještě „March Of Time“ a samozřejmě to nejlepší z trojlístku „Keeper Of The Seven Keys“ / „The King For A 1000 Years“ / „Helloween“. A to je právě ta věc, která z jedné stránky těší, ale zároveň frustruje. Vždyť HELLOWEEN nejsou jen „Keeper Of The Seven Keys 1/2“, což je nám stále připomínáno. Kde jsou skladby ze stejně povedených následovníků? Ano slyšeli jsme „Steel Tormentor“, „A Handful Of Pain“ či nudnou akustickou verzi „Forever And One“, ale kde je něco z vynikající „Dark Ride“, „Master Of The Rings“, „Rabbit Don´t Come Easy“ nebo snad předešlé „Gambling With The Devil“? O kontroverzních „Chameleon“ či „Pink Bubbles Go Ape“  ani nemluvě. Člověk má tak po návštěvě koncertů HELLS pocit, že kapela nemá zájem hrát nic jiného než z „keeperů“, novinkové desky a sem tam, aby se neřeklo, nějaký ten kousek ze zbytku diskografie. Chápu, že lidé chtějí tyhle pecky slyšet, ale přece jen by to možná chtělo se nad sestavováním playlistu maličko pozastavit a udělat nějaký ten kompromis.

Poslední věc, která možná maličko chyběla, je tradiční teatrální vložka kapely pro zasmání. Poslední dva roky jsem si na to docela zvyknul, bohužel letos jsme se ničeho podobného nedočkali. Dočkali jsme se ale perfektního vystoupení, které možná maličko srazil celkem tradiční setlist a ne zrovna vhodná volba skladeb z nové desky. A též Andiho Derise v perfektní formě… Happy happy HELLOWEEN!!!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit