Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
LSD Fest – 20.4.2011 – Meet Factory, Praha
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

LSD Fest – 20.4.2011 – Meet Factory, Praha

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Akce s názvem LSD Fest (proč se tak jmenuje netuším) nabídla fanouškům košatou sestavu interpretů. Headlinerem se stali slovutní GOD IS AN ASTRONAUT (GIAA), asi nejznámější světová veličina post-rocku, která k tomuto stylu přivedla jistě nejen mě. Ohledně ostatních vystupujících i prostoru, kde se měla akce konat, však panovaly dlouhé nejasnosti a udávaly se časté změny. Nejdříve se festival měl odehrát v Rock Café a jako další z vystupující měli být mimo jiné žánroví kolegové AND SO I WATCH YOU FROM AFAR, které jsem si z tohoto důvodu sehnal a hned se v daném žánru zařadili mezi mé nejoblíbenější kapely. Postupem času jsem však rezignoval na sledování různých změn v line-upu s tím, že kromě headlinera mi ostatní interpreti nic neříkají a tudíž se nechám překvapit až naživo.

S tímto pocitem jsem se pln očekávání vydal do Meet Factory , kde jsem nikdy předtím nebyl. Chvíli panují v mé hlavě určité nejasnosti, kde že se to klub vlastně nachází, poněvadž ač tuším, že jdu od Smíchovského nádraží správným směrem, tak všude kolem jsou jen koleje a dálnice městského okruhu. Optávám se tedy jakýchsi squatterů (nebo bezdomovců??) pod dálničním mostem a ti mi ochotně odpovídají, že je to hned „támhleta budova“. Tak vida, tato „továrna“ stojí opravdu uprostřed chapadel železničních pavučin a vlaky to před klubem sviští ostošest. Dostat se sem dá jen dlouhou oklikou, nebo jednoduše trošku punkovým přelezením plotu, oddělujícím železnici od ulice a přejitím několikerých kolejí. Před místem konání již sedí na několika trámech (patrně nevyužitých pražcích) skupinky lidí popíjejících pivka. Se známým, který je tu dnes pracovně, nás hned napadá, že kdyby to tu někdo přehnal s návykovými látkami, mohl by velice snadno skončit na kolejích pod vlakem. Nad vstupem do klubu na mě svítí červený neon – přesněji řečeno signální světlo, kterými jsou vybaveny vysoké komíny. A vůbec prostor je to působivý a alternativní a pro mě jakožto fanouška industriální architektury rozhodně zajímavý (jak jsem se později dozvěděl z internetu, jedná se o bývalou sklárnu, která později sloužila i jako výrobna motorů Škoda a jako železniční dílna). Kapacita hlavního sálu je dost velká, odhadem tak 1000 lidí.

S tolika různými dojmy si jdu k baru pro první pivko a upírám svůj zrak na stage, kde již vystupuje první kapela SOURVEIN (její název se dozvídám až poté, co dohrává a pořadatel tiskne aktuální line-upy; na internetu, ani na letácích nebyla a podle všeho měla zaplnit díru, jež vznikla odpadnutím CASPIAN). Vystoupení je již v plném proudu, ačkoli do oficiálního začátku  uvedeného na internetu (19:00), zbývá ještě asi 10 minut. Ale nebyli by to Obscure, aby se spousta věcí nezměnila, nepřeházela atd. Zpět k vystupujícím. Nejsem zrovna nejpovolanější škatulkář na danou hudbu. Objevují se v ní řekněme vlivy post HC, celkově je zvuk zemitý a těžkotonážní. Později se dozvídám, že takhle nějak má znít sludge metal (já sám jsem předtím tak nějak tušil, co by to měl sludge metal zhruba být). Celkově mohu říct, že to nebyl úplně můj šálek čaje, nicméně ke konci vystoupení celkem gradovalo a neurazilo.

Dragged Into SunlightTo následující DRAGGED INTO SUNLIGHT mě naprosto odvařili! A to po hudební i vizuální stránce. Na pódiu při výměně nástrojů přibývá i trojramenný svícen, jehož svíce při prvním brutálním songu postupně zhasínají (těžko říci jestli plánovaně, nebo průvanem z natlakovaných reprobeden), na kytarových hlavách se objevují rudě nasvícené lebky vysoké zvěře a kapela hraje celou dobu zády k publiku (až na jeden moment, kdy se kytarista otočí k mikrofonu aby mohl v krátké pasáži zapět backing vokály). To jenom k image, hudba s ní totiž naprosto koresponduje. Většinu času se jedná o strojově chladný nářez, který se nejvíce blíží brutálnímu death/black metalu, avšak s těžkotonážní, řekněme industrial/doomovou zvukovou skořápkou. Střídají se momenty plné blastbeatového nářezu i pomalejší, ale o to temnější pasáže (ty mi místy připomínají např. poslední album „Monotheist“ od CELTIC FROST, nebo industrial depressive blackmetalový projekt DIAGNOSE:LEBENSGEFÄHR). Toto je totální zosobnění nihilismu, chladu a beznaděje. Bravo! Škoda, že skupina ke všemu vypouští kvanta umělé mlhy a tak nemůžu dění na pódiu pořádně vyfotit (brzy pochopím, že se mým uživatelských foťákem pro mě dnes obecně nemá moc smysl fotit). O to více se však nechávám strhnout děním na pódiu a v jednu chvíli jsem se přistihnul, jak zběsile roboticky kývu hlavou. Dlužno říci, že něco takového jsem dnes opravdu nečekal. Naladěn na zadumanou a intelektuální post-rockovou vlnu a vyvalí se na mě takovéhle peklo!

Brzy však zjišťuji, že to dnes není jediný nekompromisní a pro většinu lidí nestravitelný ansámbl, ačkoli co se týče temnoty a brutality zůstali výše zmínění pro dnešek nepřekonáni. Vlastně jediný čistý post-rock a vůbec hudbu v tomto stylu tu dnes předvedli jen GIAA, ale nepředbíhejme událostem. Dalšími vystupujícími jsou RWAKE. Ti mi svým stylem hudby trochu připomínají první dnešní kapelu. Nejzajímavější je jakási kreatura (pravděpodobně žena), která stojí na pódiu bosa a když zrovna neovládá klávesy, které má položené na židli, tak do mikrofonu řve celkem zběsilé backing vokály. Jinak to ale z dnešních vystupujících není zcela můj šálek čaje.

Následující SOILENT GREEN předvádějí opět až nečekaný nářez. Hudebně se pohybují někde na pomezí hard coru, death coru až grind coru. Ostatně to, že se nebude jednat o žádnou šmrdlačku, napovídá už i triko máničkového frontmana s logem legendárních crossoverových sypačů WEHRMACHT. O sypačky vskutku není nouze a s postupujícím časem vystoupení ještě nabírá na obrátkách. SOILENT GREEN už hrají znatelně déle, než předchozí kapely, mají asi 40 minut času. I proto má pozornost postupně upadá a nevydržím koukat až dokonce. Ne že by byli špatní, to vůbec, ale přece jen jsem dnes naladěn na té post-rockové vlně. Věřím, že kdybych vyrazil naladěn na nějakou brutální akci s podobně zaměřenými přáteli, určitě bychom si koncert do sytosti užili a pořádně se vyblbli.

Předposlední kapelou jsou TODAY IS THE DAY. Ti se mi z „předkapel“ líbili hned po zmíněných DRAGGED INTO SUNLIGHT nejvíce. Hudebně bych je zařadil někam do industrial/groove metalu, ovšem těžkotonážní sekané pasáže střídají i regulérní blast beaty. Vlivy v tom slyším různé, od GOJIRY až po RED HARVEST. Ale jsou to jen pocity neznalce dané hudební oblasti, takže moje dnešní škatulkování berte raději s rezervou. Pochválit musím také vynikající vokály zpívajícího kytaristy, a to jak nakřáplé screamy, tak i čisté výšky. Bohužel jsou příliš utopeny ve zvukové kouli ostatních nástrojů, a tak nevynikají dostatečně (ostatně přijde mi to poslední dobou nějaká móda dávat všechny koncerty zbytečně nahlas). Naplno tak vyniknou až při posledním songu, kdy zmíněný protagonista odkládá kytaru a soustředí se jen na zpěv. Při předposledním songu si pro změnu přišel zazpívat duet zpěvák RWAKE, což bylo také působivé.

God Is An AstronautPak ale již následují znatelně delší přípravy na hlavní hvězdu večera, GOD IS AN ASTRONAUT. V mezičase se jdu tedy ještě s pivkem vyvětrat na čerstvý vzduch. S úvodními tóny intra se však vracím do sálu a stoupám si před zvukařův pult, abych si koncert užil tak akorát (vepředu byl na mě asi moc velký hluk). Konečně se mi dostává toho, na co jsem byl připraven celý večer, neřku-li celý den. Dojemné a oduševnělé hudební plochy GIAA doplněné působivými snímky na plátně, které zobrazují jak právě záběry astronautů z kosmu na Zemi, tak i války, demolice, západy slunce, elektrické dráty a další velmi působivé abstraktní výjevy. Po většinu času na plátno svítily dva kužely projektorů a každý z nich promítal něco jiného. Celková atmosféra mě dokonale pohlcuje, a tak nechávám své myšlenky volně plynout a cestovat kdesi po vesmíru. Jednotlivé stopy tak nějak po paměti poznávám, ale vzhledem k tomu, že doma už jsem si dlouho GIAA nepouštěl, ani nepřemýšlím nad tím, který je který, ale dokonale relaxuji. Přes zadumanou atmosféru má vystoupení neskutečnou energii. To už jsem ale očekával dopředu, narozdíl od návštěvy vystoupení GIAA v roce 2009 v Matrixu, kdy to byl můj první post rockový koncert, a tak trochu jsem nevěděl, co od toho naživo čekat. Vystoupením jsem pohlcen natolik, že když kapela dohrává „poslední“ skladbu, zjišťuji, že je již 0:10, ačkoliv oficiální konec byl nahlášen na 23:50. Je mi tedy jasné, že denní dopravu už nestíhám, přesto se již dokonale duševně naplněn odebírám k domovu. Tóny skvostného přídavku „Fire Flies And Empty Skies“ z neméně skvostného alba „All Is Violent, All Is Bright“ mě pak doprovázejí při přecházení kolejí, přelézání plotu na ulici a ještě notný kus pěší cesty na noční tramvaj...

Ještě pár poznámek na závěr. Jak jsem již nastínil, celkem mě překvapilo široké a relativně i nesourodé žánrové rozpětí dnešních účinkujících. Mělo to svá pozitiva i negativa. Pozitivní bylo to, že se nejednalo o uniformní a jednotvárný koncert. Možná, že kdybych poslouchal 5 kapel s post-rockovými plochami za sebou, už bych si závěrečné „Astronuty“ (kteří přes slušné výkony kapel před nimi alespoň u mě převálcovali vše) možná neužil až tolik. Na druhou stranu, jak jsem říkal, byl jsem dnes přesně na takovouto zadumanou muziku naladěn, a tak mě někteří vystupující překvapili svojí tvrdostí, syrovostí a nekompromisností a možná jsem právě dnes nedokázal jejich výkony naplno docenit. Na druhou stranu jsem poznal pár dalších zajímavých interpretů a rozhodně minimálně po svébytných DRAGGED INTO SUNLIGHT se poohlédnu. Z neoficiálních zdrojů jsem pak slyšel, že tento festival byl jakési spojení třech různých tour dohromady (což by rozhodně odpovídalo realitě). Jestli to byl dobrý komerční tah, to už je otázka pro pořadatele. Lidí ale vzhledem k velikosti klubu bylo relativně poskrovnu, odhadem tak 150. Dle mého názoru jich přišla většina právě na „Astronauty“, kteří jsou ve světě už přece jen pojem a různorodé předkapely spíše akorát logicky zvedly cenu koncertu. Já jsem ale ve výsledku s tímto večerem maximálně spokojen. Už jen kvůli množství dnešních vjemů – od atmosféry a umístění klubu až po celkovou prezentaci některých účinkujících.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit