Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Haggard, Crow7 – 6.5.2011 – Masters Of Rock Café, Zlín
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Haggard, Crow7 – 6.5.2011 – Masters Of Rock Café, Zlín

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Když jsem seděl v trolejbusu na cestě do klubu Masters of Rock Cafe, honily se mi v hlavě různé myšlenky. Jelikož jsem jel na koncert skupiny HAGGARD poprvé, nevěděl jsem, co od grupy takového formátu očekávat.  Nebudeme si nic nalhávat, tamní pódium není zrovna z těch největších a pro tak velkou kapelu by toto mohl být problém.

Na místo jsem dorazil zrovna včas, abych stihl mě neznámou partu s názvem CROW7. Před nepočetné publikum nastoupila mladá pětice pomalovaná v obličeji a pustila se do hraní. Styl kapely je nejčastěji označován jako progressive metal, já osobně bych ho označil jako nějaký druh podivné všehochuti. Výkon to nebyl příliš valný, o čemž svědčilo, že i malý počet lidí pod pódiem se v průběhu hodiny, ve které tito němečtí mladíci (a jedna mladice) hráli, zmenšil na polovinu. Nutno podotknout, že i lidi, kteří zůstali, se zcela evidentně nudili. Vše podtrhovalo špatné nazvučení. Přesto bych tuto formaci nezatracoval, nějaký potencionál v sobě jistě mají a můžou nás do budoucna překvapit.

Po skončení pochybného výkonu CROW7 měla následovat 20 minutová pauza. Ideální čas na jedno pivo. Když jsem se vrátil do sálu, začalo mi být jasné, jak bude scéna vypadat a jak se celá kapela na plac vleze. První co mně zaujalo byla neobvyklá poloha bicích v levé časti plochy.  Uprostřed a na pravé straně byly umístěny vyvýšené plošinky. Začátek představení se asi o 15 min zdržel. Nástup celé skupiny byl poněkud rozpačitý. Místo začátku písní musel HAGGARD ještě 5 minut dozvučovat odposlechy. Tato situace byla sice nepříjemná, ale vzhledem k počtu hrajících nástrojů celkem pochopitelná.

Po vyřešení technických problému přišla na řadu první píseň, „In des Konigs Hallen“. Po jemné instrumentálce na úvod, přichází kousek „Sleeping Child“, který si okamžitě získává účast publika, jež si užívá rychlé a prožívá pomalé pasáže. Drsný chraplák zpěváka a kytaristy Asise Nasseriho se i v dalších částech koncertu dokonale snoubí  s nádherným sopránem okouzlující  vokalistky Susanne Ehlers. HAGGARD předváděli skvělou show nejen z hudebního hlediska. Kytaristé si neustále vyměňovali místa na krajích pódia a v jedné chvíli dokonce zpěvák s jedním z kytaristů procházeli během hraní mezi publikem (bůh žehnej bezdrátové technologii).

Publikum se chovalo vzorově. Při písni „The Final Victory“ skombinované s „Heavenly Damnation“ dokázalo sice při refrénu odpívat jen slova: „The Final Victory“, ale o to více vynikl Susannin nádherný hlas. Nutno podotknout, že v druhé půli představení obecenstvo působilo poněkud unaveným dojmem. To lze ovšem přičíst faktu, že HAGGARD není typ kapely, která by měla většinu písní typicky pařících. Koncert si neužívalo pouze publikum, ale očividně i tančící securiťák, nepříliš dokonale skrytý ve dveřích do backstage.

Na konci zhruba dvě a půl hodiny trvající show, po přídavku v podobě „All'inizio“, se kapele dostalo zasloužených ovací na rozloučenou. Koncert HAGGARDU byl bezpochyby Jiný s velkým „J“. Ovšem jen v tom dobrém slova smyslu. Bylo to odlišné představení než na jaké jsme zvyklí u běžných skupin, ale neméně dobré. Je to typ show, který by se stejně dobře jako do klubů hodil do koncertních sálů. Myslím si, že návštěva koncertu této německé bandy rozhodně není ztráta času ani peněz.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit