Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Masters Of Rock – 14.7.–17.7.2011 – Areál likérky Rudolf Jelínek, Vizovice
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Masters Of Rock – 14.7.–17.7.2011 – Areál likérky Rudolf Jelínek, Vizovice

Hodnocení uživatelů:  / 20
NejhoršíNejlepší 

Ani letos nemohli naši kolegové chybět na tradičním českém metalovém svátku. Hlavního reportu se ujal kolega Tarin, zatímco několik doplňujících postřehů si pro Vás připravila kolegyně CernyLetec, které rovněž můžeme vděčit za povedené fotografie. Tak tedy hezké čtení!

Tarin:

Tak je to za námi. Letní festivaly jsou báječnou příležitostí, jak přijít k zážitkům, na které budete vzpomínat celý život (ať už v dobrém nebo ve zlém), ty rockové a metalové obzvlášť. Ani letošní (již devátý) ročník Masters Of Rock jistě pro mnohé z nás nebyl výjimkou.  Nebudu Vám lhát, nevyzkoušel jsem všechny atrakce, neochutnal jsem všechna jídla a ani jsem neviděl všechny účinkující kapely. Nebylo v mých silách všechno to zvládnout. Přesto jsem však přesvědčen o tom, že vám mohu nabídnout ucelený pohled na to hlavní, co bylo letos ve Vizovicích k vidění. Ale pěkně popořadě.

Čtvrtek:

Když jsem se ve čtvrtek lehce po poledni kodrcal v přeplněném vlaku na trase Zlín – Vizovice viděl jsem obrázek, který se opakuje rok co rok. Veselou bandu popíjejících, černě oděných lidí ze všech koutů republiky, těšících se na festivalovou atmosféru, dobré pivo a koncerty svých oblíbených kapel. Čtvrteční počasí se chovalo aprílově; chvíli lilo jako z konve a chvíli svítilo sluníčko. Do areálu likérky Rudolf Jelínek, kde se festival odehrával, jsem dorazil na poslední píseň tradičních zahajovatelů MoR, skupiny FLERET. Měl jsem ještě chvíli času před kapelou ALESTORM, tak sem se rozhodl, že se trochu porozhlédnu po areálu, který se už pozvolna plnil fanoušky rocku a metalu z celého Česka i ze zahraničí. Příjemným překvapením pro mne bylo, když jsem našel stánek s čepovaným pivem Master. Neodolal jsem a hned jsem musel ochutnat. To už byl ale čas vrátit se k hlavní stagi (nesoucí název po zemřelém zpěvákovi Ronnie Jamesi Diovi), abych stihl nástup pirátů ze Skotska. ALESTORM vystoupili s plnou parádou. Přijeli představit jak novou desku „Back Trough Time“, ale zrovna tak zahráli staré provařené fláky. Obecenstvo měli celkem hojné a osobně si myslím, že mohli, vzhledem ke své popularitě, dostat od pořadatelů lepší čas (začínali ve tři a měli pouhých 50 minut). Zpěvák Christoper Bowes se při vystoupení hojně posiloval rumem Kapitána Morgana (o němž byla i jedna z písní). Poté, co k nevůli obecenstva zmizeli piráti ze scény, jsem se vydal objevovat další krásy, které areál skýtal.

Pagan AllianceVrátil jsem se až na společné vystoupení kapel FINNTROLL a ELUVEITIE pod společným názvem PAGAN ALLIANCE. Nutno říct, že se bohužel splnily mé nejčernější obavy. Koncert probíhal tak, že se na pódiu střídali hudebníci jednotlivých formací a občas zahráli i něco spolu. Potvrdil se můj dřívější dojem, že FINNTROLLům živá vystoupení prostě moc nejdou. ELUVEITIE to bohužel zachraňovali jen částečně. Špatný dojem pak podtrhovalo špatné nazvučení celého koncertu. Zkrátka 110 minut, které PAGAN ALLIANCE na své vystoupení dostali, bylo až příliš moc (za daných okolností by bylo moc i 30 minut).

Po pauze, ve které se strhl krátký, ale intenzivní déšť, už následoval koncert hlavní hvězdy večera, kapely HAMMERFALL. Od této skupiny jsem nic extra nečekal. Obzvláště po vydání jejich nového alba „Infected“, o němž nemůžu říct nic moc pěkného. Ukázalo se však, že tato švédská grupa přece jen dokáže překvapit. První píseň sice byla z nové desky, ale vzápětí ji následovala dávka klasického heavy metalu v podobě pecky „Renegade“. Vystoupení chytlo náboj a rozjeli se i lidé pod pódiem. Za celé vystoupení zaznělo to nejlepší, co od HAMMERFALL známe, včetně hitů jako „Hearts On Fire“, „Heeding The Call“, nebo „HammerFall“. Z nového alba tak zazněly jen dvě nebo tři písně a fanoušci si tak mohli zavzpomínat na staré dobré časy.

Po vystoupení kladiva z dalekého severu následovala poslední kapela prvního dne (i když technicky vzato byl už pátek), MOONSPELL. Tato skupina je již stálici na metalové scéně a má mnoho svých věrných fanoušků i v ČR. To bylo poznat. Přiznám se, že mne tato hudba moc nebere, ale měli hezké nazvučení a diváci byli z jejich vystoupení očividně nadšení.

Pátek:

V pátek se počasí již umoudřilo. Nepršelo ani nebylo příliš vedro. Do Vizovic jsem tentokrát dorazil až na RHAPSODY OF FIRE. Chtěl jsem přijet již na maďarskou grupu EKTOMORF, ale z programu kompletně vypadla SIRENIA a celý časový plán se posunul tak, že jsem dorazil zrovna když EKTOMORF končil. Našel jsem si tedy alespoň pěkný výhled, abych viděl italské epic metalové hudebníky. RHAPSODY OF FIRE je kapela která ztratila hodně ze své popularity, což se odrazilo i v čase, který od organizátorů dostali; pouhých 60 minut. Přesto se chovali jako v časech své největší slávy, jako by si neuvědomovali, že již nejsou formací hrající v hlavním programu. Svůj samostatný prostor k seberealizaci dostal bubeník i basák skupiny. Zdržující byly také neustále rozmluvy s publikem po takřka každé písní. Na druhou stranu k dobru se jim musí připočíst, že zazněly hity jako „Dawn Of Victory“ nebo „Emerald Sword“. Nemůžu se nicméně ubránit pocitu, že celé vystoupení bylo jaksi bez energie, což se projevilo i na divácích.

Twisted SisterTeď už tu ale bylo místo pro hlavní hvězdu nejen pátečního večera, ale celého festivalu Glam metalovou legendu TWISTED SISTER. Zaplnil se celý horní plac před hlavní stagí. Kdo by se v tu chvíli chtěl dostat ven, musel by mít pořádné nervy. S příchodem TS propukl velký jásot následovaný pařbou. Ta se linula celým vystoupením. Bylo poznat, že lidé se na tuto kapelu velmi těšili a myslím, že nebyli zklamaní. Celé vystoupení mělo neskutečný říz a nebylo poznat, že účinkujícím je již přes padesát. Zkrátka TWISTED SISTER řádili jako za mlada a jestli někdo očekával nudné vystoupení stárnoucí legendy za zenitem, šeredně se mýlil. Zazněly hity jako „I Wanna Rock“, „You Can´t Stop Rock´n´Roll“ a samozřejmě „We´re Not Gonna Take It“.

AIRBOURNE, které jsem již sledoval pouze z povzdálí, předvedli parádní 75minutovou show klasického hardrocku. Z jejich hudby sálá inspirace legendou AC/DC, ale zároveň nezůstávají v jejich stínu. Jediná, i když ne nepodstatná, vada na jejich show byl předimenzovaný zvuk. Abyste si poslech AIRBOURNE co nejvíce užili, nezbývalo vám nic jiného, než sejít dolů ke stánkům s občerstvením. To pro mne byl konec druhého dne.

Sobota:

V sobotu jsem do areálu dorazil zrovna když se chystala na své vystoupení česká formace KREYSON. Zajímavým postřehem určitě je, že oproti minulým ročníkům Masters Of Rock letos téměř žádná kapela neměla vlastní kulisy ani pyroshow. Výjimkou byli právě zmiňovaní KREYSON. Jejich vystoupení bylo ale dosti průměrné, a tak mi zůstal v paměti hlavně Ross The Boss křtící jejich nový singl a plameny znepříjemňující už tak intenzivní horko. Po KREYSONech jsem si na chvíli odskočil obdivovat krásy Vizovic a vrátil jsem se na kapelu ROSS THE BOSS, ve které ještě donedávna účinkoval zesnulý bubeník Scott Columbus. Polovinu repertoáru této skupiny tvořila tvorba kapely MANOWAR a polovina tvorba vlastní. Nebylo špatné poslechnout si některé staré provařené pecky podané novým způsobem, ale jinak jsem na této skupině neshledal mnoho zajímavého. Následoval krátký, třicetiminutový workshop známého kytaristy Victora Smolského. Jeho hra na kytaru byla jako vždy precizní, vybroušená a do posledního tónu promyšlená.

Po tomto kratičkém intermezzu již nastoupili U.D.O. Většině starších diváku se určitě vybavili staří ACCEPTi a zpěvák Udo Dirkschneider dokazoval, že má stále ještě co nabídnout. I když už mu táhne na šedesát, do starého železa ještě jistě nepatří. Diváky oblažoval svým zpěvem a chytlavými heavy metalovými tóny. Jeho show měla také podle mě jedno z nejlepších světelných aranžmá letošního ročníku Masters of Rock. I když Udo ze sebe vydával to nejlepší, byla cítit jistá vlažnost obecenstva. Je to jedna z nevýhod festivalů speciálně když hrajete před hlavní hvězdou večera. Většina obecenstva již totiž netrpělivě očekávala o generaci mladší kapelu GUANO APES. Poté, co skončil U.D.O., nastala půlhodinová pauza, ve níž odešla starší část publika a naopak přišlo více mladších fanoušků. První věc, která po dokončení prací na scéně zaujala, byla čtyři velká písmena tvořící dohromady slovo Apes. Ve složení publika bylo opravdu poznat, že se jedná o trochu jiný styl než u předcházejících kapel a to nejen ve věkové škále, ale i ve stylu oblékání a tak dále. Na scénu poté vtrhla formace plná elánu a co je důležité, tento elán již od první chvíle dokázala přenášet i do publika. I když tato kapela není zrovna mým šálkem čaje, jednalo se bezpochyby o dobře zahraný koncert. Celé vystoupení vyvrcholilo závěrečným songem „Lord Of The Boards“. Lehkou kaňkou na závěr bylo to, že se zpěvačka Sandra Nasic vytratila uprostřed písně a pak už se nevrátila rozloučit. Co se týká zvuku, určitě by se na něm dalo ještě zapracovat, ale nebylo to nic závažného.

BrainstormOpravdu příjemným překvapením na závěr večera byla kapela BRAINSTORM.  Do této doby jsem o této mladé německé bandě nic nevěděl, ale na MoR mi takřka vyrazili dech. Nikdy bych nevěřil, že v jednu ráno, po tak náročném dni, budou lidi pod pódiem ještě schopni propařit hodinový koncert. Ale BRAINSTORM spustil takový nářez, že je lidi na konci nechtěli pustit ze stage. I v očích zpěváka této kapely bylo vidět nefalšované dojetí. Areálem a přilehlým okolím pak ještě dlouho po skončení programu zněl popěvek "All Those Words" - jedné z chytlavých písni, kterou nám tato banda nabídla.

Neděle:

A přišel poslední a zároveň nejteplejší den festivalu. Lidi, pokud zrovna nebyli pod podiem a nesledovali koncert, hledali stín, kde se dalo. Já přijel na své pagan metalové oblíbence – ruskou skupinu ARKONA – a nebyl jsem sám. Na to, jaká byla denní doba a vzhledem ke zmíněnému vedru, se pod pódiem tísnila pěkná řádka lidí, která sahala až ke zvukařské věži. Kapela se představila s plnou parádou a navzdory vedru se uprostřed obecenstva rychle vytvořilo pogo. ARKONA nás zasypávala drsnými a chytlavými melodiemi a za chvíli už to v publiku vřelo. Pravé peklo pak nastalo při písni z nového singlu „Stenka na Stenku“; to se v publiku utvořila i takzvaná wall of death. Opět jedna skupina u níž zamrzí, že neměla o něco lepší čas.

Poté následovala nizozemská gothic metalová skupina s ženským vokálem – ne, nejedná se o WITHIN TEMPTATION – jde o DELAIN. Vystoupení této kapely mi nepřišlo ničím výrazné ani zajímavé. Na dojmu nepřidala ani podseknutá hlasitost hlavních a vedlejších vokálů. Po tomto nemastném a neslaném vystoupení přišla na řadu kapela OOMPH!. Ta měla sice nepočetný, avšak velmi aktivní kotel diváků. Show pěkně odsýpala a nebyla zbytečně upovídaná (což se o některých jiných formacích říct nedá). Pochválit musím také sestavený setlist písní.

Festival se přiblížil ke svému závěru a nastoupil OVERKILL a všechny ohlušil. Ano, obzvláště ze začátku to vypadalo, jako by se mistr zvukař utnul a tóny linoucí se z reproduktorů byly zbytečně hlasité a nečitelné. Zpěvák se místy ztrácel a celé to budilo trochu komický dojem. Poté se, ale situace zlepšila a diváci si mohli poslechnout trochu toho thrashového nářezu. Poté již nastoupila proklamovaná hvězda nedělního večera, kapela HELLOWEEN. Jestliže bych měl nějakou z letošního ročníku MoR označit za opravdové zklamání, byly by to právě oni. S tím, že by mohli mít dobrý zvuk, jsem nepočítal, ten neměli dobrý téměř nikdy a ani tento koncert nebyl výjimkou. Celá show, ale byla navíc naprosto bez energie, zpěvák Andi Deris navíc v některých pasážích nezvládal. Možná také proto zastavil uprostřed písně „Future World“ a nechal za sebe notnou dobu zpívat publikum, čímž protáhl celou píseň asi na 15 minut. Poslední píseň „I Want Out“ zachránila show od úplného propadáku ale stejně to bylo na 90 minut trochu málo muziky. Pokud bych to měl dohnat do extrémů, řekl bych, že daleko lepší vystoupení předvedli TŘI SESTRY, kteří celý festival uzavírali.

Tak teď ještě krátce k organizaci a dalším věcem. Myslím, že organizátorům patři velký dík za téměř bezchybné zvládnutí celého festivalu. Když nepočítám neděli, tak se v programu neobjevilo žádné znatelné zdržení, což je jistě obdivuhodná věc. Nevím, jak je to možné, ale prostor po odpočinek a občerstvení mi připadá rok od roku větší. Jídlo nebylo tak drahé, jak jsem předpokládal a bylo i celkem chutné (alespoň to, co jsem měl). Počet atrakcí se letos opět zvětšil; kromě tradičního bunge jumpingu jste si mohli zajít třeba na umělou stěnu, na býka, nebo na zápasy sumo. Nechyběla ani čajovna a spousta dalších věcí. Jediným vroubkem jsou trochu nešťastné odjezdy vlaků z Vizovic do Zlína. Poslední jel v deset večer a další až o půl třetí ráno. Toto bych ale nedával za vinu pořadatelům. Celkově vzato považuji letošní ročník Masters Of Rock za jeden z nejvydařenějších vůbec jak hudebně, tak organizačně (až na ty časy některých kapel). Můžeme se těšit, čím nás Pragokoncert překvapí příští rok.

Nejlepší vystoupení - TWISTED SISTER, BRAINSTORM, HAMMERFALL
Největší zklamání - HELLOWEEN

CernyLetec:

Na Masters Of Rock 2011 jsem strávila spoustu času v kotli. Viděla jsem téměř všechny kapely na hlavní stage. Když jsem přemýšlela, která vystoupení se mi nejvíce líbila, dostala jsem se k několika závěrům.
Čtvrteční den byl pro mě ve znamení ALESTORM, VIRGIN STEELE, BONFIRE, AMORPHIS a HAMMERFALL. Nejvíce se mi líbila vystoupení BONFIRE a AMORPHIS. Mimochodem BONFIRE oslavovali 25. výročí od vzniku kapely a jejich koncert začínal překvapivě českým intrem v podobě písně "Škoda lásky"; tím si získali náklonnost snad celého areálu. Perfektní zvuk i atmosféra byly pro tyhle dvě formace veliké plus. Naopak zvuk VIRGIN STEELE byl otřesný. Zpěvák nebyl téměř vůbec slyšet v nízkých polohách a jeho ječák byl zbytečně ostrý. HAMMERFALL – jejich vystoupení jsem zhlédla ze zadních řad. Bohužel mě jejich vystoupení příliš neuchvátilo, na MoRu v roce 2007 jsem se bavila více. Když se u mě řekne HAMMERFALL na MoR 2011, jedná se o precizní zvuk, perfektně nacvičenou show a super výkon kapely. HAMMERFALL jsou jednoduše velicí puntičkáři, kteří to myslí smrtelně vážně. Bohužel celkový výsledek je pro mě celkem nuda.

Rhapsody Of FireV pátek mě zabavilo trio RHAPSODY OF FIRE, TWISTED SISTER a AIRBOURNE. RHAPSODY OF FIRE předvedli vydařený koncert. Pro mě byl zlatým hřebem vystoupení song "Lamento Eroico". Tato píseň mě naprosto uchvátila a ostatní skladby zatlačila do pozadí. Při poslechu Fabiova operního zpěvu mi běhal mráz po zádech. A nejen mně. TWISTED SISTER jsou jednoduše legenda, která se musí vidět. Já měla to štěstí vidět je z první řady a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Měli vynikající show a ukázali nám, že do starého železa určitě nepatří. Neměla jsem jejich vystoupení, co vytknout. Prostě a jednoduše super. AIRBOURNE opravdu divoká hardrocková partička Australanů se surovým ostrým zvukem, jinak také mladí AC/DC. Jejich koncert byl charakteristický neskutečně silným a ostrým zvukem, který se linul z Marshall zdi za kapelou. Největší zážitek pro mě byl, když Joel vylezl až na úplný vrchol konstrukce podia a tam zahrál sólíčko na kytaru. A opravdu to nebyly žádné šprusličky, po kterých by se dalo bezpečně lézt dolu i nahoru. To i já trnula hrůzou, aby nespadl. Na podium se vrátil s hláškou, že to tam nahoru máme zatraceně daleko a hrál vesele dál. Ani chvíli jsem nelitovala, že jsem na AIRBOURNE neodešla.

Sobota byl pro mě takový festivalový maraton. V areálu jsem byla od časného rána do pozdní noci. Ze soboty bych vypíchla fáterníky POWERWOLF, kteří svým deathmetalovým zbarvením klamali leckterého fanouška. Jednalo se o vydařenou powermetalovou mši. Český odpolední set v provedení kapel SEVEN + hosté – vystoupení Blaze Bayleyho nemělo chybu – a KREYSON ihned poté bylo hezkým zpestřením sobotního odpoledne. Heavymetalový fanoušek určitě zaplesal při koncertu ROSS THE BOSS. Bývalý kytarista MANOWAR, Ross Friedman, a členové celé kapely vzdali veliký hold zesnulému bubeníkovi Scottu Columbusovi. Malým zklamáním pro mě byl koncert německých U.D.O. Udo Dirkschneider pro vystoupení vybral pro mě dost písní z éry ACCEPT a téměř zapomněl na hity své sólové éry. Marně jsem tedy čekala například na píseň "Mastercutor". I když s písní "Midnight Mover" mi udělal opravdu radost. Hřebem sobotního večera pro mě bylo vystoupení BRAINSTORM. I když možná bych měla chválit fanoušky, kteří vyčarovali naprosto jedinečnou atmosféru. BRAINSTORM z nás pod podiem byli celí nesví. Také to byla jediná kapela MoR 2011, která se po skončení svého setu, na popud celého kotle – všichni jsme zpívali snad 15 minut – vrátila a dala nám neplánovaný přídavek.

Poslední den, tedy neděli, jsem ze zdravotních důvodů v areálu nebyla. Přišla jsem se podívat pouze na HELLOWEEN. A právě vystoupení této speedmetalové bandy se pro mě stalo snad největším zklamáním festivalu. Setlist z větší části sestaven pouze z písní éry Michaela Kiskeho mě již nebaví. Špatný dojem dotvořily zvuk, kdy v kytarových duo pasážích byla slyšet pouze Saschova kytara, osvětlení, jež zářilo pouze na Andiho a čas od času na kytaristu, který měl zrovna sólo, a pro mě již zbytečné sólo na bicí a na kytaru. Tomu všemu nasadil korunu Andiho chvílemi neúnosně falešný zpěv. Zpestřením vystoupení bylo předávání zlatých desek za prodej posledního alba HELLOWEEN. Bohužel po té následovaly písně "Future World" a "I Want Out", ve kterých kotel donekonečna opakoval refrény. HELLOWEEN jsem viděla teď již po páté. Během šesti let se jejich vystoupení a setlist téměř vůbec nezměnily. Velice mě mrzí, že kapela, která patřila mezi mé nejoblíbenější, tímto způsobem v mých očích upadá.

Když se ve stručnosti zaměřím na věci kolem, Masters Of Rock dostal nové vyšší a větší podium, než jsme byli zvyklí. Dostali jsme nadělené nové umývací stanice, pojízdnou diskošku a také větší množství stánků. I když bylo znát, že MoR 2011 opustili významní sponzoři, jako Pilsner Urquell a Coca-Cola, zábavy jsme si užili i tak do sytosti.
Tak shrnuto a podtrženo Masters Of Rock 2011 možná pro někoho byl slabším ročníkem. Já jsem si ale z tohoto ročníku odnesla možná více zážitků než z těch předchozích. Je mi jasné, že příští rok se znovu sejdeme na Masters Of Rock.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat