Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Merlin, Vigo – 22. 10. 2015 – Kain, Praha
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Merlin, Vigo – 22. 10. 2015 – Kain, Praha

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Hned z kraje si neodpustím podotknout: Tenhle článek jsem původně psát neplánoval, ergo jsem tomu nepřizpůsoboval styl ukládání vzpomínek a má střízlivost… Budiž, byla nejnižší za dlouhé měsíce. Nerad bych Tě tím, milý čtenáři, odradil od čtení; jenom chci nastínit situaci a naznačit, že možná reportáž nebude tak informačně přínosná, jak by měla být. Dana Horyny si ale ohromně vážím a i po odstupu jsem z vystoupení jeho MERLINu tak nadšený, že mi to nedá pár odstavců nenapsat; ostatně od toho by myslím měla redaktorská činnost být, předávat zážitky a poukazovat, co stojí za vidění. A taky můžeš tenhle článek třebas považovat za jakýsi prolog k přepisu besedy, kterou jsem s Danem vedl na začátku října na festivalu Dvorky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a kterou tu budeš moci v blízkých týdnech najít pravděpodobně jako seriál; materiálu jsou koneckonců čisté dvě hodiny.

Do Kainu jsem se chtěl vždycky podívat, dříve než 22. října se mi to ale nepoštěstilo: a tak se s tímhle vyhlášeným (a nově opraveným) klubem Jirky Urbana seznamuju až nyní. Hned po vstupu mě zaujmou tři věci: 1) Velikost – nečekal jsem žádný velikánský kulturák, ale že bude tak malinký, to mě taky nenapadlo. 2) Zvuk: všechny nástroje jsou špičkově nazvučené (snad jen zpěv by pravda mohl být čitelnější), takhle čistý jsem už hodně dlouho nezažil. A i hladina intenzity zvuku je na nejlepší možné úrovni. 3) Pivo. Za točeného Kozla jsme se modlili celou cestu, ale i ten v sobě nakonec skrývá jistou ambivalenci: nebýt na výčepu tahle značka, asi by mi paměť sloužila líp. (Smích.) Jo, sem se budu vracet často; hrozně příjemný prostor.

Přicházíme někdy okolo čtvrt na deset, uniká nám tak úvodní hádám čtvrthodinka jihlavského kvintetu VIGO. Z většiny takovýchhle zábavovek už jsem dávno vyrost‘ a myslel jsem, že se ani tady z nechyceného začátku rmoutit nebudu: a ono hle, lituju toho v podstatě okamžitě. A nejen kvůli již zmiňované formální podobě zvuku, jako spíš kvůli jeho obsahu; či jak to nazvat. VIGO se prezentuje ryze vlastní tvorbou, která staví klasicky na kytarách a klávesách a výrazných refrénech, a vymačkává z žánrových možností maximum; i když jsem s ní nikdy nepřišel výrazněji do kontaktu, živě zaujme a baví okamžitě. Muzika těchhle sympaťáků sice není žádným velkým uměním, ale na druhou stranu si na nic takového ani nehraje. (A on když je člověk od 7:15 do 19:30 ve škole, stejně už mu potom na nějaké velké intelektuální výkony nezbývá kapacita.) Cédéčko, které jsem si odnes‘, asi potěší spíš mamku než mě, ale takhle na posezení u piva je to strašně fajn muzika; uvěřitelná a upřímná, to mám rád. Písničky jako „Harleyman“ nebo „Hra s osudem“ jsou naživo super a až zasejc bude někdy VIGO někde předskakovat, určitě tam budu zavčasu. Milé překvapení.

Po výměně kouzelníků nastupuje MERLIN a odpaluje svůj set dávnou VITACITovskou peckou „Těžké jsou návraty domů“. Když jsem viděl MERLIN koncem roku 2011 poprvé a naposled, ze stávající sestavy v ní byl pouze Dan Horyna; ta současná (Ondřej Pátek, Václav Kalaš, David Scharf) ale šlape parádně. Z kapely tryská energie a zápal pro věc a prostor před pódiem se začíná pozvolna zaplňovat. MERLIN hraje písničky jak z „Nevady“, tak z „Tibetu“, tak i něco málo z jejich plánovaného nástupce. A jestliže se na facebooku píše, že nová deska bude takříkajíc Amerika, tak to musím podepsat – a pochválit! Jo, s dvoutýdenním odstupem si nové skladby nevybavím, ale bezprostřední dojmy jsou super. Zajímavá je bezesporu i plánovaná forma vydání: nová nahrávka vyjde totiž jen na vinylu a elektronicky, cédéček se posluchač nedočká.

Aby té Ameriky nebylo málo, vrchem MERLIN vysekává „Bad Boys“ od WHITESNAKE. A vysekává ho perfektně, jako celý koncert. Budiž: občas někde něco úplně nevyjde (stoj na hlavě při „Tibetu“ třebas), ale Danovo hypnotizující nadšení strhává diváky bez ohledu na drobnější nedostatky. Dan je – masarykovským terminem technikem – krásný člověk a jeho entusiasmus a optimismus mě ohromně baví; oproti infantilnějším textům VIGA navíc nabízí i mnohem hlubší lyrické výpovědi. Popravdě ani nevím, jak hrál MERLIN vůbec dlouho; no každopádně kdyby svůj set ještě natáhl, asi by se nikdo z příchozích nezlobil.

Na konci ještě chvíli mluvím s Danem a pak mizíme domů. Jak jsme se domů dostali, to už asi čtenáře nezajímá. No každopádně by to ale zajímalo mě, poněvadž odchodem z Kainu mi začíná absolutní okno; kolegovi bohužel stejně tak. Jestli jsme jeli domů tramvají (s dvěma přestupy), anebo šli pět kilometrů pěšky… Bůh suď. Jak kdosi poznamenal – v aluzi na názvy vystupujících kapel –, jednalo se zkrátka o čarovnou noc. Vstup za stovku, zážitek k nezaplacení. A i když potom „těžké jsou návraty domů“, stojí to za to. Třetího prosince ve Slušným kanále na viděnou!

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit