Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Metalfest Open Air – 31.5.-2.6.2013 – Amfiteátr Lochotín, Plzeň
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Metalfest Open Air – 31.5.-2.6.2013 – Amfiteátr Lochotín, Plzeň

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Chčije a chčije! Tak právě tato věta by se mohla stát symbolem čtvrtého ročníku putovního Metalfestu, který se stejně tak jako v předchozích letech uskutečnil v plzeňském amfiteátru. Počasí, které tuto již zvučnou akci doprovázelo, bylo nakonec ještě mnohem horší, než jsem původně očekával (a nejen já). To, že se sluníčka příliš nedočkáme a tu a tam sprchne, asi čekal již několik dní předem každý, ale že se budeme brodit v nejhustějším bahně a festival prostojíme v pláštěnkách, už mnohé možná zaskočilo. A to bylo ještě to příjemnější, neboť díky neustále stoupající hladině řek postupně došlo k zatopení stanového městečka, které bylo na poslední chvíli přestěhováno do o něco lidštějšího, přesto nelidského prostředí. Ono moknout celý den v deseti stupních a přijít v půlnoci do zaplaveného stanu asi není zrovna žádná lahoda. Inu, příroda nám opět ukázala, kdo je tady pánem. A metaloví fanoušci opět ukázali, že jejich odhodlání a vášeň nezná mezí. Právě jim patří to největší uznání a obdiv. Jak pravil již tradiční moderátor festivalu, Standa Rubáš: „Na prvním místě jsou ti, co přežili Woodstock, a hned na druhém místě vy tady“.

Každopádně počasí poručit nelze, a pakliže máte lístek koupený několik měsíců dopředu, nezbývá, než hodit vše za hlavu a jít do toho déšť nedéšť a přesně tohle čtvrtý ročník plzeňského Metalfestu symbolizovalo. Pravda, účast nebyla vlivem klimatických podmínek oproti předchozím ročníkům nejvalnější, zejména v sobotu, kdy snad nepřestalo pršet, ale pátek či nedělní velké finále se amfiteátr zaplnil celkem slušně. Ovšem ve srovnání s předchozími ročníky přece jen poněkud řidčeji, alespoň tedy opticky. Na to nedoplácely jen samotné kapely, které neměly stoprocentní podporu, ale především stánkaři. Piva se rozhodně nevypilo tolik, co v předchozích ročnících a jen málokdo měl v takovém počasí náladu brodit se obtížným terénem a vybírat si mnohdy nechutně zabahněné tričko či mikinu své oblíbené kapely. Největším hitem se tak paradoxně a nečekaně staly gumové holínky a pláštěnky, neboť bez této výbavy by bylo velmi obtížně. I když, jak jsem zmínil výše, mnozí šli na Metalfest s odhodláním do půl těla, v sandálech nebo dokonce i na boso.

Letošní report pojmu oproti předešlým ročníkům poněkud odlišně. Nabízím subjektivní přehled toho nej, (ve všech ohledech) co Metalfest nabídl. Co se obsazení letošního ročníku týče, popravdě asi nenabídl nic překvapivého. Až na několik málo výjimek se v podstatě jedná o recyklaci předchozích Metalfestů či snad Masters Of Rock, ale nikomu to asi zase tak moc nevadilo. A co do jednotlivých žánrů, i tentokrát došlo na průřez toho nejprofláklejšího a každý si mohl přijít na své. I když nutno dodat, že o program se v podstatě postaraly kapely ze severu Evropy či z Německa. Ale na to jsme si již mohli zvyknout.

10. EX DEO
Kanadský projekt stojící na charismatickém Mauriziu Iaconovi z kapely KATAKLYSM popravdě velice překvapil. Oproti studiové verzi je hudba EX DEO naživo mnohem energičtější a zábavnější. Výsledný efekt společně s hudebním podkladem navíc rozhodně dotváří i záměrná stylizace kapely do bojovníků starého Říma. A že by měl snad někdo strach o nějakém šetření se na set KATAKLYSM? Kdeže, když hrát, tak hrát naplno!

9. FREEDOM CALL
Pro milovníky melodického speed metalu nesměla chybět nějaká ta klasická kapela z Německa. Bohužel GAMMA RAY či HELLOWEEN se asi nedočkáme (nechápu proč), museli jsme tak brát všichni za vděk jejich kopírku FREEDOM CALL. Označení kopírka však neberte nijak hanlivě, spíše naopak. Ostatně je to jedna škola, takže čemu se taky divit. Hudba FC baví svým optimistickým pojetím a pravda taktéž svými někdy zbytečně podbízivými melodiemi. Každopádně do nedělního zamračeného odpoledne byla podobná volba více než trefným soustem.

8. U.D.O.
Udo Dirschneider je prostě legenda. Ať už má po svém boku kohokoli, lidi vždy naláká a vždy náležitě odmění. U.D.O.Během svého vystoupení šlape vše i přes jeho řekněme mírně pokročilejší věk naprosto stoprocentně. Navíc není pochyb o tom, že Udo má co se playlistu týče rozhodně kam šáhnout a nikdy nemůže zklamat. Samozřejmostí byla propagace nové desky „Steelhammer“, ale opomenuty nezůstaly ani klasické skladby jako „Thunderball“ nebo „Man And Machine“. Ze staré accepťácké éry jsme potom slyšeli například obligátní „Balls To The Wall“, povinnou „Metal Heart“ nebo vypalovačku „Fast As A Shark“. Naopak překvapením se stala absence supersongu „Princess Of The Dawn“. Celkově však považuji vystoupení za perfektní a navíc se jednalo snad o jediný moment, kdy během celých tří dnů vysvitlo sluníčko. Inu, U.D.O. i počasí poroučí.

7. BLOODBOUND
Tak v případě novodobých BLOODBOUND už jsem si zvykl, že existuje několik lidí, kteří nesdílí můj názor, ale já si pořád budu kecat to své. BLOODBOUND s Patrikem Johanssonem rozhodně nejsou horší než ti s Urbanem Breedem. Zajímavé je, že z deseti nejposlouchanějších skladeb na Last.fm jsou hned čtyři z posledních dvou desek. Takže zase tak špatná hudba to asi vážně nebude. Patrik Johansson působil tak jako vždy sympaticky a bez zbytečně trapných póz. Navíc během setu neustále pobíhal tam a zpět a dokázal tak rozhýbat promoklé publikum. Nejvíce se mu to povedlo během pecek jako „Moria“, „Drop The Bomb“ nebo „Nosferatu“. Dále jsme potom slyšeli např. „In The Name Of Metal“. Patrik navíc dokázal, že zraje jako sýr a začíná se postupně vypracovávat v dost zajímavou postavu. Za zmínku stojí též jeho záliba v neustálém předvádění toho, co v hrdle skutečně má, prostřednictvím nadstavbových výkřiků, které zdobily například konce skladeb. Při těchto výšinách jsem si okamžitě vzpomněl na Rippera Owense, který si podobné machrovinky také neskutečně užíval.

6. KATAKLYSM
KATAKLYSM rovná se sázka na jistotu. Letos jsem měl tu čest již potřetí a opět jsem viděl neskutečnou hysterii. Není divu, když člověk pozoruje, s jakým nasazením si tito Kanaďané své koncerty užívají. A navíc není divu ještě z toho důvodu – jde o opravdu prvotřídní death metal. Déšť nedéšť, v kotli se pařilo jedna radost, i když lochotínský amfiteátr není nejlepším místem pro tvorbu circle pitu, něco se přece jen tvořilo. Vrchol chaosu nastal v momentu, kdy Maurizio po domluvě se security začal na pódium lákat každého, kdo měl zájem. Během několika málo minut byla za ochranou bariérou více než polovina kotle a brutální pařba se přesunula na hlavní scénu. Obávám se, že osm hrdinů ve vestičkách security by případnému davovému šílenství čelila sotva cca 5 vteřin. Nicméně až na pár jedinců se vše vrátilo během několika skladeb do původního stavu. Oproti EX DEO jsme se samozřejmě dočkali o něco kvalitnější hudby a o něco více odvázaného Maurizia.

Korpiklaani5. KORPIKLAANI
Lesní mužíčci jsou tutovkou pro podobné akce. Ať už je parno nebo prší či snad sněží, jejich hudba zapadne a pobaví všude. A je naprosto jedno, pokolikáté již máte tu čest. Chlapci si celou show užívají a odevzdávají to nejlepší ze sebe. Za největší vrchol považuji skladby „Vodka“ či „Beer Beer“. Velkou radost udělala i novinková „Rauta“. Zlověstné iske iske mi bude v uších nějaký ten čas ještě rezonovat.

4. AIRBOURNE
Předem musím konstatovat, že nejsem fanouškem rock and rollu a už vůbec ne ACbleskDC. Pochopitelně jejich hudbu uznávám a nikdy bych neprohodil jejich směrem špatného slova, jen je prostě neposlouchám. Tudíž pro mě osobně AIRBOURNE nepředstavovali nějaký stěžejní bod festivalu, nicméně chtěl jsem si sám udělat názor na ten velký boom spojený s těmito Australany. A nevedli si rozhodně špatně. Jak pravil kolega Jirka: „maximální rock and roll“. Po terminátorovském intru plynul připravený set neskutečně rychle a energie, která z protinožců tryskala, byla nevídaná. Pokud bych měl vyhlásit nejnadšenější kapelu, rozhodně by to byli AIRBOURNE. A rozhodně též Švédové ENFORCER. Ale zpět k maximálnímu rock and rollu. Je pravda, že AIRBOURNE těží z odkazu AC/DC, ale proč ne, když na to mají. Jako velký tahoun se představil vokalista Joel O'Keeffe, který předvedl něco, co jsem ještě za svůj život na pódiu neviděl. Rozhodně jsem nikdy neviděl, že by někdo během setu vlastní hlavou otevřel několik plechovek s pivem, které následně vhodil do publika a už vůbec jsem neviděl, že by kytarista vylezl po boční konstrukci až ke střeše, aby zahrál jedno ze svých sól. Přestože styl, kterým se kapela prezentuje, není mým šálkem kávy, potvrzuji, že jejich vystoupení se poslouchá a hlavně sleduje zatraceně dobře. Zároveň doplňuji jednu příhodu z autogramiády, kdy kamarád Jirka přeslechl změnu času a dorazil s křížkem po funuse… Jenže, paní na místě byla tak ochotná, že zvedla zadek a doběhla do autobusu pro podpisy. No řekněte, není to v dnešní době překvapení?

3. SONATA ARCTICA
Popravdě mi jejich hudba přijde dost podbízivá a samoúčelně přearanžovaná, takže jsem nic velkého neočekával. Musím však přiznat, že mé predikce byly celkem klamné, neboť SONATA byla skutečně vynikající. Všemu rozhodně napomohla také poněkud bohatší scéna, tedy alespoň oproti předchozím kapelám. Jednoznačně šlo tedy poznat, že přijela skupina světového formátu. Hlas Tony Kakka nemám popravdě příliš v lásce, nicméně naživo vše vyznělo podstatně lépe. Ocenit musím též jeho vizuální stylizaci, neboť Kakko se nesnaží za každou cenu vypadat co nejdrsněji a místo toho působí s vestičkou spíše jako elegán. Celý set byl sestaven především jako prezentace poslední desky, ze které zaznělo celkem dost skladeb, jmenovitě: „Only The Broken Hearts (Make You Beautiful)“, „Alone In Heaven“, „Shitload Of Money“, „The Day“, „Cinderblox“, „Losing My Insanity“ či „I Have A Right“. Ze starších pecek pochopitelně „Fullmoon“ či „Replica“.

2. SATYRICON
Black metal mi začíná vonět čím dál více a velkou měrou k tomu přispělo i vystoupení severských SATYRICON. Zástupce klasické školy norského black metalu na Metalfestu nesměl chybět. Je pravda, že vystoupení bylo poněkud pochmurné, nicméně jejich set pojímám jako jeden z hlavních vrcholů festivalu. Minimálně pátek byl v rukou SATYRICON. Atmosféra byla skutečně vypjatá a hudební přednes naprosto přesný a přesvědčivý. Osobně spatřuji vrchol v oblíbené skladbě „Now, Diabolical“.

1. KING DIAMOND
Král podsvětí byl pro mě osobně tím největším lákadlem letošního ročníku. Řekněme, že právě jeho účast rozhodla o tom, že se i letos zúčastním. Když opomenu kvalitní hudbu, která je se jménem KING DIAMOND spojená odjakživa, byly to i propagační řečičky o největší show v historii kapely, které mě zlanařily. Mnoho řečí jsme o tomto vystoupení slyšeli předem a mnoho jich uslyšíme i po, pravdou však zůstává, že přestože byl koncert výborný, z větší části se jednalo o klasické promo žvásty. Poslední kousek nedělního večera byl zahájen vcelku přesně s úderem půl desáté, přípravy na něj však započaly již ráno a vrcholily hodinovou přestávkou po setu AIRBOURNE. Stage byla zahalena za poloprůhlednou síťovinou, za níž se skrývala dvoupatrová scéna s dominujícím pentagramem a dolů směřujícími kříži a mřížemi na okraji pódia. Všichni jistě očekávali především formu, ve které se hlavní persona po delší pauze představí. Zprvu byl King velmi špatně slyšitelný, nicméně během několika minut byla situace uvedena do pořádku. Výběr skladeb byl trefný, slyšeli jsme průřez celou tvorbou. Zazněly například „At The Graves“, „Up From The Grave“, „Voodoo“ či „Eye Of The Witch“. Celkový projev navíc doplňoval ženský vokál, který byl přizván jako doprovod. A jako překvapení bylo připraveno bubenické sólo, které osobně beru jako zdržovačku a raději bych uvítal jeden kousek navíc, nicméně lepší než drátem do oka. Na scéně se neustále střídaly hororově vyhlížející postavy, ať už jde o starce na kolečkovém křesle, polomrtvé lidi či uhrančivě tančící postavy. Během hrobařských skladeb navíc samotný King pochodoval po scéně s lopatou a poslouchal nářek plačící Lucy. Skvělá byla též světelná show, která nenechala nikoho v klidu. Kapela navíc nebyla nikterak statická a všichni členové se neustále přesunovali po celé ploše pódia; celkový kolos byl tak bezezbytku využit. Asi jen málokdo se z předvedeného divadélka vystrašil, každopádně pobavilo snad každého. KING DIAMOND rozhodně potvrdil, že je jednou z hlavních postav klasického černě zabarveného metalu i v dnešní době.

Jako zklamání Metalfestu vyhlašuji kapelu KATATONIA. O tom, že hrají kvalitní pochmurný metal, nikdo nepochybuje, ale přenášet si takovouto image i na pódium či snad do osobního života? Otázkou zůstává, jestli jejich hudba ovlivňuje jejich image nebo snad jejich image následnou hudbu. Ať tak či tak, kdybych chtěl slyšet KATATONII, pustím si jejich desku, jenže já ji chtěl hlavně vidět, což se mi při vší úctě moc nepodařilo. Nehledě na fakt, že studiové podání mi přišlo o dost lepší. Pochopil jsem, že kapela si na tomto staví, ale zároveň jsem si ujasnil, že na jejich koncert bych již nejel. Inu, skupina dostála svému názvu.

Co se dopoledních programů týče, stejně tak jako vždy je obstarávaly kapely spíše méně známé nebo tuzemské. Z těch českých to byly POWER 5, SALAMANDRA, CITRON, EAGLEHEART, Daniel Krob či KREYSON, ze zahraničních potom ACCUSER nebo již zmínění ENFORCER. Při přehledu těchto kapel mi tak přichází na mysl myšlenka založení druhé stage, kde by se odehrávalo „něco“ současně s hlavní scénou, neboť ne všechny dopolední program, tak jak je zvykem, přitáhl.

Závěrečné shrnutí
Jak jsem již naznačil, počasí nelze ovlivnit. Bohužel klimatické podmínky rozhodně ovlivnily celkovou atmosféru letošního Metalfestu, který měl tím pádem opticky nejslabší atmosféru. Otázkou zůstává, kolik lidí zůstalo sedět doma a přišlo například jen na kapelu denně. Oproti předchozím ročníkům jsme se nedočkali žádné výraznější změny, vyjma několika klíčových formací, na nichž akce stála. A je to vlastně i dobře, neboť jde o sakra dobrý festival, pro který nejsou žádné komplikace typické. Organizace fungovala výtečně, časy jednotlivých vystoupení byly dodržovány stejně tak. Akci tak jako vždy doprovázely neustálé autogramiády. Občerstvení se rovnalo festivalové klasice, stejně jako dnes již běžné vratné kelímky s padesátikorunovou zálohou. Hygiena nebyla vlivem klimatických podmínek zrovna nejlepší (TOI TOI již několik let raději nenavštěvuji), ale na to asi v tu chvíli každý kašlal. Suma sumárum, žádný větší problém. Doufejme, že i příští rok se akce opět uskuteční a budeme se těšit na nové kapely. Osobně bych měl několik málo návrhů na obměnu. Co třeba MASTODON, MESHUGGAH, THE GHOST, ANNIHILATOR, BARONNES, CHILDREN OF BODOM, FOR THE IMPERIUM nebo SPELLBOUND DAZZLE??? No, nechme se překvapit, třeba se něčeho dočkám.

Úplným závěrem bych vyjádřil velké poděkování Jirkovi a Pavle za poskytnuté fotografie, pláštěnku a vše ostatní. Těším se příští rok!!!

Program festivalu:

PÁTEK  31. 5.
13:00 – 13:50      Power 5
14:10 – 15:00      Salamandra
15:20 – 16:20      Citron
16:40 – 17:40      Crucified Barbara
18:00 – 19:10      Pink Cream 69
19:40 – 21:00      U.D.O.
21:30 – 23:00      Satyricon
 
SOBOTA  1. 6.
10:30 – 11:05      Eagleheart
11:20 – 12:05      Accuser
12:20 – 13:10      Sebastien a hosté
13:25 – 14:15      Daniel Krob
14:30 – 15:20      Ex Deo
15:35 – 16:25      Milking The Goatmachine
16:45 – 17:45      Bloodbound
18:05 – 19:15      Kataklysm
19:45 – 21:00      Katatonia
21:30 – 23:00      Sonata Arctica
 
NEDĚLE  2. 6.
11:50 – 12:35      Enforcer
12:50 – 13:35      Kreyson
13:50 – 14:40      Mercenary
14:55 – 15:45      Varg
16:00 – 17:00      Freedom Call
17:30 – 18:40      Korpiklaani
19:10 – 20:30      Airbourne
21:30 – 23:00      King Diamond

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit