D.A.D. – Kompromisy (2010 / CD / vlastní vydání / metalcore)

Hodnocení uživatelů:  / 0

 

Na začátek by se slušelo podotknout dvě věci, a sice že čeští D.A.D. nejsou dánská kapela D-A-D a není lehké o nich něco vyzvědět. Jejich webová stránka je již nějakou dobu nefunkční a profil na Bandzone evidentně neudržovaný, ačkoliv konec kapela neohlásila, takže sice můžu věřit jejímu stručnému tvrzení, že kdysi vydala několik CD, ale dnes je už asi jen tak nenajdu. Těžko tedy s něčím srovnávat. A pak by bylo dobré zmínit také to, že označení „metalcore“ je pro tento hudební styl poněkud zavádějící. „Kompromisy“ jsou sto zaujmout hned zpočátku, jak se sluší a patří, nicméně kdybych měl tuto muziku nějak srozumitelně uvést v život slovy, pak bych ji pojmenoval jako „melodický hardcore“, ač takové spekulace o žánru u mě propadají čím dál menší oblibě. Až na několik momentů totiž D.A.D. nemají onu rytmickou nápaditost, jaká je pro metalcore typická, a stejně tak bych se zdráhal mluvit o technických finesách thrash metalu. Zato má tato deska jakousi vábivou melancholickou atmosféru, jež mi poněkud připomíná například Zellerovy COCOTTE MINUTE, byť toto srovnání je těžké obhájit, jelikož bychom se už přece jenom bavili o trošku jiném stylu hudby. Nejvíc ale tato deska těží právě ze svého mohutného zvuku, který pochází z rukou, mně neznámého, studia B&B. Zřejmě se jedná o dobrou adresu.

Slayer – Repentless (2015 / CD / Nuclear Blast / thrash metal)

Hodnocení uživatelů:  / 0

Že SLAYER přijdou s novou deskou, bych skoro nečekala, ale toto výborné hudební seskupení  nezklamalo a dokázalo, že i po ztrátě jednoho z nich a i po tolika letech na scéně mají stále dost energie a chuti ukájet kulturní potřeby svých fanoušků. Nové album je někde jinde, než původní tvorba, ale to se samozřejmě dalo čekat, jelikož každá kapela se někam posouvá.

Gloryhammer – Space 1992: Rise Of The Chaos Wizards (2015 / CD / Napalm/ epic power metal)

Hodnocení uživatelů:  / 1

Space 1992 Rise Of The Chaos WizardsKdyž jsem poprvé zevrubně poslouchal novinku GLORYHAMMER, můj první dojem byl jasný – na té desce nenechám nit suchou. Její plytké melodie, vyumělkované zpěvné linky, kostrbaté refrény a příšerné klávesy v kombinaci s otřesným příběhem, který využívá laciná klišé, navíc zasazená do naprosto nepřirozeného prostředí, to prostě nepřipadá v úvahu. Hm, nečekal bych, že ve finále z toho kapela vyklouzne tak snadno… Rozhodně snadněji než hlavní záporák tohoto příběhu na konci desky.

Dudley Taft – Deep Deep Blue (2013 / CD / Dust on the Tracks / blues rock)

Hodnocení uživatelů:  / 0

Hluboké, hluboké blues jest název už předposlední sólové desky Dudleyho Tafta – ano, tak činný je Dudley a tak nečinný jsem já –, druhé z trojice vydaných. Může ale působit lehce zavádějícím dojmem: tohle blues není ani tak hluboké, jako spíš široké; rozuměj není to blues klasické, čistě v mezích žánru, au contraire Taft z bluesové ohrádky nezřídka přetéká do jiných vod – občas do funky, sem se ozve grunge, tam americana, každá skladba je trochu jiná; Dudley v tom ale umí plavat a i když výsledný hybrid sám o sobě vyloženě nenadchne, vyznačuje se překvapivou životností a má potenciál fandy elektrické kytary lecčíms překvapit.

Voodoo Highway – Showdown (2013 / CD / Dust On The Tracks / hard rock)

Hodnocení uživatelů:  / 0

Skoro každá kapela nebo vydavatelská agentura se v promo materiálech za svůj nový počin pochválí. Jest to vcelku logický a ospravedlnitelný postup; ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo v promu sám sebe zepsul – takovou nahrávku by ani nemělo smysl na recenzi posílat. Ale němečtí Dust On The Tracks Records jsou dlouhodobě opačným extrémem: pokud bychom brali jejich hodnocení vážně, měl bych teď mít tu čest se zabývat „novými DEEP PURPLE“ a „nejlepší věcí přišedší z Itálie od dob Super Maria“. No, uvidíme. Ambicióznost nahrávky podtrhuje i výběr lidí, kteří se na jejím vzniku podíleli: artwork připravil Storm Thorgerson (PINK FLOYD, ANTHRAX, HELLOWEEN, …), produkci obstarali dysFUNCTION (Anthony Phillips, John Wetton, …), mastering Ue Nastasi (Devin Townsend, LAMB OF GOD, PARADISE LOST, …).

Serious Black – As Daylight Breaks (2015 / CD / AFM / power metal)

Hodnocení uživatelů:  / 1

Začnu tuto recenzi zeširoka. Se známým jsme nedávno řešili situaci na metalovém poli. Konkrétněji řečeno zájem posluchačů o dnešní kapely a problematiku toho, proč lidé nechodí na koncerty. Napadlo nás několik vysvětlení a jedním z nich bylo, že současná metalová tvorba zkrátka postrádá formace, které by dokázaly lidi dostatečně přivábit. Kapely, jež by měly takový věhlas jako skupiny, které v 70. a 80. letech žánr formovaly. Je to svým způsobem logické, neboť za tu dobu, co je metal metalem, již bylo mnohé předvedeno a pravděpodobnost, že nějaké uskupení přijde s něčím opravdu neslýchaným je již celkem malá. S tím pak jde ruku v ruce právě onen fakt, že zaujmout – ať již koncertně nebo prostřednictvím studiové desky – není dnes nijak jednoduché. Tím spíš, pokud se rozhodnete hrát metal bez moderních příkras.

Return To Innocence – The Ring Of Moon (2013 / CD / MetalGate / symfonický doom-death)

Hodnocení uživatelů:  / 0

Nemám moc rád, když se zveličují některé návraty na scénu a z průměrných a nikterak nevyčnívajících kapel se zničehonic po pár letech stávají kulty a legendy. Nechtěl bych to úplně vztahovat i na RETURN TO INNOCENCE: jednak si kapela během svého prvotního působení na scéně relativně silnou pozici poctivě vydobyla, jednak patřila k průkopníkům temné symfoniky v rámci doom/death metalu u nás – ale stejnak bych její význam nepřeceňoval a neglorifikoval ji po tříleté pauze, jako se tomu mnohdy děje. To však není záležitostí pánů muzikantů. Ti se starali primárně o muziku: a o tu tady jde především a na tu jsem se těšil – ne že ne.

Korpiklaani - Noita (2015 / CD / Nuclear Blast / folk metal)

Hodnocení uživatelů:  / 0

Těžko se tomu věří, ale je tomu dnes už 12 let od vydání alba „Spirit Of The Forest“, což je doba, kdy se o této bandě finských zběsile chlastajících druidů dozvěděla širší veřejnost v našem státečku uprostřed Evropy. V tu dobu byl jejich styl relativně nový a objevný. Zkrátka něco nového co se nám líbilo a co nás bavilo.

Enslaved – In Times (2015 / CD / Nuclear Blast / melodic black metal)

Hodnocení uživatelů:  / 0

Na této norské progresivně black metalové kapele jsem vždy oceňovala, že propojuje normální zpěv s growlingem. Díky tomu si dokáže udržet pozornost posluchačů a svěží nádech po celou dobu jejího poslechu. V jejich tvorbě je znát inspirace v kapele IMMORTAL, podle jejíž písně „Enslaved In Rot“ si skupina zvolila své jméno. Krom toho se v ní odráží i tvrdé chladné podnebí a tamější mytologie. Dříve se jejich produkce ubírala směrem viking metalu, avšak postupem času se přiklonili spíše k progresivnějšímu blacku. Ani tato deska není výjimkou a zdaleka nezklamala má očekávání.

Sylosis – Dormant Heart (2015 / CD / Nuclear Blast / melodic death-thrash metal)

Hodnocení uživatelů:  / 0

SYLOSIS je anglická melodic death/thrash metalová kapela, která byla založena v roce 2000 Joshem Middletonem, když mu bylo pouhých 15 let. V jejich tvorbě se objevují klasické death/thrash metalové rysy osvěžené novodobým přístupem k vytváření hudby, což mě na této kapele zaujalo, a díky čemuž připomíná jejich muzika HC.