Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Síň slávy: Stratovarius – Episode (1996 / CD / Noise / melodic metal): Stratovarius – Episode (1996 / CD / Noise / melodic metal)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Síň slávy: Stratovarius – Episode (1996 / CD / Noise / melodic metal)

Nechme stranou hlubší analýzu současné situace kolem STRATOVARIUS a Tima Tolkkiho. Každý, kdo se o tuhle kapelu zajímá, ví, co se v ní dělo před pár měsíci. Ví, jak mezi sebou válčili na jedné straně Tolkki a na druhé zbytek STRATOVARIUS. Nebylo to nic hezkého. Dnes je situace naštěstí klidnější. Celková nevraživost v kapele mě samotného inspirovala – spíš, než k rozboru aktuálnějších počinů – k ohlédnutí se do minulosti. Do tak daleké minulosti, ve které snad žádné velké problémy neexistovaly. Možná, že tehdy zapouštěli své kořeny, o tom ale v tomto článku nepadne ani slovo, slibuji.

Obrátil jsem se tedy do minulosti. Viděl jsem celou diskografii této kapely. Od debutu, který příliš nenaznačoval, že STRATOVARIUS jednou bude tak uznávaná formace, přes další ranné desky a zastavil jsem se až u trojice stěžejních alb – „Fourth Dimension“, „Episode“ a „Visions“. Myslím, že i když řada z vás se mnou nemusí (a patrně také nebude) souhlasit ve výběru „Episode“, jakožto nejlepšího alba, pravděpodobně se shodneme na tom, že zmíněná trojice patří mezi ty nejdůležitější. „Fourth Dimension“ představovalo snad největší skok dopředu v historii kapely díky nástupu Tima Kotipelta k mikrofonu. O „Episode“ bude celý zbytek článku, proto ho nyní přeskočím a přejdu k „Visions“. Další výborná deska, dost možná má i lepší skladby než „Episode“, ale nemůžu se zbavit dojmu, že lehce čerpá právě ze svého předchůdce. A jsme u toho. Volím „Episode“, protože to byl milník. Posunulo laťku po „Fourth Dimension“ o kus výš, představilo moderní tvář STRATOVARIUS, která – snad kromě předposledního alba „Stratovarius“ – se už nikdy příliš nezměnila a také na něm poprvé hrála sestava, jež na dlouhou dobu tvořila jednotu – Tolkki, Kotipelto, Kainulainen, Johannson a Michael.

Minimálně pro tvorbu STRATOVARIUS měla tato deska zásadní význam, jelikož následující počiny – bez ohledu na to, jak dobré byly a bez ohledu na to, jak komplikované kompozice obsahovaly – prakticky vycházely z „Episode“. Byla to první fošna, na které se v plné míře opravdu objevily jisté prvky, jež se staly typickými pro budoucí tvorbu kapely. Mluvím především o symfonice a klávesách, které na tomto albu dostaly daleko výraznější prostor v porovnání s předchozími záseky. Teď už ale konec obecnému žvanění. Pojďme se společně ponořit do jiného světa.

Jen několik úderů kyvadla nás dělí od zvukové bouře, kterou je úvodní song „Episode“. Jakožto první skladba této desky ctí „Father Time“ onen tradiční duch, ve němž začínala již dvě předchozí alba. Navíc se jedná snad o nejnekompromisnější speed metalovou vypalovačku, kterou kdy STRATOVARIUS svou desku zahájili. Kdesi v její polovině se nachází uvolněnější pasáž s chorálovým motivem. Většinou nevynechám a zazpívám si s kapelou. Kotipelto se od prvních tónů pohybuje ve znatelně vyšších polohách. Lepší úvod toto album věru nemohlo mít. „Father Time“ je pozitivní a perfektně vám otevírá cestu do senzačního vnitřku „Episode“. Kouzelný odrazový můstek, který téměř plynule přechází do hitu „Will The Sun Rise?“. Tempo trochu polevilo a více prostoru zde dostávají klávesy. Píseň samotná má jisté zvláštní kouzlo, které ani po tolika posleších nejsem schopný přesně popsat. Poslechněte a pochopíte.

„Eternity“. Tempo znovu klesá a nálada tmavne. Nejen text, ale i hudba samotná dost dobře odpovídají obalu desky. Jako byste se plahočili po vyprahlé, rozpraskané zemi, která po generace neviděla vodu. Žádné stromy. A celá tahle krajina jako by snad ani nebyla z této galaxie, z této dimenze. Konkrétněji. Tato píseň disponuje velice podmanivým refrénem se skvělou kytarovou vyhrávkou v pozadí. Jörg udává silnými ranami pomalejší tempo, které pro STRATOVARIUS tak typické není. Rozhodně to ale není na škodu.

Od lehké, vzdušné a pozitivní „Father Time“ jsme se tedy prokousali až k jaksi depresivní „Eternity“. Nejvyšší čas zvednout kotvy, nemyslíte? „Episode“ – titulní píseň – je instrumentálka. Instrumentální skladby byly rovněž od začátku kariéry STRATOVARIUS typické. „Episode“ je tvořená nosným klávesovým motivem, na který se postupně nabalují různé kytarové vyhrávky, jenž nutí k zamyšlení. Jako celek však představuje pouhý most, který po závěrečné gradaci vyústí v jednu z nejrychlejších pecek kapely – „Speed Of Light“. Příznačný název. „Speed Of Light“ se stala jedním z pilířů STRATOVARIUS a dodnes je nutností při živém vystupování. Všichni pánové zde dokazují, že jsou opravdovými mistry svých nástrojů. Já osobně však tuto skladbu nikdy příliš nemusel. Tak jako tak je to ale perfektní ukázka speed metalu druhé poloviny 90. let. Pro mě je však její poslech spíše ve znamení těšení se na píseň číslo šest. Pod tou je autorsky podepsán Timo Kotipelto a řeknu vám, považuji ji za jednu z nejlepších skladeb STRATOVARIUS. „Uncertainty“ je hutný, valivý song, pro který je typický silný rytmus a drtivý riff. Je zde použit klasický postup, kdy kytara ve sloce téměř úplně ustupuje a přenechává pole pouze pro vokál a rytmickou sekci. V refrénu – velmi silně chytlavém – pak znovu nastupuje. Opět jaksi méně typická věc pro tuto kapelu. Možná i proto se tato skladba neobjevila na žádném koncertě, na kterém jsem byl. Vždy jsem toho litoval. A malá perlička. Po odchodu Tima Kotipelta v roce 2004 se v jednom rozhovoru Timo Tolkki vyjádřil, že složil většinu hitů kapely. To je bezpochyby pravda. Když se ho však novináři zeptali, co říká na „Uncertainty“, odpověděl lakonicky: „Co mohu dělat?“

Neměli bychom ale zapomínat, že kromě poslechu toto album nutí i k zamyšlení. I předchozí píseň měla svou myšlenku, nicméně při „Season Of Change“ jste vyloženě nuceni poddat se svému nitru, vnímat to, co se děje uvnitř, a přemítat. Nedokázal bych říci, že hudba tvoří kulisu k výletu do vašeho nitra, ale věřím, že by nebylo těžké, aby se toto tvrzení stalo realitou. Pokud se totiž dobře soustředíte, může se „Season Of Change“ opravdu stát jakousi vstupenkou do hlubin vaší duše a pak už opravdu může působit jako kulisa. Přesto natolik mocná, že vás v těchto temných zákoutích udrží. Není jednoduché vzdorovat její magické síle a nenahlédnout za jejího poslechu pod svůj vlastní povrch. Pokud se vám ale podaří vzdorovat a zůstat „při smyslech“, zjistíte, že se jedná o jednu z nejkomplexnějších skladeb na „Episode“. Jasná předzvěst budoucích mohutných kompozic se symfonickým orchestrem. Konec konců i zde narazíte na autentické symfonické nástroje. Nálada se často mění. Můžete zde slyšet celou řadu instrumentů. Klavír, akustické kytary, housle…samozřejmě nezapomeňme na nutné heavy metalové nástroje. Je ale jedno, který z nich má slovo. Všechny tvoří dokonalou symbiózu a jejich cílem je připravit vám půdu pro zamyšlení…

Celkem násilným vytrhnutím z tohoto hypnotického stavu je pak nemilosrdná, instrumentální, speed metalová řežba „Stratosphere“. Postupem času se zklidní – jako by se chtěla omluvit za to, že vás tak neslušně vytrhla z podobného stavu. Ke konci se znovu rozjíždí. Je to takový předchůdce „Holy Light“ z následující desky „Visions“. Nutno dodat, že „Holy Light“ je přece jen dotažená k větší dokonalosti.

Se skladbou „Babylon“ přichází návrat v čase do roku 1994. Tehdy se objevilo album „Dreamspace“. Vzpomínáte na píseň „Magic Carpet Ride“? Tak „Babylon“ je takový její pokračovatel (úvod obou písní je velice podobný). Samozřejmě o dost vyspělejší s citelně hlubší atmosférou. Už jen silné údery do bicích, muezzin, svolávající věřící k modlitbě, a nakonec silný riff, který celé toto dění rozřízne dávají tušit, že se jedná o další nepostradatelný kousek skládačky „Episode“.

Po několika hloubavějších a temnějších kouscích přichází velice pozitivní věc „Tomorrow“. Samozřejmě i tempo v ní je rychlejší. Určitě se jedná o „praotce“ ultra pozitivních písní, které se objevily například na albu „Infinite“. Plynule se přechází do „Night Time Eclipse“. Ta je opět tak trochu zachmuřenější (je nutné znovu psát, že nepatří mezi nejrychlejší písně na albu?). Začíná moc pěkným vybrnkáváním, které pokračuje o několik okamžiků později spolu s procítěným Kotipeltovým vokálem. Zajímavé je, že melodii kytarového riffu, jenž přeruší hlavní pasáž skladby, později kapela využila v písní „Anthem Of The World“ z alba „Destiny“. Tam ji ovšem obstarávaly symfonické nástroje. Tento riff předznamenává solidní speed metalovou palbu, po které nastoupí pozitivně pojatá část s chytlavým Kotipeltovým projevem. Další zajímavost – Koti jakožto autor textu zde použil spojení „waiting for the dawn“, což je název jeho první sólovky. Nakonec tedy končíme tuto skladbu s nadějí v našich srdcích.

S nadějí, kterou však zhatí skladba „Forever“. Je o starci (či stařeně ?), který čeká na svůj konec. Ptá se, co ho čeká. Tím si nemůže být jistý nikdo, přesto však pevně věří, že i po své smrti zde stále bude – bude větrem v korunách stromů, prachem ve vzduchu, ale stále bude mít onu naději, že na něj navždy počká. Snad se nám tedy naděje nevytratila…Pokud se mám přidržet objektivity, pak řeknu, že je to jedna z nejkrásnějších balad, které STRATOVARIUS nahráli. Za sebe ale říkám – jasná balada číslo jedna a jedna z nejlepších metalových balad vůbec. S metalem má sice společné jen to, že ji nahrála metalová kapela, ale vadí to někomu? Nádherně dojemný text jen podporují všechny ty smyčce, kytary a třešničkou na dortu je flétnička starající se o mezihru. Vše ostatní je pak podpořeno sametovým hlasem Tima Kotipelta, který tak dodal skladbě na atmosféře, jelikož se do ní perfektně vcítil.

Posledním důkazem, že „Episode“ nabídlo silné písně, je bonus „When The Night Meets The Day“, který se objevil v Japonsku a později na CD „Intermission“.

Hodina ve společnosti „Episode“ je za námi. Mám pocit, že barvitého popisování bylo ažaž, proto závěr pojmu velmi stručně, téměř heslovitě. Jistě jste vycítili, že toto album v sobě skrývá víc než precizní písně. Ono „víc“ je úžasná atmosféra a náladotvornost. Schopnost navodit vám různé duševní stavy. Pravda, většinou sice smutnější, nicméně stále krásné.

STRATOVARIUS jsou považováni za speed metalovou kapelu, ale jak sami vidíte, „Episode“ dohromady čítá tak čtyři opravdu speed metalové písně. Proto jsem se rozhodl použít raději melodic metalovou škatulku.

Poměrně zajímavý je fakt, že pouze pět skladeb složil Tolkki sám. V ostatních případech mu s textem přispěchali Kotipelto a Johansson. Zmíněnou „Uncertainty“ složil a otextoval Kotipelto.

„Episode“ bylo posledním albem, které vyšlo ještě se starým logem STRATOVARIUS. Na desce „Visions“ již byly ostře lomené znaky vystřídány „přívětivějším“ písmem. Jako by nové logo přineslo i pozitivnější textovou náplň, zatímco temnější témata z minulosti ustoupila do pozadí. 

A to bude asi vše. Neříkám, že se mnou budete souhlasit. Jsem si vědom, že v diskografii STRATOVARIUS jsou úspěšnější a oblíbenější alba než „Episode“. Nedovolil bych si tvrdit, že „Visons“ nebo „Destiny“ nedosahují kvalit této desky. Jde tu ale o to, že na „Episode“ se STRATOVARIUS definitivně našli a z jeho odkazu pak čerpali.

Vydavatel: Noise Records

Domovské stránky: Stratovarius

Seznam skladeb:

1. Father Time
2. Will The Sun Rise?
3. Eternity
4. Episode
5. Speed Of Light
6. Uncertainty
7. Season Of Change
8. Babylon
9. Tomorrow
10. Night Time Eclipse
11. Forever
12. When The Night Meets The Day (jap. bonus)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit