Síň slávy: Queen - Innuendo (1991 / CD / EMI / rock)

Queen - InnuendoMou další srdeční záležitostí je kapela QUEEN. A stále zde chybí recenze na některé jejich album. Má volba je jasná. Hned z několika důvodů je pro mě „Innuendo“ tím nejlepším, co kdy QUEEN natočili a i proto si zaslouží místo v Síni slávy.

Je to poslední album QUEEN, které vyšlo ještě za života zpěváka Freddie Mercuryho a v mnoha ohledech je jedinečné. Když se zaposloucháte do pěveckého výkonu Freddieho, který již tou dobou byl vážně nemocný a zbývalo mu jen pár měsíců života, musíte jen žasnout. Na jeho hlasu není poznat ani v nejmenším, jak špatně na tom je. Jediné, co napovídá těžkému zdravotnímu stavu frontmana kapely, je nálada celého alba, která je hodně smutná. Ačkoli jsou zde pozitivnější písně jako „Delilah“, kterou Freddie věnoval své kočce a ve které se i mňouká, nebo „I Can´t Live With You“, celkově je album hodně chladné a ponuré. Vysoké kytarové tóny, které jsou vetkané do každé skladby na albu, vhání mráz do zad a jen umocňují onu smuteční atmosféru. Musím však přiznat, že tyto tóny jsou pro mě nesmírně přitažlivé.
 
Album otevírá titulní skladba „Innuendo“. Zasmušilostí jen překypuje. Nálada se v ní několikrát mění. Od valivějšího temného rocku, přes kytarovou vsuvku, která k nám přivane teplý španělský vítr a trochu nás osvobodí od tmy, která nás po celou dobu poslechu obklopovala. Tato pasáž jde na konto Steveu Howeovi z YES. Jenže nám není dopřáno dlouhého snění na křídlech brnkání španělské kytary. Jako blesk se o slovo přihlásí Brian May a svrhne nás do výru divokých hard rockových riffů, které ústí do původní temné nálady skladby. 

Dvojka „I´m Going Slightly Mad“ se již nedá označit za klasický rock. Pojednává o bláznech. Klip, který k ní kapela natočila, byl poslední, který ještě Freddie dokázal natočit. Tehdy mu prý byla před reflektory zima i přesto, že měl na sobě vyhřívané prádlo.
 
Třetí „Headlong“ je opět rockovější věc. Přímočará dobře rozjetá. Podobně je na tom i čtyřka „I Can´t Live With You“, která se na výběrovém albu „Rocks“ objevila ve zremixované verzi a musím říct, že remix zněl ještě lépe. Pětka je jednou z nejsmutnějších písní na albu. „Don´t Try So Hard“ vás bude mrazit v zádech od začátku do konce.

Změnu přináší „Ride The Wild Wind“. Hodně dobrá rocková záležitost, která je tentokrát více méně bezstarostná díky textu, který je zaměřen na rychlou jízdu.

QueenSedmička „All God´s People“ mi nikdy nepřirostla příliš k srdci. Taková nevýrazná, bez nějakého záchytného bodu, bez něčeho, co by mě nějak zaujalo. „These Are The Days Of Our Lives“ je již o něčem jiném. Další melancholická záležitost, která tentokrát vypráví o vzpomínkách na dětství. Devátá, již zmíněná, „Delilah“ je píseň pro Freddieho nejoblíbenější kočku. Následuje asi nejtvrdší věc celého alba „The Hitman“. Pořádná hard rocková řežba, která nedá vydechnout od začátku do konce. Exceluje v ní především kytarista May. Jeho koncert pokračuje i v další skladbě „Bijou“. Tentokrát ovšem místo riffů ze své kytary vydává ty nejvyšší tóny ve skvělé salvě sól.

Závěrečná „Show Must Go On“ vyjadřuje svým názvem a svou náladou úplně všechno. Celý smutek nad Freddieho osudem, ale zároveň i jakousi naději…

„Innuendo“ je vynikající album. Má všechno, co má mít. Bohužel bylo poslední, které vyšlo za života Freddieho. Těžko se hledají slova do závěru. Snad jen, že představení bude pokračovat navždy…navždy zde hudba QUEEN a odkaz Freddieho Mercuryho zůstane…

Domovské stránky: www.queenonline.com

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit