Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Síň slávy: Waltari - Yeah! Yeah! Die! Die! (1996 / CD+ / EMI / death metal symphony): Waltari - Yeah! Yeah! Die! Die! (1996 / CD+ / EMI / death metal symphony)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Síň slávy: Waltari - Yeah! Yeah! Die! Die! (1996 / CD+ / EMI / death metal symphony)

Waltari - Yeah! Yeah! Die! Die!„protože hranice totálního šílenství a absolutního blaha jsou si tak blízké“

Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C - jedna ze základních desek metalové historie v oblasti propojení metalu a orchestru. Nikdy před tím, ani nikdy potom už nebyl zrealizován podobně ortodoxně pojatý projekt, ve kterém by spolu na jednom pódiu stanula kapela hrající crossover-death metal a skutečný plnohodnotný orchestr. Proč? Nikdo na světě už asi neměl takovou drzost a odvahu, jakou se může chlubit Kärtsy Hatakka. Do zbraně byl povolán symfonický orchestr Avanti! pod vedením Riky Niemiho, který se též staral o kompozice pro orchestr. Abych to vysvětlil - veškerou hudbu napsal Kärtsy, ale Rika se postaral o aranže a přepsání materiálu pro celý orchestr. Celá show se odehrála 22.8.1995 na festivalu v Helsinkách. Studiová verze vznikla v důsledku velkého úspěchu celé show o rok později. Rok nato se uskutečnilo druhé a poslední uvedení této symfonie live, a to v Turku.

Úvodního slova se ujímají smyčce. Atmosféra je hustá, lepivá a vše se odehrává v duchu čekání na příchod něčeho velkého. Po několika minutách prořízne tmu první ostrá čepel hutných kytar. Právě zažíváme poslední okamžiky před silnou bouří, která vzápětí rozmetá vše, co se jí dostane do cesty. Napětí vrcholí ... výbuch death metalového magmatu s neskutečnou silou devastuje okolí, ale zároveň působí jako živá voda na naše duše. Je to zvláštní paradox, za kterým nestojí nikdo jiný, než Kärtsy a jeho netradiční pojetí veškeré hudby. Samotné metalové řádění by však samo o sobě dosáhlo možná na desítku, nikdy ale na síň slávy. Tím největším pokladem, skrývajícím se v tomto monumentálním díle, je dokonalá symbióza metalu, chrapotu, operního zpěvu a famózního orchestru. Jestliže by chtěl někdo mávat nad hlavou posmrkaným kapesníčkem na znamení , že takovéto propojení vytvořily i jiné kapely, ať zanechá svého komického výstupu a raději si poslechne ten rozdíl.

Jsou to jedna velká hudební jatka a Kärtsy je v nich šéfem. Celou atmosféru podpírá velkolepý zvuk hraničící s dokonalostí (Laryy Place a Yleisradio Music Studios, Helsinki). Každý tah smyčce cítíte na vlastní kůži, při každém výdechu a nádechu vokalistů vás zamrazí. Nekoná se přitom žádné nudné zastrašování hlasem nebo zjevem - vše je naprosto funkční, účelné a silně působivé. Asi po čtvrt hodině nás o tom přesvědčí další strhující pasáž, která je snad ještě šílenější a vražednější, než celý úvod. Ticho střídají výbuchy orchestru a kytar, všemu asistuje smrtící chrapot. Následující minuty vás uvrhnou do blázince, ve kterém se právě odehrává ten nejděsivější koncert vašeho života. Pokud budete dostatečně prosit o milost, dostane se vám jí těsně před polovinou v podobě nádherného houslového sóla a mírumilovné pohádky s harfičkou. Asi půl hodiny před koncem se začne pomalu klubat nový motiv a příjemně houpavá a odpočinková kompozice je na světě. Po několika minutách jemné evoluce se propracujeme až k nádherně hutnému rapovanému výstupu Kärtsyho, který je vzápětí nápaditě dotvořen kytarami a nečekaně silným orchestrem. Je to božská kombinace, které by asi nikdo jiný nebyl vůbec schopen. Myslíte že to už nejde lépe? Ale ano! Refrén zpívá Eeva Kaarina Vilke, úžasná operní pěvkyně.

WaltariKdyž se potřetí ponoříme do death-metalového pekla, vše se opět dramatizuje. K mlátičce se přidávají naprosto vyšinuté vložky jako z večerníčku, takže dojem chvilkového pomatení smyslů je zcela namístě. Musíte být jednoduše připraveni na vše, protože hranice totálního šílenství a absolutního blaha jsou si přeci tak blízké. A vy právě balancujete na hraně, která je odlišuje. Abych pravdu řekl, nevím na kterou stranu vás strhne závěrečný výbuch Kärtsyho tvořivosti v podobě strojově šlapající bestie jménem „The Top“. Jde o korunovaci celé desky, posunutí hranic hudby, ale především o extrémně zábavný poslech a zábavu. Kärtsymu přeci nikdy nešlo o nic jiného...

Projekt Yeah!Yeah!Die!Die! je sice slušnou odbočkou od klasické tvorby Waltariho, ale filosofie, kterou její autor vyznává neutrpěla ani malinko. Bavíme se přeci hudbou, která nezná hranice - a přesně taková hudba naplnila i tuto placku. Najdete na ní opravdu vše, jen ne žádné hranice...

Domovské stránky: www.waltarimusic.com

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat