Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Siň slávy: Rainbow – Rising (1976 / CD / Polydor / hard rock)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Siň slávy: Rainbow – Rising (1976 / CD / Polydor / hard rock)

Okolnosti vzniku tohoto článku jsou zcela jasné. Je to přesně týden, co nás opustil nepřekonatelný zpěvák, hlasový čaroděj, skvělý bavič a – jak můžeme slyšet ze všech stran – výjimečný, laskavý a milý člověk, Ronald James Padavona, známý jako Ronnie James Dio.

Přiznám se, že „Rising“ od RAINBOW jsem chtěl uvést do naší Síně slávy již dříve. K této myšlence mě vedla především nekončící konfrontace s novými hard rockovými plackami, které jasně čerpají z odkazu starých velikánů, ale přesto jim cosi chybí k dokonalosti. Je však smutné, že k dokončení článku mě přivádí právě skon pěveckého mistra Dia, jenž se lvím podílem zasloužil o to, aby se právě „Rising“ stalo symbolem hard rockové dokonalosti. A na otázku proč je „Rising“ tak výjimečné se pokusím odpovědět právě zde. Ještě před tím mi však dovolte možná trochu delší, ale nezbytné, vysvětlení, proč zrovna dnes do naší Síně slávy míří deska od RAINBOW a ne od DIO.

Je pravda, že uvádět k dnešnímu dni do Síně slávy nahrávku kapely RAINBOW, byť s Ronniem za mikrofonem, je tak trochu sporné a to hned z několika důvodů. Především jde prostě o skutečnost, že se nejedná o čistě Ronnieho práci a že zásluhu na kultovním statutu této desky opravdu nemá pouze Ronnie. To se v tento čas těžce přiznává, ale je to fakt, který je třeba zohlednit. Navíc zůstává otázkou, jaké vztahy mezi vůdčími osobnostmi RAINBOW panovaly od té doby, co se Ronnie vydal o dům dál. Ritchie Blackmore se pochopitelně na svých stránkách vyjádřil, že Ronnie bude postrádán, nicméně v porovnání s celou řadou srdceryvných kondolencí se přece jen jedná o celkem chladné vyjádření. V tomto světle se tak může článek o „Rising“ týden po Ronnieho smrti jevit jako poměrně nevhodný – pokud zastáváte tento názor, pak se vám omlouvám a slibuji, že se v nejbližší době pokusím přihlásit s příspěvkem, který bude věnován jen a pouze Diovi. Nicméně můj pohled je následující. Z Diovy sólové dráhy již v naší Síni slávy dlí deska „Holy Diver“, jež si toto místo bezesporu zasloužila. Netvrdím, že v Diově sólovkách by se nenašla další alb hodná Síně slávy (pro mě jednoznačně „Dream Evil“), ale opravdu nerad bych se v podobné záležitosti unáhlil, což by se konec konců vzhledem k okolnostem snadno mohlo stát. „Rising“ je v tuto chvíli přece jen neutrálnější a tím pádem i „bezpečnější“ volbou. Navíc do Síně slávy bez debaty patří. A konečně Ronnieho podíl na kvalitě „Rising“ je markantní a téměř v každé písni je možné cítit magii tak typickou pro celou Diovu dráhu. Tak to tedy vidím já a teď už k desce samotné.

V případě „Rising“ bych opravdu začal poctivě od začátku – od obalu. Pohled na mocnou ruku svírající duhu nad mořským zálivem, jenž je obklopený mystickou hornatou krajinou skutečně nahání husí kůži. Tím víc, když si uvědomíte, jak dokonale koresponduje s magickou hudební náplní prvních a posledních skladeb „Rising“. První poklonu je tedy třeba vyseknout výtvarníkovi Kenu Kellymu. Ale pozor. Jsou zde první tóny písně „Tarot Woman“. Jako by celé toto magické prostředí zahalila mlha. Tu představuje více než minutové klávesové intro. Tony Carey je tím, komu zde skládám druhou poklonu. Jeho přínos je skutečně nepostradatelný a těm nejlepším písním „Rising“ dodává to potřebné kouzlo (věřte mi nebo ne, ale to, co mě na skladbě „Tarot Woman“ fascinuje, dokud nenastoupí Dio, není Ritchieho kytara, ale právě Careyho klávesy v pozadí). Ještě před Diovým nástupem Ritchie rozřízne onu magickou klávesovou mlhu nosným riffem a po několika okamžicích přichází mistr Ronnie se svým nezaměnitelným pěveckým stylem a hlasovým projevem a „Tarot Woman“ začíná odsýpat tím pravým hard rockovým směrem, nesmlouvavě kupředu. Velký díl na tom má především dynamická vokální složka, která nenechává příliš prostoru pro nějaké mezihry, ale plynně navazuje z první sloky na refrén a z něj na druhou sloku a až poté přenechá prostor Ritchieho sólíčkům.

Druhá „Run With The Wolf“ je podstatně méně rafinovaná a i tempo zde poměrně zvolnilo. Skladba je prakticky postavená na hlavním riffu a Ronnieho výkonu, který je znovu podmanivý. Vokální linka je chytlavá a myslím, že každý si s chutí zazpívá pasáž „unholy light“ a pak především refrén „run with the wolf!“ Tato přímočařejší věc možná není tak dechberoucí jako úvodní vypalovačka, ale stále platí, že bez ní bych si „Rising“ opravdu nedokázal představit.

V přímočařejším duchu se ostatně pokračuje i v písních tři a čtyři. Ty navíc nejsou protknuty tradičním Diovým mystičnem, alespoň pokud jde o texty. „Starstruck“ i „Do You Close Your Eyes“ totiž představují přístupnější a řekl bych možná i komerčnější tvář RAINBOW, která byla svým způsobem patrná již na debutu, v průběhu alb „Rising“ a „Long Live Rock´n´Roll“ a definitivně se prosadila na prvním albu bez Ronnieho – „Down To Earth“. Skalní fanoušci mystiky by možná mohli být zklamaní tímto odklonem. Konec konců, „Rising“ začalo opravdu ve velkém stylu, a teď tohle? Jenže přátelé, tyhle dvě písně plní nesmírně důležitou úlohu! Nejenže nepostrádají kvality, udržují nasazenou laťku a dokáží vás bavit, ale především nám dávají možnost nadechnout se před výstupem na vrchol. Plni sil se můžeme vypravit vstříc pětce. „Stargazer“.

Ten do nás totiž napěchuje tolik kouzel a tajemna, že se z toho hlava zatočí. Právem se zrovna tato píseň stala nezbytnou součástí koncertů RAINBOW a podle mě se bez debat jedná o nejlepší píseň kapely a jednu z nejlepších, jímž Ronnie propůjčil svůj vokál. V úvodu se klaním mistru Cozy Powellovi, který již bohužel také není mezi námi. Jeho bubenický výkon upoutal pozornost již několikrát před tímto opusem a upoutá ji i v závěrečné „A Light In Black“, nicméně právě v úvodu „Stargazer“ je jeho um zřejmě nejpatrnější. Hlavní kytarový riff je vskutku jednoduchý, to však rozhodně není na škodu. A ano, i basa je zde slyšet. Nástroj Jimmyho Baina pravda nedostal příliš mnoho prostoru pro nějakou výraznější prezentaci, nicméně tu a tam je možné jej postřehnout. Právě ve „Stargazer“ si pak můžete snadno ověřit rčení, že „basa tvrdí muziku“ (a tajemno také). V pozadí lze také slyšet atmosférické klávesy Tonyho, ale to už zde máme mága Ronnieho Jamese, jenž nás bere na cestu do krajů dalekých a neznámých a svým uměním rozmáchle maluje celý tento fantastický obraz, celou krajinu tohoto fantastického světa od pouštních písků až po nejvyšší vrcholky hor. Nezapomeňme však, že v jeho úsilí mu pomáhají i ostatní členové. Především Tony a Ritchie, který si v mezihře nechává výrazný prostor, aby dokázal své umění. Věřím, že nikdo nemůže přeslechnout vyvrcholení (roztomilý a naprosto záměrný dvojsmysl) této mezihry před nástupem třetí sloky. Jenže touto gradací končí pouze mezihra, nikoli celá píseň! Až do závěrečného tónu totiž sedíte jako přikovaní. S finálním zmohutněním klávesových aranží při současném Ronnieho mocném finiši v podobě „I see the Rainbow rising“ a zcela věrohodném popisu jeho „návratu domů“ vám po zádech začnou stékat krůpěje potu.
V hard rockové klenotnici je několik výjimečných skladeb, ale „Stargazer“ je skutečně labužnický zážitek a zaujímá mezi nimi přední místo. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že po tomto vypjatém zážitku, který se dá přirovnat k adrenalinovým situacím, by jen málokdo dokázal tvrdit, že se nejedná o nejlepší hard rockovou skladbu všech dob!

Jenže RAINBOW touto písní rozhodně neřekli své poslední slovo. Je zde totiž ještě „A Light In Black“. Typická záliba Ronnieho hříček v protismyslnostech dýchá již z názvu samotného. A ptáte se, jak po „Stargazer“ dokázali RAINBOW udržet laťku přinejmenším stejně vysoko? Neměli s námi totiž slitování a po hutné a valivé „Stargazer“ nás rozpumpovali nejrychlejší písní této desky. Nikdo se s ničím nemaže, výborný Diův projev je podpořen chytlavou zpěvnou linkou a Ritchie s Tonym si v poměrně dlouhé mezihře vymění pár sól. Věřte mi nebo ne, nedokázal bych jednoznačně určit, zda se mi víc líbí „Stargazer“, se svou neopakovatelnou, mocnou atmosférou, nebo tahle ze řetězu utržená prdel nakopávající vypalovačka, která vás po „Stargazerovi“ totálně rozseká.

Pokud po poslechu „Rising“ otíráte čelo od potu a míříte pro panáka slivovice na uklidnění rozbušeného srdce, pak musíte mít o albu podobné smýšlení, jaké k němu chovám já. Právě tato náladotvornost asi chybí těm současným hard rockovým kapelám, které se snaží do vás hodinu hustit svou produkci, jež se ve výsledku slije do často nic neříkajícího klišé. „Rising“ vám za půl hodiny dá těla tolik, co se do vás vejde, zvedne vám adrenalin v krvi a přesto si jej rádi zopakujete dvakrát třikrát za sebou. Je ale jasné, že podobná díla vznikají jednou za generaci, možná ani to ne. A je to dobře, protože pak jejich síla ještě roste. S ohledem na současnou situaci si však myslím, že se nemusíme bát – „Rising“ si svou pozici udrží a bude zrát jako dobré víno. S přibývajícími léty totiž, podobně jako opravdu drahé víno, nebude pro každého, ale ti skuteční labužníci jej ocení!

Na závěr mi ještě dovolte poklonu vůdčím osobnostem RAINBOW, kterým jsem svůj klobouk ke kolenům dosud výslovně nesložil. Takže tedy nyní. Kytarista Ritchie Blackmore pochopitelně odvedl vynikající práci a své dovednosti předvedl na celé čáře, ale zcela jistě promine (a zcela jistě odpustíte i vy, čtenáři), že vzhledem k okolnostem jde má nejhlubší poklona, úcta a respekt právě Ronniemu Jamesi Diovi. Oprávněně za jeho hlas a jeho nezměrný přínos hudbě, která nás spojuje a kterou milujeme, ať už posloucháme jakoukoli její odnož. Toto jsou totiž její kořeny. Možná ne ty nejhlubší, ale zcela určitě silné a zásadní. Ronnie u nich stál a svou činností je dále formoval a posouval. Nyní je to již na jiných. A my si tak jen připomínejme přínos tohoto čaroděje jak prostřednictvím těchto kultovních alb, tak méně známých, ale zcela určitě také kvalitních, nahrávek.

„Long Live Rock´n´Roll“, protože Ronnie je „The King Of Rock´n´Roll“.

P.S. Formát CD odpovídá typu recenzovaného nosiče, nikoli původnímu typu nosiče z roku 1976.

Vydavatel: Polydor

Domovské stránky: Rainbow

Seznam skladeb:

1. Tarot Woman
2. Run With The Wolf
3. Starstruck
4. Do You Close Your Eyes
5. Stargazer
6. A Light in Black

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat