Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Síň slávy: Deep Purple – In Rock (1970 / CD / Harvest / hard rock): Deep Purple – In Rock (1970 / CD / Harvest / hard rock)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Síň slávy: Deep Purple – In Rock (1970 / CD / Harvest / hard rock)

Deep Purple – In RockNapadá mne hned několik možných úvodů, kterými lze tuhle desku uvést do naší Síně slávy. Nicméně ve světle nedávných událostí, které zatřásly celým hudebním světem, nemůže úvod patřit ničemu jinému, než vzpomínce na Jona Lorda, klávesáka a zakladatele skupiny, která by bez jeho vkladu zněla úplně jinak. Vzpomínce na hudebníka, jenž měl na chod a tvorbu této formace zásadní vliv. V kapele působil od jejího založení léta páně ’68 až do druhého roku třetího tisíciletí, kdy byl nucen formaci ze zdravotních důvodů opustit. V souvislosti s ním si nejvíce pozornosti zasluhuje geniální, byť dost kontroverzně přijatý počin „Concerto For Group And Orchestra“, Lordovo dítko, na němž se řádně „vyblbnul“ ve své zálibě ve vážné hudbě a které předcházelo právě „In Rock“. Čím dál víc nabývám dojmu, že na „druhé straně“ už je víc dobrých muzikantů než tady, na Zemi. Snad nás může těšit alespoň myšlenka, že, slovy Lordovy ženy, „odešel ze tmy do světla.“ Rock In Peace Jon!

V celé té dlouhé historii rockové hudby by se našlo pár momentů, které výrazně ovlivnily její následný vývoj. Když Elvis Presley, Chuck Berry a další, převážně černí, muzikanti začali přetvářet bluesovou a country hudbu v rock’n’roll, nastartovali hudební revoluci a první etapa rockové muziky byla započata. Kapely jako BEATLES nebo ROLLING STONES svými prvními alby totálně změnily její pojetí a nasměrovaly ji úplně jinam. Když Bob Dylan přišel s „Highway 61 Revisited‘“, popostrčil ji zase úplně jiným směrem. Stejně tak, jako když VELVET UNDERGROUND vydali „The Velvet Underground & Nico“ nebo když BEATLES během svého experimentálního období přišli se „Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band“. Něco podobného se událo i na počátku sedmé dekády minulého století. Rok 1970 byl z mnoha úhlů pro rockovou muziku naprosto převratný, revoluční. Nic už nebylo jako před tím, hlavní rockový proud se najednou začal ubírat úplně jiným směrem, tvrdším, mohutnějším, snad i lepším a zajímavějším. „Vinu“ na tom nesly hlavně dva výlisky britských kapel, stylově podobných, přesto naprosto odlišných. První z nich, velvyslanec samotného pekla, vylezl na povrch zemský v den do té doby neškodný, od tohoto okamžiku však obávaný a pověrami opředený. Byl únor, pátek 13. a světlo světa spatřil ďábelský opus „Black Sabbath“, výplod čtyř pochybných existencí z Birminghamu, v té době průmyslového centra Velké Británie. Druhý ho následoval o necelé čtyři měsíce později, 3. června. Červen toho léta byl sám o sobě kouzelný, snad nejvýznamnější měsíc v dějinách. Během něj se urodilo nepočitatelné množství hudebních klenotů a ať vzniklo cokoliv, vždy to byla perla. Uznejte sami – URIAH HEEP vydali „Very ‘Eavy… Very ‘Umble“, FREE „Fire And Water“, Jimi Hendrix „Band Of Gypsies“, EDGAR BROUGHTON BAND přišel se „Sing Brother Sing“, THE NICE s „Five Bridge Suite“, SOFT MACHINE vypustili „Third“, THE PRETTY THINGS „Parachute“, YES „Time And World“, u nás vyšla „Meditace“ od BLUE EFFECTU, a tahle bych mohl pokračovat do aleluja. Ale jedno album všechny ostatní významově i hudebně přerostlo. Pocházelo od toho času již docela zavedeného londýnského kvinteta DEEP PURPLE a dostalo název, jež se do hudebních encyklopedií zapsalo zlatým písmem - „In Rock“. Byla to snad nejtvrdší a nejrychlejší nahrávka do té doby a dosti zásadně poznamenala budoucí tvář hard rocku a progresivního rocku. Byla úplně jiná než „Black Sabbath“, přesto významově vyrovnaná. Naprosto revoluční, stylotvorná deska, jakých se moc nenajde. Zatímco BLACK SABBATH, podobně jako třeba LED ZEPPELIN, vycházeli čistě z blues, které si upravili do podoby sobě vlastní, na DEEP PURPLE působilo mnohem víc různorodých vlivů. Když to zjednoduším, Lord čerpal hlavně z klasiky, Paice ze swingu, Glover se vzhlédl ve folku, Gillan byl rocker se soulovým hlasem a dominantní „tvrďák“ Blackmore byl zas ten, který se snažil prosadit co možná nejtvrdší hudební výraz.

Tohle spojení se poprvé předvedlo v plné síle právě na „In Rock“. Tedy, abych to upřesnil, albová premiéra sestavy, označované jako Mark II, proběhla už dříve, ale „Concerto For Group And Orchestra“ byla spíše Lordova exhibice a ostatní členové na ní neměli šanci pořádně vyniknout. Abych trochu přiblížil situaci v kapele před nahráváním „In Rock“, po „Concerto“ se skupina ocitla v krizi, chvíli to dokonce vypadalo, že Lord bude nucen formaci opustit. Krize se naštěstí zažehnala, ale lidé moc nevěděli, kam PURPLE strčit. Zbytek kapely z toho moc nadšený nebyl, Lord musel v médiích vysvětlovat, že „Concerto For Group And Orchestra“ byl jen experiment, že nebude mít na další vývoj skupiny žádný vliv a že další deska bude řádný hard rockový nářez. Takovýhle výsledek ale nikdo nečekal a vlastně ani nemohl. Zatímco na prvních třech albech byly ještě znatelné dozvuky šedesátých let, první album PURPLE v novém desetiletí už byl prvotřídní, ryzí hard rock, základ heavy metalu. Název „In Rock“ výstižnější být nemohl. Dvojsmysl neodrážel jen to, že kapela opět přichází se stoprocentně rockovou deskou, ale i nádherný obal, na kterém jsou hlavy všech pěti „Párplů“ vtesané do Mount Rushmoru. Nahrávalo se v různých studiích od srpna ’69 do května ’70, což už je docela rozdíl oproti debutu, který byl za tři dny hotový. Poprvé si kapela nahrávku sama produkovala, protože její členové usoudili, že nikdo neví lépe než oni, jaký že zvuk by album mělo mít. Krom nich se na výsledném produktu výraznou měrou podepsal Martin Birch, zvukový inženýr, jemuž byla věnována skladba „Hard Lovin‘ Man“ („For Martin Birch – Catalyst“). Birch se poté podílel i na jiných albech DEEP PURPLE, ale patrně nejznámější je jeho spolupráce s IRON MAIDEN, jimž produkoval všechna alba od „Killers“ po „Fear Of The Dark“. PURPLE se snažili, aby jim po celou dobu nahrávání na potenciometrech svítila červená, což by nějaký producent těžko povolil. I tohle je důvod, proč deska nakonec zní tak tvrdě.

Podobně jako na dalších dvou klasických albech klasické sestavy, i tady úvod obstarává rychlá, dramatická věc. „Speed King“ je první Deep Purpleskladba, na které se autorsky podílel Ian Gillan, když poskládal (napsal je v tomto případě silné slovo) její text z veršů písní Elvise Presleyho, Chucka Berryho a Little Richarda v pořadí, jak mu přišly na mysl. Píseň otevírá kytarové sólo Ritchieho Blackmorea. Po chvilce se přidají ostatní instrumentalisté, zhruba minutu spolu jamují, poté bicí a kytary odpadnou a zůstává sám Lord se svým varhanním sólem. Američané o tuhle krásnou, disharmonickou předehru přišli, nahrávací společnost ji odstřihla. Zaoceánská verze tak začíná až v okamžiku, kdy se na první dvě sloky přidá Gillan. Jon s Ritchiem poté svádí nástrojovou bitvu, ze které vyjíždí vítězně kytarista a na oslavu vystřihuje další geniální sólo. Pokračuje se ve třetí sloce, dvakrát se sjede refrén a závěr obstarává další instrumentální jam všech čtyř protagonistů. Dynamická rytmika, hlasitost vytočená na maximum, úderné riffy. Tohle je ukázkový příklad proto-metalu.

 

Bloodsucker“ je oproti otvíráku temnější a pomalejší. Staví na sekaných Pageovských riffech, jaké se nejpamátněji vyskytují v „Whole Lotta Love“. Ty se střídají s Ritchieho prstolamými mezihrami, nad vším vládne Gillanův vokál. Varhany jako by byly inspirovány VANNILA FUDGE (i když, ti ovlivnili snad každého, kdo se někdy varhan dotkl, vzpomeňme třeba na první desky souputníků LED ZEPPELIN nebo URIAH HEEP). Po dvou krátkých sólech si na střídačku vyšvihnou Jon a Ritchie. Tahle skladba se o osmadvacet let později, již bez Blackmorea, objevila i na albu „Abandon“, kde už bylo znát, že Gillan má se svými hlasovými party problémy. V době nahrávání „In Rock“ mu bylo 24, byl v nejlepší hlasové formě, jakou kdy měl, a značně toho využíval.

O tomhle by se toho nechalo říct tolik, ale když už mám něco sepsat, docházím mi slova. „Child In Time“ je vedle „Stairway To Heaven“ a „July Morning“ považován za jeden ze tří nejvýznamnějších opusů 70. let. O tom, který z nich je nejlepší, by se nechalo diskutovat hodiny; já osobně se přikláním právě k tomuhle. Úvodní klávesový motiv je ukradený ze skladby „Bombay Calling“ od americké psychedelické formace IT’S A BEAUTIFUL DAY, ale nemám pocit, že by to někomu vadilo. Však i IT’S A BEAUTIFUL DAY si na revanš „vypůjčili“ motiv z „Wring That Neck“ (vyšla na druhém albu DEEP PURPLE, „The Book Of Taliesyn“, roku ’69) a přetvořili jej ve vlastní „Don And Dewey“. Lord začíná vyťukávat první tóny, Paicovu rytmiku po půl minutě doplní Glover. Monumentální, majestátní zvuk varhan vytváří naprosto unikátní, napínavou atmosféru, kterou si musí zamilovat snad každý. Lord přebírá rytmický motiv a na scéně se objevuje Gillan, který tichým hlasem začíná zpívat první verše. Po páru slok přichází nezapomenutelný, legendární moment. „Aaa-aaa-aaa, …“ začíná Gillan jemně, tiše vyzpívávat. A pak zvyšuje a zvyšuje. Při jeho ječáku se tají dech, Ianův falzet nemá konkurenci. Ritchie na to rozjíždí neméně legendární, více jak dvouminutové sólo. Pageova sóla jsem měl vždycky radši, ale tohle se Blackmoreovi povedlo jak máloco. Začíná v pomalejším tempu, posléze zrychlí. Většinou je spojován s Fenderem Stratocasterem, ale ve studiu nahrával na Gibson ES-335. Jeho sólo de facto rozděluje skladbu na dvě části, když ta paráda skončí, začíná se znovu od začátku. Lord znovu přichází s fenomenálním klávesovým úvodem a celou tuhle parádu si můžete vychutnat ještě jednou. Následuje chaotický konec a časomíra se zastaví na čase 10 minut a 18 vteřin. „Child In Time“ je emocionální, klidný i divoký, fascinující, úchvatný, posvátný kus umění. Gillan zpívá i vysoké tóny s obdivuhodnou lehkostí, později už to taky tak snadno nešlo. V radikálně pozměněné, přesto úžasné verzi, kterou nahrál v roce 1976 na albu „Child In Time“ se svým IAN GILLAN BANDEM, už se ve výškách nepřeslechnutelně škrtil. A srandovní na tom je, že celá tahle nádhera stojí jen na třech akordech. Co víc k tomu říct, nejlepší desetiminutovka v historii hudby.

„Flight Of The Rat“ se zrodila jako žertovná úprava „Letu čmeláka“ od Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Tenhle motiv se v tvrdé hudbě objevuje nezřídka, na svých albech ho zcoverovali namátkou ANVIL („Flight Of The Bumble Beast“), EXTREME („Flight Of The Wounded Bumble Bee“) nebo třeba MANOWAR („Sting Of The Bumblebee“). Tady se námětu držel jen Jon, Ritchie píseň otvírá svižným, skoro až punkovým riffem. Paicovy bicí šlapou jako stroj, Glover se přidává se skvělou basou. Blackmore si při sólu hraje s vibrapákou, ohýbá tóny, po něm si sólo vystřihne Lord, následuje pasáž, při které Blackmore vtipně využívá kvákadlo a opět se vrací úvodní riff. Na konci dostane prostor pro sólo i Ian Paice, hraje rychle, technicky, jako jeden z mála bubeníků má vlastní styl. Hard rock jak řemen, takhle by to mělo vypadat.

Následná „Into The Fire“ je z celého alba nejpřímočařejší a se svými tři a půl minutami i nejkratší. Má nejhitovější ambice ze všech. Syrová, bluesem nasátá vypalovačka, možná trochu imitující „Politician“ od CREAM. Blackmore vypaluje geniální riffy, další výborné sólo, vytahuje struny, ohýbá je, ale má na desce i lepší momenty. Gillan zpívá nakřáplým hlasem; další pecka jako hrom.

„Living Wreck“ je z celé nahrávky asi nejslabší, ani Lordova prvotřídní sóla ho nezachrání. Ale to nic nemění na tom, že i tak skladba o hlavu převyšuje konkurenci. Pomalejší, lehce funkový kus otevírá Paice sólem na bicí. Lord zde opět hojně předvádí své umění, v lecčems připomíná Keitha Emersona z THE NICE, v té době zakládajícího EMERSON, LAKE & PALMER, přesto je jeho hra diametrálně odlišná.
A už se nachyluje čas pro závěrečnou „Hard Lovin‘ Man“. A pokud ne začátek, má „In Rock“ rozhodně nejlepší zakončení z celé „Párplovské“ diskografie. Z větší části instrumentální kousek, v němž se Jon a Ritchie vyřádili do sytosti. Lordova sóla splňují nejpřísnější kritéria, ve své době mu mohli konkurovat snad jen Keith Emerson a Ken Hensley (URIAH HEEP) a ani od té doby mu moc konkurenceschopných kolegů nevyrostlo. Ritchie experimentuje, střídá efekty, jeho hře není co vytknout. Ačkoliv se zrodila z riffu, který hrál na zkoušce Roger, tahle skladba je něco jako nepřímý předchůdce Ritchieho RAINBOW. Na tu dobu neskutečný nářez, po nepřekonatelné „Child In Time“ pro mě „Hard Lovin‘ Man“ představuje vrchol.

Abych to shrnul, 7 klasických hard rockových pecek té nejvyšší kvality. Z alba tříští neuvěřitelná energie, nádherně se kombinují prvky hard a prog rocku a ať se budete snažit sebevíc, prostě zde nenajdete slabší moment. Těžce nadčasový materiál, který ani po více jak čtyřech desetiletích neztratil vůbec nic ze svého šarmu, ba naopak je čím dál přitažlivější. Základní kámen heavy metalu. Zatímco SABBATH zněli tvrdě, PURPLE byli tvrdí. Kapela byla v době nahrávání ve vrcholné formě, songy dostaly velkolepá aranžmá, nástroje jsou skvěle sehrané. 70. léta jsou nepřekonatelná. Ať už si o téhle muzice myslíte cokoliv (to píšu čistě teoreticky, nevěřím, že by se tohle mohlo někomu nelíbit), bez tohoto alba by nic nebylo tak, jak je a slyšet jej je povinnost. Srovnám-li „In Rock“ se současnou hudební produkcí… Moment… Ne, není s čím srovnávat. Naprostý hudební mezník, jehož kouzlo nemůže nikdy vyprchat a na nějž se bude v tom nejlepším vzpomínat i za tisíc let. Můžeme tohle říct o nějaké současné „superhvězdě“?

P.S. Formát CD odpovídá typu recenzovaného nosiče, nikoli původnímu typu nosiče z roku 1970.

Vydavatel: Harvest Records

Domovské stránky: Deep Purple

Seznam skladeb:

1. Speed King
2. Bloodsucker
3. Child In Time
4. Flight Of The Rat
5. Into The Fire
6. Living Wreck
7. Hard Lovin' Man

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat