Powerwolf – Blessed & Possessed (2015 / CD / Napalm / power metal)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Že dneska metalové kapely kopírujou kdekoho nalevo napravo, to se nechá pochopit – nějakou velkou vynalézavost koneckonců asi moc vyžadovat nemůžem', tuplem ve sféře power metalu. Ale když už někdo vykrádá a recykluje sám sebe, zadělává si vždycky na průšvih. A POWERWOLF, kteří po dvou letech přichází s nástupcem úspěšné „Preachers of the Night“, od minula neudělali ani krok kupředu, těsto na své šesté album uhnětli ze starých a obehraných receptů a leckomu už se můžou začít přejídat.

Možná začínám zbytečně zostra, ale naprostá absence evoluční progrese je asi prvním dojmem, který „Blessed & Possessed“ vyvolává; kapela stojí na místě. Už při eponymním otvíráku musí člověk přemýšlet, jestli náhodou neposlouchá úvodní „Amen & Attack“ z předchozí desky nebo „Sanctified With Dynamite“ z ještě starší. Ač se nepovažuju za výraznějšího znalce tvorby saarbrückenského kvintetu, podobná déjà vu mi při poslechu nových skladeb tanou na mysli dost často. A problém eskaluje, pokud nová tvorba za tou předchozí zaostává.

Rozuměj, milý čtenáři, on ten materiál nejni ani tak špatný, jako spíš repetitivní a bez momentu překvapení. A od kapely takového jména, která už dávno nejezdí za pivo a párek a jejíž desky nějakou tu stovku stojí, očekávám většinou trochu něco jiného než vykrádačku sebe sama. Potenciál třebas „Bible Of The Beast“ zůstává nadále bez rozšíření a výraznější nástavby; postupně se drolí, rozmělňuje a rozpadá pod rukama. Tentam jsou i explozivní refrény v duchu „We Drink Your Blood“; refrény na novince jsou povětšinou nevýrazné, nevryjou se do paměti a když už občas někde vysvitne světlejší moment, přijde mi nedotažený, ubitý; jako by se vlci báli posluchačům pořádně provětrat bubínky.

Zmíním pár univerzálií, které mě i na novince dost baví: 1) Attilův zpěv. Na kvalitě hlasu se nezměnilo vůbec nic a silný a signifikantní vokální projev je často je jediným pohonem, který desku táhne. 2) Kostelní varhany. Jestli je tahle kapela pro metalovou scénu v něčem obzvlášť přínosná, je to její propagace tohohle nástroje. Ani na novince se varhany neztrácí a je to dobře. 3) Latina. Ačkoli vyjma pár okřídlených frází neumím latinsky ani písmenko, miluju zvuk a dokonalou logiku tohohle jazyka, který ve spojení s mohutným power metalovým zvukem vytváří  ohromně silnou kombinaci –– Byť musím dát za pravdu všem kritikům a uznat, že přehalelůjovanost a přeamenovanost textů není vždy ku prospěchu věci.

Co mě naopak zrovna neohromuje – vyjma tvůrčí sterility a z ní vyplývajících jinde zmíněných důsledků – jsou třebas kytarová sóla. Nezpochybňuju um pánů instrumentalistů, ale mám pocit, že sólové pasáže jsou tu jenom z obliga; že je to power metal, tak tu být musí – absencí většiny z nich by však posluchač žádnou újmu neutrpěl. Obdobně mi nepřijde dvakrát objevná textová složka – budiž, neprováděl jsem žádnou hloubkovou literárně-teoretickou analýzu, – ale už zběžná komparace názvů s předchozími počiny naznačuje, že se cyklicky točíme ve stále stejných tématech.

Opravdu silnými momenty se na albu šetří a když už druhá písnička nemá moc co nabídnout, asi je něco špatně – No naštěstí se ale i ty lepší vynoří. Nezpochybnitelně silná je klipovka „Army Of The Night“, detto následná riffovačka „Armata Strigoi“; tahle hymnická dvojice se naživo zařadí mezi největší pecky. Prvotřídní je valivá závěrečná věc „Let There Be Night“ s masivními plochami varhan, jež díky svému strategickému umístění přece jen zlepšuje finální dojem a nutí recenzenta nějaký ten půlbod přidat. Baví mě třebas i „Blessed & Possessed“ nebo na hraně kýče balancující „Sanctus Dominus“, zbytek alba je ale více či méně průměrný průměr plus nějaká ta vata (dvojblok „Higher Than Heaven“ a „Christ & Combat“).

Pro úplnost dodám, že limitovaná edice obsahuje druhý disk „Metallum Nostrum“, který je plný coververzí známých hitů. Ten jsem zatím neměl možnost slyšet, a tak chválím alespoň výběr skladeb: „Touch Of Evil“, „Conquistadores“ nebo „Out In The Fields“. Chválím – ale s tím dodatkem, že zpracování deseti metalových pecek další metalovou kapelou neshledávám jako obzvlásť kreativní a nutné poslechu. Jo kdyby si takhle Attila oživil operní rejstříky a střihnul si Mozarta s metalovým podkresem, to by byla jiná...

Skončím podobným tvrzením, jaké jsem nadhodil na našem Facebooku v diskusi k novým KORPIKLAANI: Největší přínos „Blessed & Possessed“ vidím v tom, že pár písniček zasejc o kus zvedne úroveň živých vystoupení; takové „Armata Strigoi“ nebo „Army Of The Night“ se v playlistu bezpochyby neztratí a budou mít ohromou sílu. Ostatně se o tom můžeme přesvědčit sami 6. února na koncertě ve Zlíně – a k jeho návštěvě rozhodně vyzývám víc než k poslechu „Blessed & Possessed“. Ta totiž přináší zručně odvedené řemeslo, ale bez náznaku vývoje oproti minulosti –– Což někomu může vyhovovat, ale osobně mi to přijde trochu málo a ve výsledku považuju tenhle zásek za nejslabší v diskografii vlčí smečky. Teď jí to ještě jakžtakž projde, příště už tak shovívavý nebudu. Halelůja ámen.

Hodnocení: 6/10

Vydavatel: Napalm Records

Domovské stránky: Powerwolf

Seznam skladeb:

1. Blessed & Possessed
2. Dead Until Dark
3. Army Of The Night
4. Armata Strigoi
5. We Are The Wild
6. Higher Than Heaven
7. Christ & Combat
8. Sanctus Dominus
9. Sacramental Sister
10. All You Can Bleed
11. Let there Be Night

Zní jako: odmocnina starších POWERWOLF

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit