Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Various Artists – A Light In Black (A Tribute To Ronnie James Dio) (2015 / 2CD / Massacre / heavy metal)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Various Artists – A Light In Black (A Tribute To Ronnie James Dio) (2015 / 2CD / Massacre / heavy metal)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Když v roce 2010 zemřel Ronnie James Dio, metalový svět se ponořil do smutku. Zpráv vyjadřujících soustrast bylo nepočítaně; zármutek nad touto ztrátou vyjadřovali jak Diovi současníci, tak mladá, nastupující generace.

Ronnieho odkaz je bezesporu zásadní. Pro mě osobně je Dio TOP 3 mezi metalovými pěvci (ačkoli přesné pořadí stále nemám jasné). Pokud navíc připočtu jeho zásluhy o styl jako takový, jeho přístup k fanouškům a jeho zápisy u kapel jako BLACK SABBATH či RAINBOW, vychází mi, že na tohoto pána by rozhodně nikdy nemělo být zapomenuto. A jak se zatím zdá, obávat se nemusíme. Vždyť kolik kapel již vzdalo Ronniemu hold třeba jen tím, že na svou řadovou desku zařadily bonus v podobě coveru nějaké té skladby, které kdysi Ronnie propůjčil svůj hlas. A pak zde máme kompilačky.

Dovolte mi chvilku se zamyslet nad jejich významem. Jako se vším jsou zde dva pohledy, jež lze při jejich hodnocení použít. První vidí podstatu těchto počinů v připomenutí díla muzikantů, o kterých se všeobecně usuzuje, že zaslouží být připomenutí. Přispívající interpreti mají možnost vzdát hold svým vzorům či kolegům a jejich původní skladby často porůznu poupravit k obrazu svému. Tak tomu bylo například v případě kompilace „This Is Your Life“ (2014), na níž se představila řada Ronnieho kolegů a přátel, kteří si s písněmi často velmi vkusně pohráli.

A druhý pohled? Krutý pohled. Nelze se totiž ubránit dojmu, že podobné kompilace, best of desky, dosud nevydané živáky a další mají za cíl tak nějak mrchožroutsky urvat vše, co ještě lze z dědictví a slavného jména. Zkrátka, svět byznysu je krutý (ostatně on i svět jako takový je krutý) a opravdu si nelze namlouvat, že za vydáváním podobných desek je jen a pouze snaha připomenout slavný odkaz a o peníze zde přece VŮŮŮŮBEC nejde. Taková domněnka by byla bláhová, a to zejména v případě aktuálně recenzované kompilace.

Ptáte se proč? Stručně řečeno – Massacre Records jako takový neměl s Ronniem (pokud vím) nikdy nic společného. To samé platí o kapelách, které na toto dvoj CD přispěly svou troškou do mlýna. Rovněž se jedná o skupiny, jejichž věhlas se nedá srovnávat například s METALLICOU či ANTHRAX (kteří přispěli na „This Is Your Life“), čímž se nabízí úvaha, že účast na této kompilaci pro ně může být dobrou reklamou. A konečně, písně se obecně nesou v duchu prostého přehrání originální verze, což s sebou nese obvykle nemilý fakt, že zpěv za originálem více či méně zaostává. Samozřejmě se najdou tací, kteří si s náročnými vokálními linkami poradili výborně. O tom ostatně níže. A nechci vylučovat ani fakt, že zúčastněné kapely chovají k Ronniemu hluboký respekt. Narážím pouze na skutečnost, že tato kompilace působí na první pohled až příliš prvoplánově. A to jí v konkurenci rozhodně nepřidává.

Nepřidává ani již zmíněný fakt, že většina písní je vlastně přehrátá bez jakékoli změny. Co by mohlo pomoci je například volba nějaké netradiční Diovské písně, ovšem ani zde není důvod k radosti. DvojCD je plné hitů z dob RAINBOW, BLACK SABBATH a samozřejmě především sólové kariéry mistra Dia. Ovšem na desky jako „Magica“, „Killing The Dragon“ a „Master Of The Moon“ se neustále zapomíná. A to vůbec nemluvím o netradičním, ovšem neméně kvalitním albu „Strange Highways“, jež koketovalo s doom metalem. Nelze říct než škoda, že si někdo na podobný tah netroufl, kompilace „A Light In Black“ by hnedle byla zajímavější.

Co naopak pochválit lze, je obecně vysoká kvalita jednotlivých nahrávek (nebo spíš přehrávek). Přispívající kapely jsou jisto jistě kvalitní a jednotlivé skladby se tak obvykle pohybují v oblasti průměru, který neurazí. Pochopitelně s určitými výkyvy jak k pozitivnějšímu, tak negativnějšímu vyznění. Pokud vás zajímá podrobnější rozbor, jdeme na to. Pokud ne, přeskočte na poslední odstavec, kde najdete závěrečné resumé.

Kompilaci startují švýcarští hard rockeři CRYSTAL BALL. Zvolili si titulní píseň z Diovy třetí sólovky. Tihle pánové ostudu rozhodně nedělají, ačkoli jejich zpracování je přesným obrazem toho, co bude (většinou) následovat. Téměř identická kopie bez výraznější snahy o vlastní prvek. K dobru lze přičíst, že Steven Maganey patří k těm zpěvákům, kteří se s vokálními party vypořádali dobře, a tak je úvodní „Sacred Heart“ slibným rozjezdem.

Mně spíše neznámá formace MESSENGER si vybrala skladbu „Kill The King“. Slyšel jsem už několik moderních zpracování této písně a obvykle mi přijdou lepší než originál (z roku 1978) a to z prostého důvodu, že moderní produkce tuto píseň nakopává o třídu výš a dělá z ní ještě větší pecku, než jak ji známe z desky „Long Live Rock´n´Roll“. MESSENGER nejsou výjimkou a předvádí solidní vypalovačku. V úvodu se mi sice zdá, že malinko pozměnili kytarovou vyhrávku, nicméně od nástupu zpěváka Sigfrieda Schüsslera jsem se začal dobře bavit. Vhodně zakomponovaný ječák, celkově dobře zvládnuté vokální party (i když sází spíše na „vyječení“ zpěvných linek, než jejich vyzpívání) a v závěru decentně zakomponovaný growl. Právě toto je případ písně, kdy jsme mohli sledovat opatrnou snahu o vlastní invenci a snad i proto vyznívá „Kill The King“ tak dobře.

GUN BARREL jsou protřelí němečtí borci. Jejich volba padla na „Evil Eyes“. Pro mě osobně spíš nevýrazný song, který pochází z bezpochyby úspěšné druhé desky DIO. Upřímně, originál je mnohem uvolněnější, pestřejší a nakopnutější. Od GUN BARRELbych s jejich zkušenostmi očekával trochu víc. Jejich verze je jaksi unavená, postrádá některé pasáže a vymazlené sólo, které v originále vystřihl Vivian Campbell, je zde nahrazené sólem vlastní výroby, které ovšem oproti původnímu působí jako chudý příbuzný. Navíc zpěvák Patrick Sühl se zejména v závěru už celkem trápí a píseň rozhodně nezpívá tak lehce jako Ronnie.

Jedna z posledních písní, kterou Dio nazpíval, byla skladba „Metal Will Never Die“. Pochází z dílny jeho bratrance, Davida Feinsteina. Snad proto se jedná o dost odlišnou věc (zejména po textové stránce) oproti ostatním Diovým skladbám. Přiznávám, že mě od určité doby metalové hymny moc neberou, a tak ani tato píseň nepatří k mým žhavým kartám. Zajímavá je však rozhodně tím, že Ronnie si zde pěkně zaječí, což nikdy nebyl jeho typický styl. Svou verzi, která je o tento ječák tak trochu ochuzená, představují GLORYFUL. Celkově není co vytknout – hudebně se nejedná o nic až tak náročného na reprodukci a zpěvák Johnny la Bomba se svým hlasem k písni též dobře padne, jen – jak jsem již říkal – ječákové kličky si trochu usnadňuje.

Velké plus u mě mají THE ORDER a to už jen proto, že zvolili píseň z desky „Dream Evil“. Já osobně mám toto album možná nejradši z celé Diovy sólové tvroby, bohužel se však jeví lehce opomíjené. Jsem proto rád, že „Dream Evil“ připomínají zrovna tito pánové, které mám taky celkem v oblibě. Jejich podání „I Could Have Been A Dreamer“ nikterak neurazí. Gianni Pontillo má správně nakřáplý hlas a spolu s jeho technikou je tak předurčen k tomu, aby skladbu zvládl po pěvecké stránce s lehkostí, což se ostatně i děje.

METAL INQUISITOR (hm, to je tedy jméno) si vybrali zase něco trochu rychlejšího. Jejich podání „King Of Rock´n´Roll“ je hudebně precizní, zvuk je oproti originálu jasnější (což se není čemu divit, když je mezi oběma verzemi rozdíl 30 let). Zpěvák Robert Zerwas (alias El Rojo) má celkem netradiční barvu hlasu. Rozhodně taky nemá žádný typický chraplák. Přesto je právě podobný hlas onou atypickou záležitostí, která tuto verzi písně ozvláštňuje a dělá z ní tak něco zapamatovatelného. A protože zpívá dobře, tak navíc zapamatovatelného s pozitivní vzpomínkou.

CIRCLE OF SILENCE – „One Night In The City“. Na téhle písničce mě vždycky asi nejvíc braly klávesy, které ovšem COS ze záhadného důvodu vypouští, čímž je skladba podstatně ochuzena. Aby toho nebylo málo, ani Niklas Keim, ctěný vokalista, se nepředvádí v kdoví jak úžasném světle. Výsledkem je tak spíš než cokoli jiného zklamání.

Jestliže jsem si stěžoval na nedostatek svěžího pojetí, pak BURDEN OF GRIEF jsou výjimkou potvrzující pravidlo. Ostatně je to death metalová kapela, tak se není čemu divit, že svou volbu – klasiku od BLACK SABBATH – pojala death metalově. A dobře tomu tak. K „Neon Knights“ se growl docela hodí, hlavně však pomáhá zásadním způsobem oživit (to k death metalu sedne, ne?) celou tuto kompilaci. Výborně!

„Stand Up And Shout“ je vypalovačka všech Diovských vypalovaček. Do parády si ji vzali Němci LOVE.MIGHT.KILL, které jsem si již stihl oblíbit díky jejich druhé desce „2 Big 2 Fail“. Nezklamali mě ani tentokrát. Této Diovské písně se zhostili na výbornou. Zpěvák Jan Manenti se do této skladby skvěle hodí, kapela navíc přidala klávesy a la hammond (a to celkem znatelně) a ve finále z toho je skvělý závěr první půlky.

No, úplný závěr to ještě není. Ten mají na starost REBELLION. Jejich mocný zpěvák s hrubým projevem Vikinga hřímá ve skladbě „I“. REBELLION si nemohli vybrat lépe, neboť píseň jako taková je temná a přesně takový vokální projev jí sedí. Vůbec zde nevadí fakt, že Michael Seifert má zcela odlišný projev a mnohem menší rozsah než Dio.

Druhé CD otevírají IRON FATE osmiminutovou vypalovačkou „A Light In The Black“. Tihle pánové mají palec nahoru za to, že si vybrali takto těžkou a dlouhou věc. Jejich verze je nicméně ochuzená o klávesy, což je zrovna v této písni, kde kytara a klávesy svádí v mezihře souboj, docela chyba. Zpěvák „Železný Ivan“ (Denis „Iron Ivan“ Brosowski) však zvládá náročné vokální party celkem s přehledem, a tak jediným nedostatkem je tedy ona absence kláves. Pro pozorného posluchače je zde ještě jedna drobná odchylka od originálu, kterou záměrně neprozradím.

Jestliže první volbu MESSENGER jsem chválil, pak v případě „Don´t Talk To Strangers“ se domnívám, že si vzali trochu velké sousto. A problém je hlavně ve zpěvu. „Don´t Talk To Strangers“ je setsakra těžká písnička, kde Ronnie předvádí vše, co má. Vysoký jemný zpěv, ječák a samozřejmě svůj chraplák. A tato kombinace je na Siegfrieda evidentně moc. Vyvážit se to snaží zapojením growlingu ve sborech, které je ovšem až příliš časté a až příliš nevkusné.

Ještě že přichází silný tandem. CRYSTAL BALL si při svém druhém představení vybrali „The Sign Of The Southern Cross“ (z desky „Mob Rules“ od BLACK SABBATH). A opět se předvedli ve skvělém světle, navíc úvodní akustickou kytaru nahradili klavírem, za což sklízí ode mě body.

„Hungry For Heaven“ je díky klávesám jakousi popovou záležitostí v Diově tvorbě. Pro mě osobně nikdy nepředstavovala zásadní počin, ostatně celé album „Sacred Heart“ mi dodnes přijde lehce prázdné. LOVE.MIGHT.KILL ji zvládli bez většího problému. Neubráním se jen konstatování, že oproti jejich první volbě („Stand Up And Shout“) je to celkem rozdíl.

THE ORDER představují klasiku „The Last In Line“. Epická píseň, která je jednou ze stěžejních v Diově klenotnici. A THE ORDER můžu pochválit za asi nejpovedenější kopii originálu po všech možných stránkách. Nemůžu si však pomoct, ale verze, kterou na „This Is Your Life“ představili TENACIOUS D (kde nahradili kytarové sólo sólem na píšťalu) byla prostě mocnější.

V prvním kole se GUN BARREL příliš nepochlapili, ovšem s „Voodoo“ (BLACK SABBATH) to docela trefili. Hlavně zpěvákův hlas k písni dobře padne, a tak se pohybujeme opět v příjemném průměru.

Jediným zástupcem desky „Dehumanizer“ od BLACK SABBATH je píseň „Time Machine“, kterou si vybrali CIRCLE OF SILENCE. Ano, proč ne, ovšem opět se budu opakovat tím, že verze je to takřka identická s originálem a zpěv do ní poměrně padne a to i přes fakt, že typickým chraplákem Niklas Keim nedisponuje. Přesto je však jejich dvojka rozhodně povedenější než „One Night In The City“.

REBELLION podruhé a podruhé i „Kill The King“. Toto opravdu nechápu. Proč tu máme dvě verze té samé písně? Narážím tím opět na fakt, že Dio má tolik skladeb, které by se daly zhudebnit, že je věčná škoda, že si REBELLION vybrali zrovna tuhle věc. Jednak ve mně lepší dojem zanechalo podání kolegů MESSENGER, jednak se REBELLION lépe předvedli v „I“ a jednak zrovna oni by mohli dobře zvládnout něco ze „Strange Highways“ (když nad tím tak přemýšlím, taková „Evilution“ by zrovna jim mohla náramně slušet). No což, stalo se jinak, takže celkem nesmyslně tu máme dvě verze té samé skladby.

„Holy Diver“ je možná ta nejznámnější píseň od DIO. Její povedené zpracování přichystali GLORYFUL. Opět si dovolím podotknout, že oproti verzi od KILLSWITCH ENGAGE to je stále až příliš při zdi se držící, nicméně kapela působí věrohodně, zpěvák se do skladby výborně opírá a v závěru si pánové dovolili přidat sbor a dvojkopák, což přece jen činí píseň trochu jinou. Celkově spokojenost.

Závěr pak patří WIZARD. Tahle skupina měla svého času docela koule, ale v posledních letech se zdá, že malinko ztrácí dech. Krom jejich slabší poslední desky může být důkazem i jejich unavené podání „Caught In The Middle“, které navíc z pro mě nepochopitelných důvodů nese jak v promo materiálech, tak seznamu skladeb název „Caught In The Act“. Snad je to ale pouze chyba na straně Massacru, který by si tímto mohl dávat víc pozor, hlavně když už se přiživuje na dědictví člověka, s nímž měl pramálo společného. Sven d´Anna totiž text zpívá tak, jak jej Ronnie kdysi napsal.

Myslím, že nemá cenu znovu opakovat obecné rysy této kompilace. Připomenul bych jen, že největší dojem na mě udělali pánové z BURDEN OF GRIEF, LOVE.MIGHT.KILL (s písní „Stand Up And Shout“) a CRYSTAL BALL (s „The Sign Of The Southern Cross“). Naopak nepotěšili mě CIRCLE OF SILENCE („One Night In The City“), MESSENGER („Don´t Talk To Strangers“) a REBELLION („Kill The King“).

Marně přemýšlím, jak celý tento dlouhý článek podtrhnout. Zmínit, že tato kompilace ve finále vyznívá prvoplánově, přičemž tuto pachuť lehce vyvažuje všeobecně slušná kvalita prezentovaných písní? Ne, to není ono. Napsat, že doufám, že tributních alb pro MOTÖRHEAD (respektive Lemmyho) bude přiměřené množství a onen prvoplánový cíl (výdělek) z nich nebude tak patrný? Ne, to také není ono. Uzavřít prostě a lakonicky, že bodové hodnocení tentokrát ponechám stranou? Proč? Protože výše popsané stránky jsou samy o sobě dostatečným hodnocením. Ano, to by šlo. A kdo chcete, CD si samozřejmě sežeňte. Dá se koupit i v tuzemsku a to za vskutku mrzký peníz... Někde jsem ho zahlédl za 479 Korun... Uhm...

Hodnocení: bez hodnocení

Vydavatel: Massacre Records

Domovské stránky: -

Seznam skladeb:

CD 1

1. Crystal Ball - Sacred Heart
2. MessengeR - Kill The King
3. Gun Barrel - Evil Eyes
4. Gloryful - Heavy Metal Will Never Die
5. The Order - I Could Have Been A Dreamer
6. Metal Inquisitor - King Of Rock 'N' Roll
7. Circle Of Silence - One Night In The City
8. Burden Of Grief - Neon Nights
9. Love.Might.Kill - Stand Up And Shout
10. Rebellion - I

CD 2

1. Iron Fate - Light In The Black
2. MessengeR - Don't Talk To Strangers
3. Crystal Ball - The Sign Of The Southern Cross
4. Love.Might.Kill - Hungry For Heaven
5. The Order - The Last In Line
6. Gun Barrel - Voodoo
7. Circle Of Silence - Time Machine
8. Rebellion - Kill The King
9. Gloryful - Holy Diver
10. Wizard - Caught In The Act

Zní jako: asi jasné, ne?

 

 

 

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat