Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Dudley Taft – Deep Deep Blue (2013 / CD / Dust on the Tracks / blues rock)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Dudley Taft – Deep Deep Blue (2013 / CD / Dust on the Tracks / blues rock)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Hluboké, hluboké blues jest název už předposlední sólové desky Dudleyho Tafta – ano, tak činný je Dudley a tak nečinný jsem já –, druhé z trojice vydaných. Může ale působit lehce zavádějícím dojmem: tohle blues není ani tak hluboké, jako spíš široké; rozuměj není to blues klasické, čistě v mezích žánru, au contraire Taft z bluesové ohrádky nezřídka přetéká do jiných vod – občas do funky, sem se ozve grunge, tam americana, každá skladba je trochu jiná; Dudley v tom ale umí plavat a i když výsledný hybrid sám o sobě vyloženě nenadchne, vyznačuje se překvapivou životností a má potenciál fandy elektrické kytary lecčíms překvapit.

Nemaje s tvorbou Dudleyho Tafta dřívejších zkušeností, do poslechu se pouštím jen s několika málo informacemi vyčtenými z promo materiálů: že „novinka“ navazuje na úspěšný debut „Left For Dead“, jak moc se Dudleymu „Deep Deep Blue“ líbí a že ten – než se pustil do sólové dráhy – hrál v jakýchsi mně neznámých SWEET WATER, SECOND COMING a OMNIVOID. Co mi ovšem známo jest, jsou počáteční tóny samotné nahrávky; po chvíli váhání si tluku na čelo: vždyť je to „Meet Me In The Morning“ od Boba Dylana! Taft se toho evidentně nebojí a začíná pěkně zostra Mistrovou cover verzí – ne sice mistrovskou, přesto pořádně zdařilou. Elektrifikovaná verze čtyřicetileté dylanovky se umně vyhýbá jak doslovnému (dotónovému?) hraní jak přes kopírák, tak výraznějším úhybům od originálu a navnadí na zbytek alba. (-- Jen jedna věc mě lehce zneklidňuje: Rozumím Dudleymu špatně, nebo si vážně do refrénu přidal bejby? Brr; nedejbože, abych měl pravdu...)

A jak vylézá na povrch v zápětí, nejedná se o jedinou předělávku, kterou si muzikanti pro posluchače připravili: jako čtvrtá se totiž rozezní „Sally Can't Dance“. Tuhle skladbu jsem – stejně jako celé stejnojmenné album – nikdy moc v oblibě neměl, v diskografii Lou Reeda jsem měl vždycky jiné favority; o to zvědavější jsem byl na Dudleyův pokus. A on není vůbec špatný! Jestliže v úvodní písni Taft nezaostával za Dylanem o moc, Reeda dost možná i překonává – byť s tím dodatkem, že tady to zas tak těžké neměl. V době, kdy se album dostalo na trh (listopad 2013), měl před sebou Lou (Rock In Pace!) ještě několik měsíců života. Bůhví, zda-li kdy slyšel Dudleyho cover a co o něm případně soudil...

Do třetice – takmeř na samý závěr – si Dudley troufl na jednoho ze tří velkých králů – rozuměj Kingů – amerického blues: Freddieho, a jeho známou vypalovačku „Palace Of The King“. A ani tentokrát se výsledek jeho snažení nedá výrazněji zepsout! Taft si je evidentně jistý v kramflecích; v tomhle podání skládá muzika Kingovi hold a upřímnou poklonu. Tré předělávek tvoří kostru albu a jeho hlavní opory, nejen v nich se ale ukazuje Taftova síla: snad nejsilnějším nosníkem nahrávky jest dle mého pětka „Deep Deep Blue“. Dudley v ní demonstruje svou duši bluesmana a nesmírně silné bluesové cítění, které se zkrátka nikde obšlehnout nedá. V téhle hluboké, hluboké baladě se se svou kytarou noří k samotné podstatě blues a posouvá album do úplně jiných, vyšších dimenzí.

I v dalších autorských momentech působí Taft značně přesvědčivě; síla nahrávky spočívá hlavně v nápaditosti a rozmanitosti. Mezi nejvýraznější momenty patří – vyjma zmíněných – „Wishing Well“ nebo „Feeling Good Now“; precizní kytarová hra nese každou skladbu jiným směrem a blusové meritum jest kontaminováno celou řadou dalších vlivů: od country po jižanský rock, od soulu po funk nebo grunge. A i když se nejedná o žádný přelomový počin nebo světovou extratřídu, představuje „Deep Deep Blue“ značně nadprůměrnou kolekci blues pro jednadvacáté století a svěží ódu na starý dobrý rock'n'roll.

Hodnocení: 7/10

Vydavatel: Dust On The Track Records

Domovské stránky: Dudley Taft

Seznam skladeb:

1. Meet Me In The Morning
2. The Waiting
3. God Forbid
4. Sally Can't Dance
5. Deep Deep Blue
6. Feeling Good Now
7. Wishing Well
8. Satisfy You
9. Bandit Queen
10. Palace Of The King
11. Shanks Akimbo

Zní jako: ZZ Top, Stevie Ray Vaughan, Gary Moore

 

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit