Wizard – Trail Of Death (2013 / CD / Massacre / heavy metal)

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Wizard – Trail Of DeathDovolte mi chvilku vás napínat. Představte si misky vah. Na každou z nich umístíme po jedné skladbě z aktuálního počinu Němců WIZARD. První miska bude obsazená písní „Death Cannot Embrace Me“, druhá songem „Post Mortem Vivere“. Ač spolu na albu sousedí, kvalitativně je mezi nimi ohromný rozdíl. Alespoň pro mě je prvně jmenovaná symbolem toho nejlepšího, zatímco druhou považuji za těžký propadák. Váhy jsou tedy v rovnováze a vy si nyní můžete zkusit tipnout, jakým směrem se vychýlí ručička, začneme-li přidávat písně další.

 Odhadujme postupně. WIZARD, ačkoliv nejsou nijak novátorskou kapelou, disponují bohatými zkušenostmi (letos slaví 24 let, během nichž se jejich sestava prakticky nezměnila). Rozhodně se jedná o dobré muzikanty. A některé jejich desky se mohou beze studu prezentovat mezi heavy-true metalovou smetánkou. A i ty, které celkově vyznívají řekněme průměrně, obvykle obsahují celou řadu vynikajících heavy-power-speed metalových záseků, pro které se k nim vždy rád vracím. To jsou důvody, proč mám WIZARD rád, a proč jsem ani tentokrát neváhal a po nejnovějším počinu „Trail Of Death“ lačně skočil. Jak jsem postupně proplouval albem a přidával jednotlivé skladby na naši pomyslnou váhu, zjistil jsem, že ručička se celkem jasně vychýlila – oproti předchozím dvěma recenzovaným počinům – směrem k negativní straně. Bohužel.

 Zásadní problém mi vyplynul na povrch poté, co jsem si pro porovnání poslechl předchozí desku „…Of Wariwulfswizard And Bluotvarwes“. Ačkoliv jsem ji nijak extra neoslavoval, měla silný náboj, jasné směřování a především projev kapely odpovídal zkušenostem hudebníků. Bylo prostě znát, že mi v přehrávači běží hudba od borců, kteří přes dvacet let fungují na metalovém kolbišti a ví, jak složit skladbu, která chytne a zaujme. U „Trail Of Death“ tento pocit v řadě případů dost chybí. Našel jsem zde několik písní, které jako by složila skupina, která právě zjistila, jak za sebe poskládat pár akordů pro sloku, přechod pro bicí a pak pár dalších akordů pro refrén. Příkladem za všechny je vzpomínaná „Post Mortem Vivere“. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale takhle bídný song jsem už hodně dlouho neslyšel – zejména po stránce vokálních linek v čele s refrénem. U něj mám opravdu pocit, jako bych poslouchal nějakou regionální garážovou partičku náctiletých chlapců, kteří se pokusili o snadno zapamatovatelný refrén, ale neuvědomili si, že to není všechno a že refrén musí především zaujmout a navnadit, ne odradit. Na této písni však mohu představit i další problém desky. Tím je její utahanost a unavenost. „Post Mortem Vivere“ skutečně není jediný případ, kdy jsem si řekl, že WIZARD jsou možná po tom téměř čtvrt století trochu vyčerpaní.

Na „Trail Of Death“ dále postrádám výraznější podíl „gravediggerovských“ vypalovaček. Fakt, že si jich užijeme jen ve dvou případech, jen posiluje výše uvedené tvrzení o utahanosti celého počinu. Konečně je třeba zmínit, že album se nese ve standardních heavy metalových brázdách a pokud by snad někdo prahnul po více experimentech než občasných klávesách a smyčcích, pak by se měl desce rovnou vyhnout.

Je toho dost, co mi na novince vadí, ale v konečném výsledku to není zas tak hrozný propadák, jak by se mohlo z předchozího odstavce zdát. Na každé negativum zde totiž existuje pozitivní protiklad – tu silnější, tu slabší. Tak předně, je zde „Death Cannot Embrace Me“. Tady se pánové trefili do černého. Gothickou atmosférou načichlá, klidná píseň je něčím, co jsme u této kapely ještě nezažili a musím uznat, povedlo se. Jedna vlaštovka jaro nedělá, a proto zde ještě přiložím další povedenou pomalou píseň – baladická „Angel Of The Dark“ dává prostor symfonickým prvkům. Ty jsou sice obstarány samply a klávesami, přesto se ale jedná o krok zajímavým směrem. Vše je navíc zabaleno do příjemně výpravného hávu, který výsledný dojem dobře posiluje. A pokud se bojíte, že albu chybí rychlost, pak se můžete těšit na „Electrocution“ a „Black Death“. Živější je také „One For All“. Závěrečná heavy metalová hymna „We Won´t Die For Metal“ se jistě uchytí během koncertů. A několik klávesových pasáží (např.: „One For All“) vám díky jejich relativní originalitě v rámci tvorby WIZARD také utkví v paměti.

Přiznám se, že jsem od novinky nečekal žádný zázrak, ale na takové zklamání jsem nebyl připravený. Ano, máme zde pořád to, co máme na WIAZRD rádi – rychlé songy, ojediněle originální háčky a ve dvou případech jsem dokonce uznale pokýval hlavou nad tím, jak dobrý tah kapela s tou či onou písní právě předvedla. Bohužel toto všechno je obalené utahanými písněmi bez energie a v jednom případě skutečně otravnou věcí „Post Mortem Vivere“. Otravnou pro mě, samozřejmě. Jak to uvidíte vy, je věc další. Možná pro vás bude poměr přesně opačný. Proto album zkuste a udělejte si svůj vlastní názor. Za sebe musím „Trail Of Death“ hodnotit jako průměrné album, avšak u WIZARD jsem byl zvyklý na lepší počiny a v rámci jejich diskografie je to pro mě určitě podprůměr.

 

Hodnocení: 5/10

 

Vydavatel: Massacre Records

Domovské stránky: Wizard

Seznam skladeb:

  1. Creeping Death
  2. War Butcher
  3. Electrocution
  4. Angel Of Death
  5. Angel Of The Dark
  6. Black Death
  7. One For All
  8. Post Mortem Vivere
  9. Death Cannot Embrace Me
  10. Machinery Of Death
  11. We Won´t Die For Metal

Zní jako: Majesty, Paragon, Grave Digger

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit