Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Epica - The Score (2005 / CD / Transmission / soundtrack)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Epica - The Score (2005 / CD / Transmission / soundtrack)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Epica - The ScoreKdyž jsem se kdysi v květnu dozvěděl, že Epica chystá soundtrack, byly moje myšlenkové pochody zhruba následující: Proč ne, mohlo by to být zajímavé. Prostě vyhoďte bicí, vypněte kytary, umlčte Simone a bude to. To co zbude, jsou obvykle výrazné orchestrální aranže. No a mohlo by to být vlastně hodně dobré, protože se všechno v Epice někdy tluče. Takže když vynechají metalovou stránku, mohlo by to být hódně vybroušené…

A realita? No, čekal jsem o dost víc, možná až příliš. Zapomněl jsem, že pro napsání kvalitního soundtracku se nenarodil každý, ani takový Mark Jansen, který už zkomponoval něco epického materiálu. Na druhou stranu ale musím uznat, že i někteří „specialisté“ na filmovou hudbu někdy zplodí mnohem nudnější dílko. Spíš pořád nechápu, proč se do toho Epica vlastně pouštěla, uniká mi smysl celého toho snažení. Je to jako by chtěl mistr světa ve sjezdu najednou závodit na Tour de France. Ve své disciplíně je dobrý, ale to že se obojí jede na kolech ještě neznamená, že mu to půjde.

Pokud si už ale člověk onu hodinku pro poslech rezervuje, pravděpodobně tento čas nakonec jako promrhaný neoznačí. Možná se budete chvílemi nudit (jako u mnoha soundtracků), ale nádherné melodie a orchestrace vám vaši trpělivost většinou vynahradí. Škoda jen, že album zní často tolik uměle. Místy jakoby vše vzniklo ve studiu na počítači. Doufám, že je to jen dojem. Přesto se nedostavuje pocit vtažení do děje a hlavně pocit kvality, který je u soundtracků hodně důležitý. Pořád se pohybujeme někde na úrovni nahrávek, které mohou směle doprovázet historické strategie na PC, ale ne výpravný velkofilm. Možná to způsobuje právě občasná přítomnost elektroniky. Ta by sice na jednu stranu mohla zvyšovat poslouchatelnost (skladba Under the Argus), ale na stranu druhou vás přenáší do trochu jiného světa, než byste asi chtěli.

EpicaVětšina skladeb se i skladatelsky nepouští do žádných monstrózních konstrukcí a vystačí si jen s jednou orchestrální složkou. Z mírné letargie tak vytrhávají typicky jen hlasitější a průraznější úseky. Mezi osvěžovadla určitě patří i skladba „Trois Vierges“, ve které se konečně ozve i Simone. Po této skladbě navíc následuje sekvence asi 4 skladeb, které patří na špici celého projektu. Jejich monumentalita konečně dosahuje kýžené úrovně a pevnosti. Smutná „The alleged paradigma“ potom celé snažení korunuje. Ale to se bude určitě ještě časem měnit, jak budu albem pronikat dál a dál. Největším paradoxem alba je to, že se vždycky nejvíc těším a taky probudím při posledních dvou skladbách pocházejících z poslední řadovky. Pravda, tentokráte se dočkaly poněkud akustičtější podoby, ale válcují vše stejně svou původní myšlenkou. Quietus je z ničeho nic skladbou zralou na 10/10.

No nevím, není to nic extra mezi soundtracky a na nic jiného si album nehraje, takže vlastně trochu zbytečná práce. Ale pokud někdo natolik miluje hudbu Epicy, že musí mít každý její produkt doma, tak bude snad spokojen. Já bych ale nebyl.

Hodnocení: 5/10

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit