Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 0

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Atlantyca – To Nowhere And Beyond (2012 / CD / Brennus Music / progressive metal)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Atlantyca – To Nowhere And Beyond (2012 / CD / Brennus Music / progressive metal)

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Atlantyca – To Nowhere And BeyondPřiznám svůj problém hned v úvodu a to naprosto otevřeně. Myslím si navíc, že budu mluvit spoustě dalším z duše. Nemám a nikdy jsem nechoval příliš důvěry k nejrůznějším hudebním projektům složeným z  mnoha velkých muzikantů zvučných jmen. Za tímto faktem stojí hned několik klíčových důvodů. Tak zaprvé se v podobné strojené situaci asi těžko dokáže vytvořit ta správná chemie a vztah jednotlivých hudebníků ke vznikajícímu materiálu! A pokud ano, rozhodně se nemůže rovnat takovému vztahu, jaký si vytváří umělec k hudbě ve své domovské kapele. Za další se objevují jisté a to dosti limitující komplikace týkající se živého hraní. Kolik takových projektových sestav skutečně vyráží na turné? A tím nejhlavnějším problémem podobných projektů je pak bezpochyby velké očekávání, které nakonec zůstane většinou nenaplněno. Jako by snad společenství zvučných jmen oslabovalo tvůrčí schopnosti jedinců a výsledky jsou povětšinou rozpačité (neplatí vždy, ale často). Podobně jsem nahlížel i na sestavu nového metalového projektu s názvem ATLANTYCA, za kterým stojí primárně bratři Julien Putigny a Maxime Putigny společně s bubeníkem Laurentem Falsem.

Je pravda, že sestava, kterou kolem dokázali nashromáždit, není typickým příkladem all star bandu, nicméně rozhodně se nejedná o žádné neznáme začátečníky. Pozici hostujících zpěváků přijali Edu Falaschi (ANGRA, ALMAH) z Brazílie, Paul Shortino (KING KOBRA, QUIET RIOT, ROUGH CUTT) z USA, Andy Kuntz (VANDEN PLAS, ABYDOS) z Německa a Kanaďan David Steele, který nahrával s legendami jako BON JOVI, THE CULT nebo DEF LEPPARD. Nicméně, světe div se, výsledek je tentokrát naprosto opačný než ten, v jaký jsem před poslechem doufal a ATLANTYCA se i přes svůj relativně nedůvěryhodný a neoriginální název celkem úspěšně a intenzivně hlásí o velkou dávku pozornosti.

Výsledkem celého snažení je povedená progresivně laděná debutová deska „To Nowhere And Beyond“. ATLANTYCA se na ní nesnaží bořit Atlantyca hranice známého a zažitého, nesnaží se překročit a překonat podobně laděné kapely, jen předkládá vlastní vizi hudebního cítění. Čitelné jsou přesahy k power metalu nebo naopak k rocku. Pro hudbu na „To Nowhere And Beyond“ je typická snová a melancholická atmosféra tvořící hranice vlastního imaginárního světa, což je zřejmé již při úvodním pětiminutovém instrumentálním úvodu s názvem „Impulse“, který dává přičichnout nově vykonstruovanému světu. Následující jednotlivé skladby se nesnaží působit přehnaně složitě, naopak dominantní je snaha o přímočarost a hlavně melodičnost, podpořenou perfektními výkony jednotlivých účinkujících. Ve vzájemné konfrontaci se navíc ukazují kvalitativní rozdíly a možnosti jednotlivých hostí, které lze řadit do pomyslných žebříčků, což by pochopitelně bez podobného projektu bylo snad nemožné. Vrchol celého pomyslného stromu představuje Andy Kuntz, především díky skladbě „Standard Man“. Těsně za ním následuje v závěsu David Steele se skladbou „Beyond Infinite“ a atmosférickou náladovkou „Eternity“. Naopak mírným zklamáním je pro mě osobně výkon Falaschiho, který zůstává poněkud zastíněn výkony předchozích zmíněných.

Variabilnost a pestrost materiálu potom zajišťuje náladu uvolňující „Time After Time“, především díky využití ženských vokálů. Nejedná se však o jediný moment a celkově lze konstatovat, že ženské hlasy se prolínají celou deskou. Vrcholem je potom právě zmíněná „Time After Time“, kterou osobně vnímám jako jednu z nejsilnějších na „To Nowhere And Beyond“. Na opačném pólu se pak nachází nudná a unylá balada „My Road“ s do konceptu nezapadajícím hlasem Paula Shortina. Naprostá zbytečnost kazící celkový dojem. Závěrečnou třešničkou na dortu je pak finální devítiminutová tečka „Underworlds“ v podání Falaschiho a Kuntze. Jde o tečku sice příjemnou, avšak zbytečně dlouhou a ne zrovna chytře naplněnou.

Deska „To Nowhere And Beyond“ je zvláštní ukázkou symbiózy hudebních velikánů. Album představuje soustavu devíti příjemných, ve středním tempu vedených náladových skladeb s vlastní typickou atmosférou. I přes tuto skutečnost je značně rozhárané a i jeho koncepční obsah není díky účasti tolika zpěváků jednoznačně čitelný. Nicméně se rozhodně jedná o opravdu slušný a zábavný materiál, který rozhodně stojí za poslech.

 



Hodnocení: 8/10




Vydavatel: Brennus Music

Domovské stránky: Atlantyca

Seznam skladeb:


1. Impulse
2. Standard Man (feat. Andy)
3. Nowhere And Beyond (feat. Edu)
4. Beyond Infinite (feat. David)
5. Eternity (feat. David)
6. Time After Time
7. My Road (feat. Paul)
8. cEvilisation (feat. David)
9. Underworlds (feat. Andy and Edu)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Mohlo by vás zajímat