Ať žije královna!

Opět nastal čas abych vám zde přiblížil činnost další kapely. Tentokráte se bude jednat o skupinu, patřící bezesporu mezi nejvýznamnější uskupení na rockovém poli. O kapelu, která své kořeny zapustila do hard rockové půdy, prošla rockem i jakýmsi, alespoň z mého hlediska, nevýraznějším jemnějším obdobím, aby na „posledním“ albu své diskografie znovu nabrala na síle. Kapela, kterou jsem začal poslouchat už ve dvanácti letech a věřte tomu nebo ne, až do čtrnácti jsem neposlouchal nic jiného než…QUEEN. Nyní již tak vášnivě nehltám každou jejich písničku, nicméně stále jsou pro mě čímsi výjimečným, čímsi, co mi otevřelo cestu k rocku a metalu. I proto mají v mém srdci zvláštní postavení. Jaká tedy byla jejich cesta k vrcholu? To vám prozradí následující řádky.

Mayhem (Nor / black metal)

Mayhem, na téma historie téhle kapely bylo popsáno bezpočet pergamenů, listů papíru a věnovalo se jí bezpočet profilů všech možných obskurních webzinů. I přes tuto skutečnost mi to ale nedalo a musel jsem tento profil stvořit, prostě už jen proto, že Mayhem je mým nejoblíbenějším černokovovým spolkem a pokusíme se v něm společně podívat na historii tohoto spolku trochu střízlivějšíma očima a dát rozplynout alespoň části mýtů s Mayhem spojenými. Takže tedy, pokud jste o tomhle kultovním spolku ještě neslyšeli (najde se vůbec někdo takový ?), připravte se, že následující řádky budou všechno, jen ne procházka růžovým sadem.

Sólové cesty - část první: Tolkki & Kotipelto

Snad každá kapela, která vydrží na hudební scéně trochu delší dobu, získá nějaký úspěch a dokáže zaujmout dostatečné množství posluchačů, si čas od času potřebuje odpočinout. Tehdy se na nějaký čas muzikanti loučí a nastává pro ně jakési období volna. Většina z nich však nekončí během pauzy s hudbou a začnou se svým sólovým projektem. Je to pro ně příležitost zkusit si nové postupy, hrát něco jiného, než co se od nich čeká v jejich domovské kapele. Snad je to pro ně i příležitost trochu se odreagovat a samozřejmě si i vydělat nějaký ten peníz…

Dir en grey (JPN / visual metal-hc)

Tak tento japonský zvěřinec se dal dohromady v roce 1997. A věrte mi nebo ne, stihli už vydat osm alb! Slyšel jsem pořádně poslední dvě a musím uznat, že takový hudební guláš už jsem dlouho nechutnal. V roce 2003 vyšlo přelomové album Vulgar, které znamenalo krok od agresivity k myšlence. V tento moment taky začíná období poslouchatelnosti této kapely, co se týče mých uší. Zatím poslední zářez byl učiněn roku 2005 a nese název „Withering to death“. Kapela tak potvrdila svou výstřední pozici a hledí vstříc budoucnosti s hlavou vztyčenou.

Hudba bez tváře

Nedávno jsem si uvědomil, že mám doma pár alb, která jsou objektivně hodně kvalitní, ale přesto jim něco podstatného chybí. Něco, čím by se jasně identifikovali a odlišili od nechutně velkého moře konkurenčních nahrávek. Při psaní těchto alb se sice myslelo na jejich kvalitu, jejich osobitost však zůstala bez větší pozornosti.

Letzte Instanz (Ger / elektro-folk-hiphop-rock)

Byla jednou jedna grupa z Drážďan a ta si řekla, že všechny ty kapely jako In-Extremo, Subway to Sally nebo Tanzwut sice hrají zajímavou hudbu, ale něco jim přece jen chybí. A to něco do jinak už prožraného medieval-folk-rocku následně sami přidali. Výsledkem je nadprůměrně svěží a pestrá hudba, které se klasické podání folk-rocku může jen těžko rovnat.

Angtoria (UK-SWE / orchestral-gothic-rock)

Pomalu se s tím začínám smiřovat. Skupin lovících v těchto teplých vodách bude asi ještě přibývat. V rámci zachování alespoň malé objektivity se tedy budu snažit poslechnout si aspoň ty nejdůležitější. Jedním z nových přírůstků je i projekt (možná i stabilní kapela) Angtoria.

Ronnie James Dio (USA / hard rock, heavy metal)

Po profilech kapel zabývajících se především speed metalem je na čase přejít i na těžší formu kovu a napsat pár řádků o legendě, která už hezkou řádku let produkuje opravdu kvalitní hudbu a svým jedinečným hlasem nutí každého metalového fanouška uznale pokývnout hlavou. A i když se někomu jeho styl líbit nemusí, měl by před ním minimálně smeknout za jeho podíl na vývoji metalu a za jeho vitalitu i v již pokročilém věku. Dámy a pánové, řeč je o samotném Ronniem Jamesi Diovi!!

Rasputina (USA / retro-folk-rock)

Ladies cello society. Tuto hegemonii ale jaksi narušuje bubeník Jonathon. Dalšími dvěmi členkami jsou Melora a Zoe. Obě čelistky. Na fotkách někdy možná fakt pěkné holky, jinak ale dosti podivné.

Malice Mizer (Jap / symphonic gothic avantgarde)

Pokud vůbec existují lidé, kterým se líbí současně Charles Aznavour, Gothic i klasika, měli by právě oni zbystřit, vytáhnout deníčky a znamenat si: „Malice Mizer“. Prasátka prosím nerozbíjejte, jejich alba už asi nikde nekoupíte. Přesto si zaslouží obrovskou pozornost a možná ještě větší uznání.

Stratovarius (Fin / power-speed metal)

Vznik Stratovarius je datován do roku 1984. Tehdy skupinu tvořili tři lidé z Helsinek. Bubeník a zpěvák Tuomo Lassila, baskytarista John Vihervä a kytarista Staffan Stråhlman.V té době si říkali Black Water. Baskytarista John skupinu na konci roku opustil a na jeho místo přišel Jyrki Lentonen, který hrál ve skupině Road Block spolu s Timem Tolkkim.

Destinity (Fra / melodic black metal)

Tradice francouzských black metalových kapel je už dnes překvapivě silná. Když si srovnáme do pozoru ty nejkvalitnější, rychle zjistíme, že bychom je asi všechny poznali od jejich severské konkurence. Inu francouzská metalová škola mi sedí a aktuální trojlístek tří nejsympatičtějších zástupců dnes zkompletuji kapelou Destinity z Lyonu. Kapela zatím jen nakukuje přes hranice své rodné země, a tak bych vám ji rád představil právě v době, kdy jim vychází již páté album, tentokráte pod hlavičkou Adipocere rec., nesoucí jméno „Synthetic Existence“.

Within Temptation (Hol / gothic metal)

WITHIN TEMPTATION založil roku 1996 jejich současný kytarista Robert Westerholt spolu se svou přítelkyní Sharon den Adel, která se postavila za mikrofon. Prvopočátky kapely však leží o trochu dále, kdy ještě před WT existovala kapela THE CIRCLE, ta po odchodu Sharon a Roberta vydala dokonce i jedno album, ale již pod názvem VOYAGE. V této kapele působili i bubeník a druhý kytarista dnešní sestavy WT.

Bal-Sagoth (UK / fantasy-battle-black metal)

První nápad sestavit kapelu produkující atmosferický symphony black/death metal vyslovil v roce 1980 vokalista Byron (pravděpodobně). Plamen pod kotlem byl však zažehnut až v roce 1993, kdy bylo natočeno první demo. Práce na prvním albu z připravované trilogie započaly záhy.  V roce 1995 tak vyšlo první album “A Black Moon Broods Over Lemuria”. Další dvě alba následovala v letech 1996 a 1998, jmenovala se “Starfire Burning Upon The Ice-Veiled Throne Of Ultima Thule”, a  “Battle Magic”.

Lacrimosa - Slova Boží

Legenda gothic scény a zároveň úplný základ pro nejednoho hudebního nadšence, to je kapela s harlekýnem ve znaku. Jaké pocity ale u jejich příznivců vyvolává postupný vývoj této legendy od silně expresivního a temného počátku směrem k dnešnímu světlem prozářenému albu Lichtgestalt? Stačí jim Tilovo vysvětlení, že hudba se jednoduše vyvíjí s jeho duší? Nemyslím.

Heavenly (Fra / power-speed metal)

Historie Heavenly se začíná psát v letech 1994, kdy zpěvák Ben Sotto a bubeník Max Pilo začínají hrát ve skupině Satan´s Lawyer.Repertoár se skládal hlavně z převzatých skladeb Guns´n´Roses, Iron Maiden, Stratovarius, Helloween a Angra.Ben brzy objevil svůj talent pro psaní písní a s Maxem založil Heavenly.

Thunderstone (Fin / power-speed metal)

Historie této finské kapely se začala psát začátkem roku 2000.Skupinu tehdy tvořili Nino Laurenne, vůdčí osoba Thunderstone, Titus Hjelm, který se s Ninem zná ze skupiny Antidote, Mirka Rantanen a zpěvák Pasi Rantanen, který má na power/speed metal poměrně netypický hlas.Jeho nakřáplý vokál by byl typičtější pro heavy metalové či hard rockové pole, nicméně je alespoň tím originálnější a exotičtější.Vyšší polohy mu však nedělají problém, i když výškař typu Tima Kotipelta to není.

Furia (Fr / melodic black-death)

Tak Neurotičtí Anorektici už nejsou jedinou francouzskou smečkou prohánějící ovečky když je před spaním počítám. Od roku 1997 tady ruší klidné spaní mnoha fanoušků i kapela Furia. A od teď bude řádit i u mě doma.

The Great Kat (GB-USA / classics-hoblovačka)

Jeden z největších hudebních šoků mého života - ať už v jakémkoliv smyslu. Katherine Thomas se narodila v Anglii ale přeletěla brzy do Států. Od sedmi byla vyučována na klavír a od devíti na violu. V 15 letech pak byla přijata na prestižní školu Juilliard School v New York City. Poté, co dokončila školu a vyhrála pár hudebních soutěží mezi sólisty, zjistila, že klasika je už jaksi mrtvá, a že potřebuje napumpovat do žil novou kyselinku.

Ruoska (Fin / finský elektro-metal)

Jen velkou náhodou jsem zakopl o tuto finskou partičku hrající něco jako současní The Kovenant, tedy elektronikou slušně vyladěný melodický metal s čistým zpěvem. Zvláštností této formace je však jejich dokonalá oddanost finštině.