Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
Kastráti gothic metalu
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

Kastráti gothic metalu

Tristania, Theatre of Tragedy, After Forever a Sirenia jsou pouze špičkami ledovce problému, který se dnes pokusíme tematizovat. Tento problém bychom mohli též nazvat "uniformizací" gothic-metalové scény. Co dělalo tyto kapely tak jedinečnými, byla jejich tvořivost a mistrovská práce s elementy, které se staraly o bezkonkurenční atmosféru. Všechny tyto zmíněné kapely jsou stále aktivní a jejich vývoj má jeden společný prvek. Všechny bez výjimky postupně rezignují na většinu svých původních trademarků a podřizují se jakémusi nepsanému zákonu o nošení normalizované uniformy. Drtivá většina redaktorů reaguje přitom zhruba těmito slovy: "Kapela včas pochopila, že je nutné opustit klišé a jít dál". Jeremy Clarkson by jim na to řekl: "Rubbish!"

Theatre Of Tragedy
Theatre Of Tragedy
Nepřijde vám divné, že na to najednou přišly všechny kapely? A to i ty, které záhy vydaly desky, jejichž hodnota a význam pro svět hudby se rovnají číslici s nulou na konci i na začátku? Proč najednou kapely opustily všechno co je odlišovalo od zbytku světa a zajišťovalo jim v podstatě přežití v džungli žebrající konkurence? Zajímá mě, proč usoudili třeba ToT, že gothic flair už není nic pro ně. Vždyť pokud tato hudba měla co nabídnout, tak to byla jedinečná atmosféra a talent pro malování žhavých melodií do ledových ploch. Proč Tristania a desítky dalších zanevřely téměř úplně na chraplák, který byl původně mnohem silnější zbraní, než často beznadějně nudný a sterilní ženský zpěv. Pamatuji se na začátky těchto kapel. Tristania, After Forever, Penumbra, ale taky The sins of thy beloved doslova drtily konkurenci právě božskými chrapláky a jejich opozicí vůči křehkým dívkám.

Proč se většina zmíněných interpretů rozhodla vykašlat se na přirozeně romantické nástroje a sahá po všivých počítačích a ještě asi o metr nesympatičtějších orchestracích? Vždyť přeci moderní technika a gothic kultura nejdou vůbec dohromady. Jakmile zní deska dokonale a tím i sterilně, je to už definitivně pouze pseudo-gothic.

The Sins Of Thy Beloved
The Sins Of Thy Beloved
Přijde vám nutné, aby většina kapel všechny tyto prvky gothic opustila? Jiná cesta nebyla? Takové tvrzení mi přijde extrémně výhodné pro kapely, které se takový redaktor snaží ospravedlnit. Je to podobné, jako byste tvrdili, že black už musí přestat používat vysoké polohy chrapláku, nebo speed-metal dvojšlapku, protože už je to ohrané a nudné! Vždycky jsou cesty, jak naplnit prázdný žaludek pokroku a přitom si zachovat tradiční prvky, které byly vyryty už na vaší kolébce, když jste ještě slintali přes první dva přední zuby. Naše milé kapely si ale tuto práci ušetřily a své původně košaté a nadmíru osobité projevy redukovaly na líbivý relativně jednoduchý metal, který už ale odlišují pouze drobnými detaily a třeba rukopisem, který cítíme z práce s kytarami. Osobitost tak možná tu a tam zůstala, ale byla každopádně nechutně zredukována. Z obrovské rozmanitosti a množství cest, které se nabízely, si drtivá většina kapel zvolila unifikaci a tím i mnohem větší možnosti oslovit co nejvíce nových platících. To vše ale za cenu, kterou doufám většina z vás soudných pozoruje.

Jsou kapely, které si samozřejmě zachovaly kvalitu, mnohem víc jich ji ale ztratilo. Jisté je pouze to, že si tímto vývojem ani jedna kapela nezískala větší uznání, než kterému se těšila v době, kdy byl jejich gothic ještě "true". Dnešní desky jsou možná muzikantsky a technicky dál, ale koho to sakra zajímá! Hudba není přeci primárně o technice, ale o pocitech. Takže prosím, pokud to ještě bude možné, příště prosím méně techniky, ale více vášně a klidně i špetku toho klišé ... upřímně, která odnož metalu s ním dnes nepracuje, že :)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit