Lvmen - Procházka emocemi

Někdy se stane, že člověka začnou klasické postupy v hudebním skladatelství nudit a začne (ať už vědomě či nevědomě) hledat nějakou alternativu. Je sice pravdou, že tradiční postupy, s jakými se můžeme setkat u většiny současných kapel, jsou pro poslech asi nejlépe vstřebatelné, ale proč alespoň někdy nezkusit něco jiného? Něco, s čím se člověk ještě nesetkal, o čem v oficiálních kanálech neslyšel? Hudbu, která spočívá v něčem jiném než je obvyklé. Hudbu, založenou na náladě, pocitu (impresi), symbolu...

LvmenJednou z takových kapel, co vám toto můžou nabídnout, je i česká, do žánru nelehce zařaditelná, kapela Lvmen. Přiznám se, že jsem o této formaci do nedávné doby nevěděl, že vůbec existuje. O to však bylo větší mé překvapení, když jsem zjistil, o co jsem přicházel. Na doporučení známého jsem se vydal navštívit jejich koncert, který byl mimo jiné jedním z mála naplánovaných koncertů u nás. Po problémech s dopravou jsem se konečně dostal do klubu, kde se koncert odehrával a hned při první skladbě mě Lvmeni velmi zaujali a dalo by se říci, že i velkou měrou ohromili. Nebylo to ale ničím, co bych sám očekával. Jejich hudba byla založena na obrovském množství vjemů a vlivů, takže ve výsledku z každé skladby vzniklo cosi fascinujícího, čarovného. A hlavně nezvyklého.

Historie Lvmen se datuje už od listopadu 1995. Od té doby tato formace prošla třemi změnami, natočila tři alba a v roce 2006 vydala remasterované vydání prvních dvou. V tuto chvíli mají za sebou velké množství koncertů, z nichž největší část Lvmen odehráli v zahraničí. Mezi jimi nejnavštěvovanější země patří: Francie, Německo, Holandsko, Chorvatsko, Polsko a další evropské státy. Za dobu svého fungování prodejnost jejich alb přesáhla množství desíti tisíc disků, a to už se dá označit za poměrně velký úspěch.

Každý z členů se podílí na tvorbě skupiny svým vlastním, specifickým způsobem. Co se týče vlivů, jsou až na pár výjimek prakticky společné a vesměs se jedná spíše o metalovou scénu (přesto bubeník současně funguje i jako DJ elektronické hudby). Muzika, kterou Lvmen vytváří, je čistě charakteristická jen pro ně samotné a je taktéž plně nezávislá na jimi poslouchaných kapelách či stylech.
V jejich tvorbě mě velice zaujala práce se samply. Zejména pak propracování klidných pasáží, které jsou jimi přímo protknuté (ne-li jimi tvořené), a které slouží většinou jako jakýsi hluboký nádech před dalším ponořením do temných hloubek úderných kytarových rifů. Dalo by se to také přirovnat k jakémusi klidnému oddechu před bouří, který člověka přinutí zapřemýšlet nad tím, co se odehrálo, popřípadě ho nechá myslet na to, co bude dál. Pokud byste čekali nějaké výpravné či dlouhé texty, pravděpodobně budete zklamáni. Z velké většiny se jedná o doprovodné samply a nebo o citáty z knih východní filozofie. Některé texty, podle slov členů skupiny, vznikají klasicky při tvoření skladeb ve zkušebně, ale některé jsou stvořeny až v průběhu nahrávání samotných alb. V podstatě na ně ale není přikládán takový důraz jako na hudbu samotnou, do které se ze sebe snaží všichni členové kapely dát co nejvíce to jde.

LvmenZa zmínku stojí také živá vystoupení kapely. Jejich koncerty doprovází nepřetržitě promítaný vizuální podklad, jež dokonale podtrhává atmosféru dané situace a přidává jí něco na již zmíněné neobvyklosti a působnosti. Jednotlivé části z projekce by se daly rozdělit na dvě skupiny. Jedna slouží opravdu čistě jen jako podklad k hrané hudbě, a ta druhá dodává v určitých částech skladbám jejich tvar a částečně i tvář. Rozhodně se jedná o velice zajímavý styl podtrhnutí atmosféry jednotlivých kompozic, u kterého ve výsledku opravdu není zapotřebí textů.

Podle slov basáka kapely hrají Lvmen hlavně pro čistou radost ze hry a tvoření. Úspěch a naplněné haly jsou až druhotné a pro ně prakticky nepodstatné. Osobně mi přijde, že o to vlastně ani tato parta nestojí a myslím si, že to je vlastně dobře. Bylo by asi hodně obtížné zachovat si vlastní tvář a současně uspokojit velké davy pohodlných posluchačů. Celkovému soundu a vystupování skupiny by to pravděpodobně uškodilo a okradlo by ji o to nejcennější, co má – originálnost.

Chcete-li zkusit něco nového, zde je šance. Není to však hudba takzvaně „pro každého“. Je jen individuálně na každém, kdo si Lvmen poslechne, jestli jeho mysl jejich hudbu přijme nebo jestli ji odhodí pryč. Za zkoušku to však rozhodně stojí.

www.lvmen.cz

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit