Aereogramme (Scot / progressive metal, rock)

Dalším objevem, který na několik týdnů ovládnul můj hudební playlist, se stala skotská kapela Aereogramme. Několik dní mi trvalo jen naučit se správně zapsat jejich jméno. Pořád mi tam nějaká slabika přebývala. Zároveň mi toto zvláštní slovo nijak nesedělo ke kapele, jejíž činnost se prolíná s takovými veličinami, jakými jsou američtí Isis, se kterými kapela v roce 2006 nahrála splitko „In the Fishtank 14“. Ale zpět, soudě podle nahrávek by mi Aereogramme podobné nepochopitelné skoky v čase asi jen tak neodpustili.

Základním znakem všech tří řadových desek je totiž pořádek. Kapela pořádně odstartovala až v roce 2001, kdy vydala svoji první desku „A story in white“. Na ní se okamžitě předvedla jako čtveřice velice schopných hudebníků, kteří si nejvíce libují v pomalých post-rockových baladách, ale nepohrdnou ani prog-metalovými výlety do příjemného neznáma. Celá jejich tvorba se vlastně pohybuje na „dolní“ heavy hraně rocku, přičemž do metalových kompozic většinou ještě trocha té agresivity v kytarách chybí.

Aereogramme Nejsilněji kapelu ovšem profiluje její zpěvák Craig B, který jde svým neskutečně jemným hlasem často přímo proti ježícím se kytarám. Možná mě budou chtít pravověrní fanoušci kapely upálit nebo moji hlavu alespoň vystavit na městské bráně, ale nemůžu se zbavit myšlenky na mistra slaďáků, pana Jamese Blunta. Nicméně, hlas Craigovi až tolik po stupnicích netančí. Je sice podezřele „sladký a jemný“, ale jistota mu rozhodně neschází! V každém případě, pomyslný fanouškovský chleba se bude u většiny z vás asi opravdu lámat kolem stojanu mikrofonu. To už si ale musí rozhodnout každý sám.

Pokud byla první deska rafinovanou a citlivou kombinací romantiky, emocí a až ambientních nálad, tak další dvě desky následující v letech 2003 a 2007 nabízejí přesně totéž, snad jen poměr mezi těmito složkami se lehce posouvá směrem k romantickému rocku. Ale už zase mi dávají kluci trsátky přes prsty, už zase skáču v čase jako ten Blunt po notové osnově. Album „Sleep and release“ z roku 2003 bylo poslední deskou před dlouhou pauzou, kterou mimo jiné zavinila údajná ztráta hlasu Craiga B. Při jeho zabarvení se není čemu divit, ale mutovat už by snad neměl, kluk jeden :). Stejně jako na první desce, i na „Sleep and release“ najdete až provokativně něžné melodie prezentované velice vkusnou kombinací elektrických, ale i akustických kytar, piana a několika intimně laděných smyčců. Zatímco smyčce a piano se starají o romantickou a hřejivou náladu, vracejí se elektrické kytary pravidelně do popředí, aby jednoznačně odlišily Aereogramme od místy trochu tápajících a monotónně vyznívajících ostrovních konkurentů. Napadají mě třeba dosti marní Coldplay, ale v kontextu desky poslední i zmiňovaný Blunt. Pravda, možná se na mě chystá další hranice s plamínky, ale to přirovnání bylo postaveno spíše jako „co by bylo, kdyby nebyli Aereogramme tak sví a tvořiví“. Ve skutečnosti k sobě naštěstí mají zmiňovaní interpreti daleko. Uff. Aby ne, vždyť na prvních dvou deskách se tu a tam ozve dokonce chraplák. Vnímám ho ale spíš jako akci, kdy Armani spíchnul kožené čalounění pro nový Mercedes. Je to jen taková geniálně mířená a v nejdražším koňaku namočená třešnička na dortu, koření, které definitivně zvýrazní pravou povahu desky.

AereogrammeS rokem 2007 však přichází deska nová. Její zajímavý titul „My heart has a wish that you would not go“ už tak trochu naznačuje, kam že kapela zabloudila tentokrát. No, ona nejspíš vůbec nezabloudila, prostě se rozhodla vykročit jistým směrem, který se na minulých deskách sice jasně prezentoval, ale vždy za účasti progresivně metalové opozice. Na aktuální desce tak podstatně ubylo kytarových experimentů, nabroušená trsátka osiřela doma v šuplících a hrubší kytarové výpady tak až na několik málo výjimek vystřídal zasněný rock plný citů. Jak už asi sami tušíte, naši staří známí „piano a violka“ na novince rozhodně nechybějí. A já myslím, že je to dobře. Když už takovýhle mazlivý rock, tak aspoň s puncem hráčské kvality a instrumentální bohatosti. Je totiž neoddiskutovatelné, že jsou oba nerockové nástroje desce jednoznačným přínosem. A abych nezapomněl, i nějaké ty samply na desku tu a tam zabloudily.

Aereogramme jsou v každém případě velice osobitou kapelkou. Pokud má člověk tu pravou náladu nebo dokonce společnost, mohly by být jejich desky k nezaplacení – především ta poslední. Mám rád ten pocit, kdy poslouchám na oko čitelnou hudbu, ale přitom dobře vím, že je v ní mnohem víc. A právě toto silné a osobité pozadí posouvá Aereogramme tak výrazně kupředu. Když pomalý rock plný citů, tak prosím bez trapných klišé a póz. Poslední deska je přesně taková. No, a když je chuť prozkoumávat trochu progresivní a alternativní vody … jsou tu pořád ještě dvě starší desky!

www.aereogramme.co.uk

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit