Den s Theocracy

Na 27. října 2009 jen tak nezapomenu. Ten den totiž do Hradce Králové dorazila americká power-speed metalová kapela THEOCRACY. Volume pro vás samozřejmě chystá plnohodnotnou reportáž z koncertu, rozhovor a konec konců i recenzi debutové desky, avšak nic z toho zde v plné míře nenajdete. Namísto toho si zde dovolím napsat jakýsi subjektivní dojem z celé akce. Předem upozorňuji, že se bude hodně děkovat. Rovněž jsem si dovolil napsat tento článek v trochu volnějším duchu. Konečně, jelikož se jedná o subjektivní dojem, budu psát především o mém pohledu na celou akci. Sečteno a podtrženo. Komu leze na nervy některé z výše uvedených varování, nechť toto psaní prostě nečte a počká si na seriózní a objektivní příspěvky. Vy ostatní máte možnost nahlédnout, jak to bylo s hradeckým koncertem z pohledu spolupořadatele – od samotného začátku do samého konce.

Když nad tím tak přemýšlím, vše začalo dobré dva měsíce před touto akcí. Tehdy začalo první vyjednávání o možnosti koncertu kapely u nás – podotýkám, že celou dobu jsem byl v kontaktu pouze s nahrávací společností THEOCRACY, což nakonec přispělo k jisté nervozitě v den konání koncertu, ale o tom později. Otázka, zda se pustit do pořadatelství této akce, měla jasnou odpověď. Touha získat nové zkušenosti byla silná, nicméně několikrát jsem si říkal, jestli mé rozhodnutí není spíš bláznovství. Nepopírám, že jsem měl strach, jak to celé dopadne, ale „co není bez chvění, není pevné“.

Od začátku ale bylo jasné, že sám tuto akci z různých důvodů nemůžu pořádat. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že od všeho budu muset upustit. Trn z paty mi vytáhnul kolega z Metalforever & Metal Man webzinu, Savapip, kterému tímto ještě jednou mnohokrát děkuji za jeho nesmírnou pomoc. V první fázi to byl právě on, kdo navrhnul hradecký klub Strojovna jako místo pořádání akce. Po úvahách nad Prahou a Brnem – což by jistě byla skvělá místa, ale z různých důvodů nebylo možné koncert uskutečnit tam – tedy vyhrál Hradec Králové a jeho Strojovna. Tehdy začal kolotoč propagačních akcí.

Zde se nehodlám příliš rozepisovat, neboť se jedná opravdu především o osobní zkušenosti s tvorbou všemožných propagačních materiálů. Zkusil jsem si, jak se píšou tiskovky, zjistil, jak nám konkurence dokáže různorodě reagovat na žádosti o propagaci, zaúkoloval povolané lidi k tvorbě banneru a plakátu (tímto díky Martinovi alias Virtualmanovi). Poučil jsem se, že příště je vždy třeba žádat loga v křivkách a taky že je lepší mít plakát se světlým pozadím a tmavým písmem, aby lépe vyniknul – to vše jsou zkušenosti, které se můžou pro nějakou další akci hodit, no ne? A abych nezapomněl, díky všem, kteří pomáhali s propagací!

Pojďme k trošku zajímavějšímu tématu. Den D, 27. říjen. Cesta do Hradce byla v pohodě snad pro všechny aktéry a já se kolem půl jedné setkal se Savapipem. Následovala cesta k němu domů, obhlédnutí útulného bytu, kde nakonec byla ubytovaná polovina naší očekávané návštěvy – druhý dík kolegovi za to, že poskytnul útočiště, všemožné energie a také pokrmy a tekutiny, takže nikdo netrpěl žádnými nedostatky. Zároveň je na místě se zde omluvit, že jsem ho od určitého momentu příliš neposlouchal. Důvod? Po třetí hodině jsem stále marně čekal telefonát od kapely; ve čtyři hodiny měla začít autogramiáda a setkání s fanoušky; já neměl mobil na kapelu a nebyl v dosahu internetu. Z toho logicky vyplývá, že jsem byl nervózní jak sáňky v létě. S povděkem jsem kvitoval cestu k Savapipovi domů po skončení jeho vysilující pracovní služby, k internetu, a tudíž k možnosti kontaktovat Emila (chlápek z Uleterium Records, s kterým jsem vše domlouval) a požádat ho o kontakt na kluky. Během chvíle jsem měl odpověď v podobě velmi zvláštního mobilního čísla, které na mě působilo dojmem, že nemůže fungovat – světe div se, na první pokus také nefungovalo. Určitě mě následný stres bude stát pár vlasů. Napodruhé se naštěstí na druhém konci ozval Jon. Jeho silně americký akcent pro mě byl oříškem i při komunikaci z očí do očí, ale přes mobil to bylo hotové peklo, a tak jsem jen vyrozuměl, že za pět minut budou v CMI Plaza. Ujistil jsem ho, že se tam brzy ukážeme a že mohou jít dovnitř, protože personál je očekává. Díky bohu, má noční můra, že kluci budou bloudit po Hradci a nebudou se mi moct dovolat, se nenaplnila. Hurá za nimi!

Poučení: Nikdy nečekat, že někdo bude volat mě, vždy si obstarat kontakt a volat jim!

Do CMI Plaza jsme dorazili asi pět minut po THEOCRACY. Kluci se procházeli po obchodě a samozřejmě zkoušeli všemožné nástroje. Kytarista Jon seděl za piánem, kytarista Val proháněl elektronické bicí. . . Kluci se zkrátka evidentně nenudili. Hned po příchodu mi bylo nabídnuto plechovkové pivo, které jsem bez ostychu vysmahnul. Za normálních okolností bych ho přenechal klukům, ale byl jsem tak rozrušený, že jsem neměl čas přemýšlet nad morálností svého činu. Prostě jsem se potřeboval uklidnit a troška dobře chlazeného piva k tomuto účelu posloužila skvěle.

Úvodní oťukání, prohození několika slov, optání se na cestu, organizační pokyny. Většinu těchto úvodních věcí jsem řešil s Mattem, případně s řidičem. Matt s basákem se posléze stáhli do ústraní, zatímco zbytek kapely poskytl rozhovor Savapipovi a mně. Rychlý nástin toho, co kluci řekli mně: turné se jim daří a má kvalitativně vzestupnou tendenci. Nové album se brzy začne nahrávat, videoklip se prozatím žádný nechystá, neb záleží na nahrávací společnosti a jejím financování. Největší změnou oproti „Mirror Of Souls“ by měl být větší počet sól, která obstará nový kytarista Val. V závěru rozhovoru jsem kapelu tradičně požádal o videopozdrav. Celou cestu domů jsem se mlátil do hlavy, jelikož se žádné video nějakým záhadným způsobem nenahrálo! Hrom aby do té techniky bil! Napravím příště, slibuji!

Zbytek této akce se pak nesl v duchu příležitostných fotek několika nadšenců s kapelou, několika podpisů a vzájemného oťukávání se. Matta jsem rovněž seznámil s českým profilem THEOCRACY na Bandzonu, za což jsem byl odměněn plácnutím si s ním. Jak se ukázalo, jednalo se o jeho častou formu projevení díků. V závěru nesmím zapomenout poděkovat Petru Jebouskovi z CMI, který nám celou akci umožnil. A vůbec, všem z CMI, za jejich ochotu. Úder šesté hodiny, balíme fidlátka a šup do Strojovny na večeři.

Co říci, než že si pánové večeři – vepřové s hranolky a oblohou – pochvalovali a Matt večeři dokonce označil za delikátní. Jasná poklona kuchaři. Vše poté nabývá na spádu. Lidi přichází, RAMAYANA má nazvučeno, my zatím stěhujeme dovnitř nástroje kapely a jejich merchandise. Vše je připraveno, hudbo hraj, RAMAYANA jde na to!

Jak jsem již říkal, tento článek není report, proto se nebudu nijak zmiňovat o hudebních výkonech ani RAMAYANY, ani THEOCRACY. Report čekejte v nejbližší době, zde jen řeknu, že jsem si během večera vyzkoušel roli výběrčího vstupu, hlídače stánku s merchandisem a tak trochu i sekuriťáka :) Vše nakonec dopadlo nadmíru dobře a snad postačí, když řeknu, že jsem byl se vším velmi spokojený (snad kromě problémů s Mattovým mikrofonem) a celý večer jsem si náramně užil. Díky nejen Pepovi, majiteli Strojovny, ale také všem, kteří ten večer dorazili, podpořili výbornou hudbu a senzačně překvapili možná nejen mě vehementním vyžádáním přídavku v podobě skladby „Absolution Day“. Nádhera, díky vám!

Pro většinu návštěvníků tím večer skončil. Poslední fotky s kapelou a už nás čeká jen sbalení věcí a rozdělení hudebníků. Tři k nám a tři k bicmanovi RAMAYANY, Ejzymu (díky Ejzy!). Cesta domů, kde následovala druhá večeře a ještě celkem dlouhý večer ve znamení příjemných hovorů se Shawnem a Valem o nejrůznějších věcech. Val neodolal, kompletně rozladěnou kytaru, která stála v koutě, briskně naladil a začal si vyhrávat. Nutno podotknout, že právě hrající CD NARNIE mu bylo inspirací a sóla, která slyšel, okamžitě přehrával. A když zrovna neměl v ruce kytaru, tak si bubnoval do rytmu. Také mi pouštěl svou vlastní tvorbu a nutno říct, že na to, že se jednalo o death metal, mě velice mile překvapila. Pánové čas od času došli na cigárko na balkón, postěžovali si na zimu a kolem druhé ráno se rozhodli, že je ten pravý čas jít na kutě.

Druhý den šlo vše celkem rychle a v podobném duchu. Ráno snídaně, nějaký ten pokec a kolem půl jedenácté se k nám připojil zbytek kapely, aby lehce po jedenácté vyrazili směr Ostrava. Poslední loučení, plácání si, podávání rukou, dokonce objímání a pánové jedou rozdat radost do Ostravy.

Mě už nezbývalo, než využít laskavých služeb Savapipa, který mě hodil na nádraží a spokojeně vyrazit domů.

V závěru tohoto článku bych ještě jednou rád poděkoval všem, kteří se postarali o to, aby tato akce dopadla tak, jak dopadla.

Já jsem zcela spokojený. Získal jsem řadu zkušeností, mám debutové CD, jehož recenzi zde určitě časem najdete, mám něco nového na sebe, dá se říct, že jsem si splnil takový menší sen a poznal jsem řadu skvělých lidí (a tím teď nemyslím jen hudebníky z THEOCRACY). Jed ale můžete vzít na to, že v rámci propagace této kapely rozhodně nekončím!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit