Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/plugins/system/advga/advga.php on line 21

Strict Standards: Declaration of JParameter::loadSetupFile() should be compatible with JRegistry::loadSetupFile() in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/libraries/joomla/html/parameter.php on line 512

Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 39
2010 okem Volume: Ruská ruleta (Crimson Thunder)
Strict Standards: Only variables should be assigned by reference in /home/volumemax.cz/volumemax.cz/templates/theme741/index.php on line 141

2010 okem Volume: Ruská ruleta (Crimson Thunder)

Volumemax hodnotí uplynulý rok 2010. Jeho redaktoři dostali jediný úkol - shrnout minulý rok co se hudebních událostí týče. Jak si s tím poradili? Co dobrého a špatného podle nich rok 2010 přinesl? To zjistíte v našem cyklu "2010 okem Volume". S radostí očekáváme i Vaše názory na jednotlivé reflexe i Vaše hodnocení uplynulých měsíců - ať už v komentářích, nebo v naší anketě! Z trochu jiného úhlu se na rok 2010 podíval kolega Crimson Thunder.

Ruská ruleta

Opravdu rád bych pojal své ohlédnutí za rokem 2010 trochu jinak. Podrobné rozbory toho, jaké CD či koncerty považuji za loňský rok za nejlepší a nejhorší, zde skutečně neplánuji. Zaprvé mám vždy poněkud problém si vybavit, co všechno se za uplynulý rok stalo, a zadruhé jsem promeškal celou řadu důležitých alb (kolega Atttila by mě nejspíš přizabil, kdyby věděl, že jsem ještě pořád neslyšel novou desku IRON MAIDEN…) a koncertů. Můj pohled se proto zaměří (trochu egocentricky) jednak přímo na mě samého, ale především na náš – Váš – web, na Volume.

Začnu ale odjinud. Nechci se sice touto smutnou povinností zabývat dlouho, ale nepříjemné věci by se měly řešit co nejdříve. Rok 2010 se na rockové a metalové scéně zahalil do temného hávu. Na onen svět odešlo mnoho skvělých hudebníků. Pro mě nejcitelnější ztrátu však představoval Ronnie James Dio. Tento Zpěvák, který byl jistě mezi mými TOP 3 vokalisty, prohrál svůj boj s rakovinou žaludku 16. května. Nechci zde rozebírat jeho kvality, zásluhy ani se pokoušet o dojemné věty, které by měly vyjádřit, co Ronnie pro hard´n´heavy svět znamenal. Bylo by to jako plácnutí do vody, nicotná kapka v oceánu mnohem výstižnějších kondolencí od lidí, kteří Ronnieho znali nesrovnatelně lépe a cítili k němu nesrovnatelně více než já. Raději se ještě jednou na malý okamžik potichu a trochu nepřítomně zahledím kamsi do dáli a pak… Pak budu pokračovat dál. Pokud chcete, můžete tak učinit také…

Rok 2010 však přinesl také příjemnější události. Jak jsem naznačil v úvodu, světlo světa spatřila celá řada alb od významných i méně zaběhnutých kapel. Z toho, co jsem mohl slyšet, bych určitě alespoň krátce vypíchnul následující.
V první řadě jsem si nemohl nechat ujít „At The Edge Of Time“ od mých oblíbenců BLIND GUARDIAN. Ovšem nebyli to jen „Blindi“. Novinku ACCEPT jsem měl možnost slyšet jednou na internetu a rozhodně nezněla špatně. Zajímavé desky vydali HELLOWEEN – především „Unarmed“ je skutečně netradiční.
Ovšem nezapomínejme ani na ony méně známé skupiny a umělce, kteří přitom stojí za to. Hned v úvodu roku se mi dostalo do rukou velmi dobré CD norských rockerů STAGE DOLLS, a ačkoli to nejsou žádní nováčci, mé seznámení s nimi asi nemohlo dopadnout lépe. Velmi dobře se v rockovém žánru svou novinkou prezentoval i Michael Bormann s deskou „Difficult“. Tento hudebník zřejmě nemůže přijít se slabým počinem. A když jsme u velmi dobrého (hard) rocku, pak opravdu nesmím opomenout českou partu RED BARON BAND a jejich parádní „Reflections“. Z domácí scény pak prostě musím zmínit formaci HYSTERIA, která se předvedla ve skvělé formě s počinem „Zeptal jsem se Krista“. Největší budoucí potenciál však nejspíš mají SEBASTIEN, jejichž „Tears Of White Roses“ je lákadlem už jen po přečtení seznamu hostů.
Snad největším překvapením vůbec se ale zdají být naši severní sousedé PATHFINDER. Jejich symfonický speed metal na desce „Beyond The Space, Beyond The Time“ se krásně vybarvuje. Nováček roku? Patrně ano!

Pro mě osobně byl rok 2010 také ve znamení nových objevů. Na metalové scéně to je jednoznačně KING DIAMOND. Už dřív jsem se pokoušel proniknout do Kingovy tvorby, ale teprve v roce 2010 se to jakž takž podařilo – jeho raná produkce mi sice stále jaksi nejde do uší, ale například desku „The Puppet Master“ jsem si skutečně oblíbil.
V souvislosti s dlouho připravovaným a stále rozepsaným profilem amerických ICED EARTH jsem se podrobněji seznámil i s tvorbou těchto pánů. To samé mohu tvrdit i o Axelu Rudi Pellovi, ACCEPT, BRAINSTORM, SYMPHORCE, CIRCLE II CIRCLE. Samozřejmě že jsem o všech těchto formacích věděl mnohem dříve, znal jsem jejich tvorbu, ale právě letos se mi podařilo zaměřit se na ně důkladněji.
Mnohem větší oblibě se u mě po roce 2010 začínají těšit HELLOWEEN – respektive Andi Deris. Snad za to může jejich vystoupení na zimním Masters nebo CD „Gambling With The Devil“, které jsem dostal jako dárek k Vánocům, ale teprve nyní začínám mít pocit, že Derisovy vokální kvality plně doceňuji. A tak není vyloučené, že se letos podívám jak po jeho sólové tvorbě, tak po produkci PINK CREAM 69.
Z trošku extrémnějšího soudku bych pak zmínil FEAR FACTORY, jejichž novinka „Mechanize“ mě celkem příjemně zaujala a při nejbližší příležitosti si na tuto kapelu budu muset trochu posvítit, abych zjistil, jestli je i zbytek její tvorby (pro mě) tak zajímavý, nebo zda se jedná o výjimku.
Konečně můj asi největší loňský hudební objev je Robert Plant. Jeho jméno mi sice nebylo díky LED ZEPPELIN neznámé, ale jeho sólová tvorba mi zůstávala až dosud neznámá. To se změnilo s počinem „Mighty Rearranger“ projektu ROBERT PLANT AND THE STRANGE SENSATION. Mohu vám říct, že z tohoto jsem upřímně nadšen minimálně od léta. A podobné jsou mé dojmy i z novinky BAND OF JOY, která spatřila světlo právě v minulém roce.
Jsem zvědavý, co zajímavého mi přihraje do cesty rok 2011. Teď pochopitelně nemyslím jen nové desky, ale i alba starší (třeba i od dosud neznámých formací) nebo jiné hudební zážitky. Určitě bych si měl najít čas a podrobněji se zaposlouchat do projektu AYREON, do něhož mě tlačí několik mých kolegů. S mým ne příliš nadšeným přístupem k progresivní tvorbě to bude zajímavé. Přiznám se také, že bych si opět rád zkusil pořadatelskou činnost a pokusil se uspořádat nějaký ten koncert. A není vyloučené, že by to mohli být opět mojí oblíbení američtí křesťané THEOCRACY – popravdě řečeno, nějaké podrobnosti bych kolem této záležitosti mohl mít v nejbližších dnech. A konečně, vzhledem k tomu, že jsem objevil novou pěveckou ikonu z dob, kdy se námi milovaná hudba formovala a předkládala to nejlepší, jistě bych se rád dostal na nějaké koncertní vystoupení právě Roberta Planta.

Konečně mi dovolte shrnout, jaký byl rok 2010 pro Volume. Přiznám se, že bych si minulý rok dokázal v řadě směrů představit lépe. Především si nelze si nevšimnout, že se z Volume stal web, který je výrazně orientovaný na melodické metalové či rockové styly a dobře od léta chybí spousta důležitých žánrů extrémnějšího ražení. Thrash, death a black metaloví fanoušci si u nás v tomto období na mnoho nepřišli. Doom metal u nás chybí odnepaměti a pokud jde o různé core styly, je to podobné. Jenže Volume se vždy snažilo profilovat jako komplexní metalový webzin, na kterém by tyto žánry chybět neměly. Řešení je zdánlivě jednoduché, ovšem najít kvalitní a spolehlivé redaktory je celkem fuška.
Větší počet redaktorů by samozřejmě měl vést k větší aktivitě a snad i k návratu ke starému modelu, kdy jsme na každý den měli přichystanou recenzi na CD a plán recenzí byl sestavován na týden dopředu. Tyto časy jsou bohužel také pryč a recenze se u nás v roce 2010 objevovaly většinou ob den. Nerad však musím konstatovat, že se vyskytly i výraznější prodlevy.
Další věc, která mě osobně velmi mrzí, je naše pasivita právě v této sekci – v profilech a reflexích. Pokud pomineme tento cyklus článků, pak se poslední reflexe objevila 31. října 2009! A další data raději uvádět nebudu, neboť jsou skutečně smutná. Snad je to proto, že se jedná o články, za nimiž je celkem velká práce a odměnou pak může být jen dobrý pocit (na rozdíl od reportu z koncertu či recenze, kdy vám zůstane zážitek či CDčko). Ovšem pro čtenáře se jistě jedná o zajímavé články a pamatuji časy, kdy se profily či reflexe u nás objevovaly poměrně často.
Zde svou kritiku ukončím, ačkoli bych určitě dokázal zmínit ještě několik dalších věcí, které bych si dokázal představit jinak.  Zůstanu u výše uvedeného. Kde je chyba? Jeden náboj je v komoře pomyslného revolveru, válec se otáčí a hlaveň směřuje proti autorovi článku…

Ne, skutečně celou záležitost neberu tak vážně, abych právě teď u monitoru hrál sám se sebou ruskou ruletu. Pouze tak upozorňuji na to, že zde nehodlám útočit na své kolegy. Příčiny výše uvedeného chci hledat nejprve u sebe. Je totiž možné, že mám v řadě záležitostí kolem Volume názor, který jej může brzdit – třeba právě v případě redaktorů. Na jedné straně je snad pochopitelná snaha vybrat co nejlepší členy do týmu. Tato snaha stojí za poměrně „obtížnými přijímacími podmínkami“. Nebo snad demotivujícími? Sám přesně nevím.Fakt je pouze ten, že celá řada zájemců tímto „sítem“ neprojde a ti, kteří projdou, pak bývají kvalitní a spolehliví. Co je tedy lepší? Zachovat stávající systém a být občas trochu pasivní, nebo nabrat spoustu lidí, chrlit články jako na běžícím pásu, ovšem s nuznou kvalitou? Nemůžu si pomoct, ale zatím si pevně stojím za první variantou.
Profily a reflexe. Zde je problém patrně v tom, že chybí jistá důslednost. Ať už směrem k mým kolegům, tak ke mně samotnému. Přiznám se, že v tuto chvíli mám rozepsané dva články do této sekce a dobře dva další náměty. Ale proč ony dva články u nás už dávno nebyly publikovány, když jsem jeden rozepsal před rokem a druhý dokonce v polovině roku 2009? Je to právě ona nedůslednost a relativní náročnost tohoto typu článků. Napsat dobrý profil předpokládá prostudovat pokud možno několik důvěryhodných zdrojů a vše to nějak sladit, což může při zodpovědném přístupu skutečně vzít čas. A právě čas je druhý problém. Někdy prostě není. Každý z našeho týmu má Volume jako koníčka, ale jako povinnost má práci, studium (případně oboje) a jiné věci. A samozřejmě je třeba relaxovat, oddávat se i příjemnějším věcem, než je sezení před monitorem do dvou hodin do rána a ťukání článku (jak tomu právě činím já). Někdy je prostě psaní perfektním odpočinkem, jindy je to ale věc, která vám leze na nervy. Proto se někdy nejsem schopný dokopat k dokončení těchto článků a dobře si uvědomuji, že stejně to funguje i u kolegů. Tak trochu jsem rezignoval na nějaké urgence a upomínky směrem k ostatním, aby přispěchali s profilem, když sám zde již příliš aktivně nevystupuji. Je to prostě začarovaný kruh a jsem zvědavý, jestli jej teď, když mám prakticky po zkouškovém, dokážu prolomit.
A v případě celkové aktivity je problém vlastně sumou všeho výše uvedeného. Málo redaktorů, kteří mají své povinnosti a nad nimiž bdí někdy možná trochu nedůsledný šéfredaktor má jasný výsledek. Občas až obludnou pasivitu.

Nerad bych ale pouze negativně hřímal. V roce 2010 se podařilo i mnoho dobrého. Držíme a upevňujeme partnerské vztahy s celkem významnými vydavatelstvími, přičemž jsme získali nový „úlovek“, Massacre Records. Velmi vděčný jsem za to, že s námi nadále počítají pořadatelé významných koncertů (Pragokoncert, Obscure a další). Díky tomu jsme mohli být opravdu snad na všech významných letních či zimních festivalech a koncertech. Přirozeně i zde by mohla být naše reportážní činnost lepší, ovšem to se vracím trochu zpět k otázce aktivity a především počtu redaktorů. Když už mluvím o redaktorech, musím svým kolegům vřele poděkovat. Výše uvedené řádky skutečně neměly za cíl kohokoliv z nich kritizovat. Naopak je musím a chci pochválit za jejich příspěvky, podporu a mnohé jiné zážitky. A myslím, že i já můžu být se svou prací za rok 2010 celkem spokojený (s jistými výhradami pochopitelně). Konečně nejdůležitější dík však patří všem čtenářům, kteří k nám za rok 2010 zavítali ať už jen na skok, nebo u nás zakotvili na delší dobu. Především těm, kteří v nás vidí spolehlivý informační zdroj, rádi se k nám vrací a diskutují s námi, především těm jde můj (snad mohu říct náš) nejhlubší dík. Bez Vás by to skutečně nešlo ;)
Nemohu ještě opomenout, že v průběhu roku 2010 jsme se zapojili do sociálních sítí Bandzone a Facebook a trochu víc rozjeli náš zaprášený profil na Last.fm. Jejich pravé využití sice stále tak trochu hledáme, ale to by mělo přijít právě letos. Pár nápadů na plnohodnotnější využití se již rýsuje.

A co z toho všeho tedy plyne pro letošek, pro rok 2011? Pevně věřím, že především věci spojené s Volume, se obrátí k lepšímu a že se letos u nás zvýší nejen počet kvalitních článků, ale také jejich žánrová a druhová pestrost. Toto je krok směrem k dalším zlepšením na našem zinu. Tak nám držte palce, aby to vyšlo. Anebo je pusťte a využijte ostatní prsty jinak – napište nám, dostaňte se přes „síto“, otevřete dveře k novým zážitkům a pomozte nám posunout Volume dál!


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit