2010 okem Volume: Po hraně minulosti za lepší budoucností (CernyLetec)

Volumemax hodnotí uplynulý rok 2010. Jeho redaktoři dostali jediný úkol - shrnout minulý rok co se hudebních událostí týče. Jak si s tím poradili? Co dobrého a špatného podle nich rok 2010 přinesl? To zjistíte v našem cyklu "2010 okem Volume". S radostí očekáváme i Vaše názory na jednotlivé reflexe i Vaše hodnocení uplynulých měsíců - ať už v komentářích, nebo v naší anketě! Obsáhlé a komplexní shrnutí tentokrát přináší kolegyně CernyLetec.

Po hraně minulosti za lepší budoucností

Když se mě šéfix zeptal na to, jak bych shrnula rok 2010, dala jsem přemýšlení celkem hodně času. Většinou pro mě není tak obtížné shrnout celý rok do jednoho článku, avšak tentokrát tomu bylo jinak. Ať jsem vzpomínala, jak jsem vzpomínala, nemohla jsem se odtrhnout od smutných událostí, které postihly rockové a metalové sféry. Pro mě byl rok 2010 ve znamení černých vlajek a smutku.

Úvodem jsem se chtěla zaměřit na úspěšná alba a věci, které se jednoduše povedly, ale rok 2010 byl ve znamení ztrát hvězd metalového a rockového nebe a tak začnu právě krátkým shrnutím nejsmutnějších událostí. Vloni jsme přišli o několik nadaných hudebníků. První ztrátou byl baskytarista z TYPE O NEGATIVE, Peter Steele, který odešel 16. dubna. Přesně o měsíc později mě zastihla zpráva o smrti legendárního zpěváka Ronnieho Jamese Dia. Nebyla jsem na tuto zprávu připravena a velmi mě to ranilo. Jsem si jistá, že jsem nebyla sama. Ztráta legendárního zpěváka, který měl srdce na dlani jak pro fanoušky, tak pro ostatní muzikanty, je nevyjádřitelná. O dalších deset dnů později byl nalezen mrtvý baskytarista Paul Dedrick Gray, který byl známý z kapely SLIPKNOT. Avšak nejbolestnější ztrátou pro mě byla tragická smrt Steva Lee ze švýcarských GOTTHARD. Tento smutný žebříček uzavřel 8.12.2010 Dave Machandera, koncertní bubeník ANNIHILATOR. V loňském roce onemocněl zákeřnou rakovinou bubeník ze STRATOVARIUS, Jörg Michael. Zpěvák z BEHEMOTH Adam „Nergal“ Darski podstoupil v polovině prosince transplantaci kostní dřeně. Loni v létě u něj byla objevena leukemie. Já pevně věřím a doufám, že tito dva hudebníci se brzy uzdraví a nebudou tak následovat ostatní jmenované v tomto odstavci. To se bohužel nedá říci o baskytaristovi Y & T, Philu Kennemorovi, který nás opustil 7. ledna 2011 a budiž mu země lehká, stejně jako ostatním zesnulým.

Tímto bych tuto smutnou stránku roku 2010 chtěla uzavřít a ráda bych se zaměřila na události a díla, která mě v roce 2010 potěšila. Když jsem si prošla alba, která vyšla v loňském roce a vybavovala si jejich kvalitu a náboj, dostala jsem se k pro mě zajímavým závěrům. Některé novinky nijak nevybočovaly z rázu kapel a byly tak pro mě takovou rutinou, jako například „The Crest“ od AXEL RUDI PELL, či „Legend Of The Shadowking“ od veselých FREEDOM CALL nebo konec trilogie ALLEN/LANDE s názvem „The Showdown“. Jako lehce podprůměrnou rutinní záležitost bych označila do heavymetalového kabátu zabalenou desku „To The Metal“ od německých GAMMA RAY, která mi nijak neučarovala. Mezi lehčí nadprůměr bych vsadila novinku od CIRCLE II CIRCLE, KAMELOT, MASTERPLAN, či GRAVE DIGGER.
Naopak skupina, která mě svým novým albem zklamala, je VIRGIN STEELE se svým zvláštně pojatým „The Black Bacchanalia“. Deska mě i po opětovných posleších opravdu zklamala.
Když zabrousím do té lepší brázdy a to do desek, které mě mile překvapily, měla bych se v první řadě zaměřit na událost, na kterou se třásla většina metalové komunity od začátku roku 2010  a to dvě nová albíčka malého velkého umělce Tobiase Sammeta. Tyto dvě dílka jsem poslechla velmi ráda, osobně jsem se ale spíše unášela na melodiích „Angel Of Babylon“, a to bych také zařadila mezi jedny z opravdu vydařených desek roku 2010. Druhé CD „The Wicked Symphony“ si mě svou klasičností příliš nezískalo.
Mezi vydařené počiny určitě patří i dílko dánských PRETTY MAIDS s názvem „Pandemonium“. Nejeden recenzent tomuto albu pěl slova chvály. Já, velký fanoušek této kapely, jsem také na této vlně. Avšak obloukem bych se vyhnula tvrzení, že jde o nejlepší věc této bandy. „Pandemonium“ bylo výjimečné spíše svou propagací a reklamou, jinak se jedná o desku po hudební stránce srovnatelnou s alby z devadesátých let. Ale i přes to všechno by, podle mě, mělo patřit mezi ty věci, které se v roce 2010 prostě povedly.
Další, co mě opravdu mile překvapilo, byla placka mých oblíbených BLIND GUARDIAN, „At The Edge Of Time“, která vyšla v polovině léta. Němečtí bardové znovu ukázali, že po hudebních stránkách jsou stále v plné síle a každá jejich deska má punc originality.
Překvapením pro mě bylo ale dílo německé heavy metalové kapely ACCEPT, která vstala z mrtvých s pomocí Marka Tornilla a vydala novinku s názvem „Blood Of The Nations“. Album jsem si se zvědavostí pustila a uchvátilo mě. Nikdy předtím jsem se do desky ACCEPT nezaposlouchala tolik, jako letos do novinky. „Blood Of The Nations“ mě dostalo heavymetalem posazeným na vyšší úrovni, energičností a dravostí. Bylo to pro mě opravdu překvapením. Stejně, jako poslední placka brazilské ANGRY, jež, podobně jako ACCEPT, vstala z mrtvých, respektive oživila svůj management. Podzimní počin „Aqua“ mě doslova pohltil svou rozmanitostí a progresivitou. Velmi mě potěšilo, že ANGRA novinkou navázala na album „Temple of Shadows“.
Co se progresivního žánru týká, tak bych se jen tak lehce dotkla tří desek, které se mi vybavily v souvislosti s rokem 2010. Jako první bych zmínila projekt Arjena Lucassena STAR ONE a novinku „Victims Of The Modern Age“. Toto album mě příliš neuchvátilo, spíše mě lehce zklamalo. To se ale nedá říct o placce „We're Here Because We're Here“ od formace ANATHEMA a prvním dílu „Road Salt“ od švédských PAIN OF SALVATION. Tyto dva počiny mě uchvátily svou perfektní melodikou a příběhem. Nemohla jsem si odpustit je nezmínit.

Další kolonka, která do tohoto shrnutí určitě patří, jsou akce roku. Mezi mé stálice patří každoročně letní festival Masters Of Rock, který se pro mě stal velmi příjemnou letní záležitostí. A snad si bez něj ani léto nedokážu představit. Vzpomněla jsem si, že na tom loňském Mástru jsme mohli vidět LORDI S Udem a ACCEPT bez Uda. Zvláště ACCEPT měli velice povedené vystoupení.
Další akce, která je pro mě špičkou loňského roku, je zimní Masters Of Rock. Nejen, že jsem byla nadmíru spokojená s účinkujícími, avšak i organizační stránka mě velmi mile překvapila. Pro mě je zimní MoR určitě nejlepší akcí roku 2010, na které jsem se objevila.  PRETTY MAIDS jsou moje jasná volba, od útlého věku jsem je chtěla vidět na živo. Jejich vystoupení naplnilo mé dlouholeté snění, a tak pro mě byl zimní Masters jasnou akcí celého roku.
Do mé paměti se mi loni vryly dva koncerty a to společná štace GAMMA RAY + FREEDOM CALL a poněkud nenápadný koncert CIRCLE II CIRCLE. GAMMA a FREEDOM CALL se postarala o veselou speed show. Nemohu nezmínit vystoupení CIRCLE II CIRCLE s VICIOUS RUMORS v Českých Budějovicích, jež sice nemělo příliš velkou účast, ale řekněte sami, když zpěvák na podiu zpívá jen pro vás, je to nezapomenutelné.

Tím bych ukončila shrnutí pro rok 2010 z mého hlediska. Loňský rok byl hodně ve znamení odchodů a mlhavého oparu nad rockovými a metalovými luhy a háji. Nedočkali jsme se převratných alb, které by mohly měnit metalovou či rockovou historii, nebo možná dočkali, ale byla zastíněna pláštěm smrti. Ještě jednou pevně věřím a doufám, že rok 2011 bude mnohem šťastnější a bohatší na hudební dílka. Závěrem bych i já osobně chtěla popřát mnoho úspěchů a příjemných hudebních zážitků i Vám, milý čtenáři. Tak hurá po hlavě do roku 2011!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit