2012 okem Volume: Největší zklamání a překvapení roku 2012 (Blackwish)

Volumemax hodnotí uplynulý hudební rok 2012. Jeho redaktoři dostali jediný úkol – shrnout minulý rok co se hudebních událostí týče. Jak si s tím poradili? Co dobrého a špatného podle nich rok 2012 přinesl? To zjistíte v našem cyklu "2012 okem Volume". S radostí očekáváme Vaše názory na jednotlivé reflexe i Vaše hodnocení uplynulých měsíců – ať už v komentářích, na Facebooku nebo v naší anketě! První rekapitulaci si pro Vás přichystala kolegyně Blackwish.

Největší zklamání a překvapení roku 2012

Psát shrnutí uplynulého roku je velmi těžké z jednoho prostého důvodu. Je to subjektivní článek. Každý má ty „své“ kapely, které poslouchá a o které se zajímá, ty „své“ festivaly, kam jezdí. Nelze psát o všem a nelze psát pro všechny, pokud člověk není profesionální redaktor, což já nejsem. Rozepíšu se tedy o tom, jaké události a skupiny zaujaly, potěšily a zklamaly mě.

Největším hudebním překvapením apokalyptického roku pro mě byli jednoznačně DELAIN. Sledovala jsem je vždycky spíš po očku, viděla pár koncertů, ale nikdy mě nijak zvlášť neoslovili, spíš jsem je vnímala jako jednu z povedených kopií EPICY. Pak jsem ale navštívila další koncert a ten byl tak jiný a tak dokonalý, že jsem skoro odpočítávala dny, kdy měla vyjít nová deska. A když jsem se dočkala, splnila veškeré očekávání – a to byla laťka vysoko. „We Are The Others“ je dokonalým propojením metalu a populární hudby, má melodie, má hity a má i myšlenku – to se mi líbí! Pro mě deska roku!

DELAIN ale nebyla jediná smečka, která mě svým koncertem přesvědčila o tom, že jí mám věnovat více pozornosti; tím dalším objevem byla diva, umělkyně, zpěvačka, houslistka a bývalá pacientka bláznice – Emilie Autumn. Její koncert byl z mého pohledu ten nejlepší za uplynulý rok možná proto, že to bylo více divadlo než koncert a já divadlo miluji. Rovněž i nový počin „Fight Like A Girl“, který vyšel po dlouhých šesti letech, je dvěma slovy absolutně dokonalý!

Mluvíme-li o překvapení roku, nesmíme opomenout ani to, co by se dalo nazvat objevem roku. Já osobně jsem se zamilovala do německých KISSIN´ DYNAMITE, kteří mě dostali do kolen na festivalu Masters Of Rock. Tak mladí a tak nadaní! Smečka v čele se zpěvákem z německé talentové soutěže hraje už pěknou řádku let, teď ale dospívají a s nimi i jejich hudba. Vydali nové album „Money Sex And Power“ a v ČR se ukázali hned dvakrát; kromě zmíněného MoRu rozezpívali i pražskou Novou Chmelnici.

Tak to už máme tři interprety, kteří opravdu potěšili a zpříjemnili čekání na konec světa. A kdo to pokazil? Osobně mě docela zklamalo, když jsem se dozvěděla, že NIGHTWISH vyhodili zpěvačku – už zase. Tentokrát to bylo sice víceméně očekávané, ale, jak to Tuomas umí, s hořkou příchutí. A sympatie ke klávesákovi jdou zase dolů. Nevím, jestli si nechtěl přiznat, že Anette na to nemá a pěvecky to nezvládá, nebo mu opravdu tolik vadilo, že onemocněla. Nebudu další z těch, kteří se v tom pitvají a rozebírají to pořád dokola. Jedno je jisté – pokud se pan skladatel rozhodne, že si nechá Floor Jansen, což je opravdu vynikající vokalistka známá především z AFTER FOREVER a svého projektu REVAMP, udělá dobře. Floor totiž zazpívá jak Anette, tak i Tarju a to by NIGHTWISH bodlo.

Když už jsme u NIGHTWISH, udělali další věc, která je diskutabilní – totiž jejich film „Imaginaerum“. Všichni o tom mluvili, ale od nich šlo informací jen poskrovnu. Já jsem to dílo například ještě neviděla – škoda, byl to dobrý tah, ale těžko říct, jestli míč doletěl až do brány.

Oproti tomu jejich bývalé vokalistce se daří skvěle. Stihla nahrát a vydat DVD „Act I“. Kromě toho se také stala maminkou, což bylo velmi nečekané, protože o tom nikdo neměl ani ponětí, dokud se na Facebooku neukázala fotka s již skoro tříměsíční dcerkou Naomi. (Na internetu se objevují informace, že další dítě čeká i Anette, tak uvidíme, předtím byl Nemo, teď by to mohla být třeba Eva:))

O vůbec největší zklamání roku se kupodivu nepostarala kapela, festival a vlastně ani hudba. Nejvíc mě mrzí přístup lidí, médií, soudů a státních organizací v kauze s Randy Blythem. Nevím, jak přesně se to stalo, jestli je Randy opravdu vinen smrtí mladého fandy, ale jedno vím jistě. Pokud jsem velkým fanouškem LAMB OF GOD, tak vím, že je Randy agresivní člověk a nemá rád, když mu někdo chodí po pódiu. A když už dojde k podobnému incidentu, vždycky to můžu řešit včas návštěvou lékaře. To mě na celé věci trochu zaráží. Pak se toho chytí média a odevšud nás atakují titulky o zlých a vražedných metalistech, kteří se perou a shazují z pódií. Já jsem si od příbuzných s údivem ve tváři také vyslechla několik narážek na to, kde se to, proboha, vlastně pohybuji? To mě mrzí. Nehledě na to, aby se pak zahraniční kapely bály sem jet, což zatím není aktuální – naštěstí. Uvidíme, jak se to celé vyvine, je to nepříjemná, ale důležitá událost.

Další zklamání a rovněž ne z hudební škatulky. Veliké očekávání koncertu BLACK SABATH v původní sestavě přerušila zpráva, že Tommi Iommi má rakovinu. Nezbývá než mu popřát hodně štěstí, ať se z toho brzo dostane a všem nám brzo zase nakope zadky!

A co se stalo u nás? Nejvýznamnější událostí bylo asi třicetileté výročí ARAKAIN a pětadvacetileté narozeniny ROOT. Velmi mě rozesmutnil rozpad kapely SAMHAIN, která byla velmi nadějná, potěšilo nové CD RIMORTIS a nadšená jsem z neustálého kariérního růstu brněnských EAGLEHEART, kteří stihli poslat desku „Dreamtherapy“ za oceán a vyměnit zpěváka. ALVARÉZ PERÉZ tvrdě pracovali na novém materiálu, který vyjde letos, pořádně se rozjela další nadějná kapela TEZAURA. Objevila se spousta nových skupin, spousta jich zanikla, jiné bandy zase vyměnili nějaké členy... Ale tak to chodí každý rok. Tak uvidíme, co přinese ten následující!

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit